Cesta za polární kruh

Noťas je konečně zpátky ze servisu, takže můžu vyrovnat resty za několikatýdenní půst. Pětidenní cesta za polární kruh do Tromsø byla šitá horkou jehlou, takže jsme nakonec odjeli dva, já a Petra, a v Tromsø čekal náš hostitel Mišú. Ve středu 25. září v 9:00 ráno jsme přistáli v Tromsø, které nás uvítalo zamračenou oblohou. V letadle jsem se dobře pobavil, když se trojice letušek snažila půl hodiny vylomit dveře od záchodu, kde se zasekla čtvrtá letuška. Na letišti nás už čekal Mišú, který nás odvezl do své residence.

letecký pohled na zasneženého hory Nordlandu

Sklad pneumatik, třeba v kuchyni

 Po snídani jsme vydali na víkendovou cestu na Lofoty a doufali, že na Lofotách bude lepší počasí než v Tromsø. Na obloze občas vykoukla nějaká ta modrá díra, ale častěji z ní spíš padala mokrá tekutina. Výsledkem byly extrémní množství duh, které nás časem už vůbec nevzrušovali, a autotrip s krátkými procházkami. Dohromady s Michalovým výkladem (takového průvodce byste se nedohledali) to rozhodně stálo za to :). První noc jsme to zapíchli na odpočívadle uprostřed Lofot a doufali v lepší ráno.

stanování na Lofotech

Mišú a koupel na písečné severonorské riviéře s chaluhami

To nepřišlo. A tak jsme se vydali přes špičaté štíty, písečné pláže, rybářské vesnice a další krásy Lofot do cíle naší cesty poslední civilizace na Lofotách, vesnice „Å“ (shodou okolnostní i poslední písmeno norské abecedy).  Cestou jsme se stavili na krásné písečné pláži, kde si Michal vykoupal … kotníky v krásně studené vodě. Zbytek výpravy se této kratochvíle zdržel. Navštívili jsme několik rybářských vesnic, které se proměnili v „malebná místa bez atmosféry“ (jak se dočtete v průvodci). V „Å“ jsme se zasytili domácí zelňačkou od našeho hostitele a vyrazili na více než 500km dlouho zpáteční cestu. Z původního plánu strávit venku dvě noci kvůli počasí sešlo, abychom nakonec kolem čtvrté hodiny ranní v pondělí dorazili do Tromsø. Výsledkem bylo 1100 ujetých kilometrů z Tromsø do „Å“a zpět za 39 hodin a bezpočet vypitých kafí na benzinkách Statoil. Za 100 NOKů si koupíte hrneček a pak už si jen na každé benzince zajdete pro kafe, čaj či horkou čokoládu zadarmo po celý rok.

Rybářská vesnice Hamnoya pod štíty Lofot

 Ohříváme zelňačku v "A" 

Pondělí – viditelnost mizerná, srážky vydatné = jdeme si prohlédnout město (nebo vesnici, jak chcete) a muzea, která mají mimochodem v pondělí povětšinou zavřeno. Abych Tromsø nekřivdil - je to velmi pěkné město uprostřed divočiny, které má svůj trochu drsný půvab a množství klenotů moderní architektury, které se rozhodně povedly. Otevírací doba muzeí a galerií rozhodně zaujme, protože zima podle nich začíná 16. srpna. Průměrný středoevropan na to kouká jak péro z gauče.

Otevírací hodiny - zima začíná 16. srpna

Úterý se vyvedlo o malinko lépe, tak jsme si vyšlápli nedaleký vršek Fjellheisen (497 m n. m), abychom se podívali na Tromsø zeshora tak, jak ho vyobrazují všechny pohlednice. Tromsø je totiž město na ostrově. Odpoledne zbyl čas i na kulturu – Perspektivet galerie s výstavou fotografií ze života ruských rybářů rozhodně zaujala a to velmi. Načež jsme se uklidili do přívětivé knihovny a čekali na Michala až skončí v práci. Večeři jsme nakonec nečekaně dostali u Kataríny, Slovenky žijící již pár let v Tromsø. Je vidět, že to je tu jedna velká československá nebo slovenskočeská rodina. Petra bohužel nečekaně zjistila, že popletla datum odletu, tak jsme jí museli hodit na letiště o den dříve, než měla v plánu.

Tromso

Slunce prosvítá Arktickou katedrálou

K Petřině smůle se předpověď na mírně lepší středeční počasí nepotvrdila. Ráno jsem totiž rozhrnul záclony a spatřil zcela jasnou oblohu. Okamžitě jsem věděl, že mé dnešní kroky povedou na dobře viditelný masivní vrchol Tromsdalstindenu pokrytý sněhem. Sedmihodinová túrka, 1400m převýšení a 26km v kombinaci s skvělým počasím a viditelností po velké části kraje Troms byly balzám na duši. Škoda, že musím dnes zpět do Osla. Na hřebeni bylo celkem dost sněhu, takže jsem musel dávat pozor, když se mi noha propadla 60cm do sněhu mezi kameny. Ale 1238 metrů vysoký vrchol jsem nakonec v pohodě zdolal. Na sestupu dolů jsem potkal místní hematoložku Lenu, takže jsem si dobře pokecal a nakonec se ještě nechal svést do Tromsø. Po takovém nádherném dni se mi Tromsø opouštělo s těžkým srdcem.

Skorovrcholovka z Tromsdalstindenu, o sníh nebyla nouze

Výhledy stály za to, tady jeden na Ramfjord

Arktická katedrála, vlevo zdolaný zasnežený Tromsdalstinden a vpravo zdolaný Fjellheisen

Zhodnocení výpravy:

1. Díky moc Michalovi za střechu nad hlavou, žvanec a uvedení do života v severním Norska a Petře za společnost na cestách. :)

2. Předpověď počasí pro severní Norsko vám řekne, jak na 99% nebude. Nejlepší je, když se podíváš na oblohu a hned víš, jak bude příštích 30 vteřin.

3. Kdo si počká, ten se dočká.

Fotky si můžete prohlédnout ZDE.