Havli in Utah: Zavíračka v Coloradu

Ještě předtím, něž jsem se ve středu 7. sprna 2013 probudil do svého posledního rána v Salt Lake City a v Utahu, tak zbývalo napsat poslední cestovatelskou kapitolu. Tato kapitola pojednává o šestidenní cestě do sousedního státu Coloradu, konrétně do oblasti hlavního města Denveru a Skalistých hor. Společně s Ericem (pro změnu Němec) jsme začali plánovat tenhle trip už pár týdnů předem. Nakonec se k nám připojila polka Agnes a moje německá spolubydlící Jenny. Výlet byl vklíněný mezi studijní, pracovní, odjezdové a koncertní povinnosti, takže jsme vyráželi dost pozdě.

Fotky najdete ZDE.

Grays Peak (4 348 m n. m. dobyt)

Středeční pozdní odjezd vyústil v pozdní příjezd do kempu. Do stanu jsme se nakonec nasoukali až kolem druhé ranní. Druhý den nás hned čekal poměrně náročný výstup na horu Grays Peak. Tento vrchol patří mezi nejvyšší z tzv. „14ers“ (tedy 14 tisicovky, měřeno ve stopách). Takových vrcholů můžeme v Coloradu nalézt celkem 53. Grays Peak patří mezi ty nejsnáze dosažitelné, a to především kvůli vysoké nadmořské výšce nástupního místa. Do 3 400 m n. m. lze dojet autem. Cesta byla trochu divočina, což může potvdit i námi vypůjčený Chevrolet. Počasí bylo v průběhu celého dne vrtkavé, jednou jsme to kvůli bouřce otočili, abychom to nakonec ve dvou (já a Agnes) zase otočili zpátky a na vrchol se vydrápali. Dobitý Grays Peak (4 348 m n. m.) byl pro oba z nás nejvyšším vylezeným vrcholem v životě. Jeho výšku už jsem si v USA posunul po šesté. Kings Peak nevydržel na této pozici ani dva týdny. Nahoře jsem taky odlovil svou nejvýše položenou kešku. Odpoledne jsme pak zakotvili v kempu u jezera Echo Lake.

horské kozy na Mt. Evans

Cesta až na vrchol Mt. Evans

naše grupa - Eric, já, Jenny a Agnes

V pátek ráno jsme vyrazili na auto-túru, která vedla autem po vyhlídkové silnici až na horu Mt. Evans. Ano, na jeden z nejvyšších vrcholů USA vede dvouproudá silnice. Vlastně je to nejvýše položená asfaltová silnice v severní Americe. Vede do nadmořské výšky kolem 4 300 m. Nahoře je zřícenina restaurace, observatoř, parkoviště a asi miliarda horských koz. Američani si myslí, jak je tahle silnice úzká a nebezpečná, ale to asi nikdy neřídili auto jinde. Až na vrchol vede luxusně široká silnice, které se Evropani jenom smějí. Naše cesta pokračovala přes hornické městečko Idaho Springs až do národního parku Rocky Mountains, konrétně jeho hlavního turistického centra Estes Parku.

vjíždíme do NP Skalisté hory

zlatý důl v hornickém městečku Idaho Springs

krasný podvečer nad Estes Parkem

Druhý den nás čeká túra do srdce oblasti Skalistých hor. Z mnoha túr volíme tu, která končí u jezera Sky Pond. Ve finále se jedná o jednu z nejlepší túr, kterou jsem kdy absolvoval. Trasa začíná pod hranicí vysokého lesa, vede podél potoků s vodopády, postupně stoupá nad hranici lesa a začínají se objevovat první špičaté alpinské štíty, později začíná hluboké údolí, která je naplněno křišťálově čistými jezery. Vysoko nad námi v závěrech údolí se odkrývají výhledy na menší ledovce. Série jezer a vodopádu vede k poslednímu jezeru Sky Pond. Tam je na čase to obrátit, protože se opět tradičně kazí počasí.

cestou k jezeru Sky Pond

u jezera Loch

čtrnácterák v řece ve městě

V neděli míříme pryč z přírody do víru velkoměsta. Na to, jak je Denver velké město, tak jeho downtown tak rušným dojmem nepůsobí. Naopak sympaticky živý, ale nepřecpaný downtown s množstvím kaváren, restaurací ,galerií a muzeí v nás rozhodně zanechává dobrý dojem. V pondělí, poslední den naší výpravy, je na čase opustit Denver. Dopoledne ještě stíháme navštívit dva kapitoly – a to ten coloráský v Denveru a ten wyomingský v Cheyenne. Následuje zpáteční cesta jižním Wyomingem, kde není kromě pastvin nic. Nudnější cestování už je snad jen skrze střední Nevadu. A to je co říct.