Konec května znamenal i konec pobytu v USA pro většinu mých mezinárodních přátel. Vlastně většina jich už touto dobou byla dávno ve svých domovech. Daniel a Christiane, s nimiž jsem projel několik národních parků a sněžnicoval na nejrůznějších místech Utahu, byly těmi posledními, co ještě zůstávali v SLC. Do mezery, kdy rodiče byli v Yellowstonu, jsme nacpali 3-denní "goodbye" výlet do národního parku Great Basin v Nevadě (blízko hranice s Utahem). S námi vyrazil druhým autem ještě Mike а jeho známí Scotty a Kelly (ti dva ale natáčeli dole na pláni taneční vystoupení).
Fotky najdete
ZDE.
 |
| tradiční fotka u cedule NP a Daniel i Christiane už se naučili pózovat |
Předpověď počasí byla vcelku špatná, ale nás aspoň hřálo vědomí, že pro všechny ostatní lokality v okolí je ještě horší. Cestou přes pouštní pláně západního Utahu začalo chcát jako z konve. Při minutí značky "žádné služby příštích 100 mil" nám došlo, že Nevada a její nicota se blíží. První den jsme navštívili jeskyně Lehman Caves hned u návštěvnického centra. Prohlídka stála za to, protože okruh byl dlouhý a vedl v těsné blízkosti všech krasových jevů - žádná zábradlí. Zároveň to byla ta nejponičenější jeskyně, v níž jsem kdy byl. Původní soukromý majitel tu po 130 let praktikoval pravidlo: Co si utrhneš, to je tvoje.
 |
| jeskyně Lehman Caves |
 |
| jeskyně Lehman Caves |
 |
| momentka od večeře |
Naším hlavním cílem byl nejvyšší vrchol horského hřebenu Snake Range v Great Basin NP, který nese jméno Wheeler Peak (3 982 m n. m.). Předpověď počasí byla všelijaká (nikoli ale nemožná) a navíc byl teprve konec května (léto ještě daleko), takže jsme se měli na pozoru. Co nám dovolilo vylézt tak vysokou horu takhle brzo v sezóně? Parkoviště v nadmořského výšce 3 100 m n. m. a pouštní klima okolí NP. Trek má 13km délky a 900 m převýšení tam a zpět, což není žádná hrůza. Náročným ho udělaly spíše povětrnostní podmínky - silný vítr a slušné sněžení. Při výstupu se nabízejí úchvatné výhledy dolů do plání Nevady. Rozdíl v nadmořské výšce 2,5 km se jen tak nevidí a tady je to celé jako na dlani. Počasí se v průběhu výstupu rychle kazilo a na hlavním hřebeni už nás přivítal silný vichr a ostré sněžení. Teplota kolem 0°C taky příliš nepomáhala. Prvotní nutkání to otočit jsme nakonec zavrhli a doplahočili se až na vrchol. Čím více se člověk blíží k vrcholu ve výšce skoro 4 km, tím více cítí její vliv na organismus. Dýchat tu je už výrazně těžší. Pokračovat ve výstupu se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí, když se obloha začala na vrcholu postupně protrhávat. Pro všechny to byl nejvyšší dobitý vrchol, i když mu ještě 18 m chybí. Nesnadné podmínky učinili tento výstup hodnotnějším. Odpoledne a večer už byl jen ve znamení vysedávání kolem ohně.
 |
| Wheeler Peak z výchozího bodu |
 |
| Stoupáme na Wheleer Peak |
 |
| počasí nad pláněmi se začíná kazit |
 |
| A tady už je to hnus! |
 |
| Nekonečné pláně Nevady |
 |
| Vítězné gesto |
 |
| Wheeler Peak (3 982 m n. m.) dobyt! |
 |
| sestava dole u jezera a v pořádku - zleva Mike, já, Christiane a Daniel |
Poslední den jsme znovu vyrazili autem nahoru pod masív Wheeler Peak. Tentokrát však naším cílem byl ledovec dole v kotli a borovicový háj Bristlecone Pine, nejdéle žijícího druhu stromu na světě. Luxusní zakončení povedeného tripu do jednoho z nejodlehlejších a nejméně navštěvovaných národních parků v USA. Skvělá tečka za pobytem pro Daniela a Christiane.
 |
| borovice Bristlecone Pine |
 |
| v údolí pod ledovcem nebo spíše jeho zbytkem |
Léto ještě nekončí a příležitost zaříznout konečně nějakou čtyřtisícovku se ještě určitě najde!
Žádné komentáře:
Okomentovat