V úterý pokračoval WOC kvalifikací na klasiku, která skončila bez výrazných překvapení. Za to já byl překvapen, když jsem zjistil, že tahat vybavení pro radiokontrolu do kopce dva kilometry norskou bažinou není jen tak.
Trondheim |
Ve středu bylo volno (tentokrát již plánované), takže jsem vyrazil pořádnou prohlídku města – univerzitní areál NTNU, pevnost Kriastiansen, televizní věž Tyholttarnet a další. Ve středu vyšlo nádherně počasí – jasno a 26°C, akorát místní domorodci si stěžovali, že je moc vedro.
Čtvrtek přinesl další finálový závod, tentokrát na klasice, takže nás v lese čekala dlouhá šichta. Vyfasoval jsem kontrolu v závěru mužské trati – takže paráda. Než přiběhli první muži (což byly snad 4 hodiny), tak jsem si na kontrole pokecal s Norkou Karin. Když jsem se jí ptal, jaké má povolání, odpověděla, že je farmářka. Až zpětně jsem se dozvěděl, že mimo farmaření taky dělá starostku ve svém městě a v minulosti seděla v norském parlamentu :-). Jediná věc, kterou nemůžu pochopit, je, proč musíme ještě posílat SMSky ve tvaru (číslo kontroly_startovní číslo závodníka, která právě proběhl), když tam taháme radiokontroly – holt moderní metody.
Ženskou klasiku vyhrála opět celkem s přehledem Švýcarka Simone Niglli před domací Marianne Andersen. V mužích se závod vyvíjel vyrovnaně (z pohledu na mé kontrole), dokud nepřiběhla suverénní dvojice Norů – mladý vítěz Olav Lundanes a druhý Anders Nordberg. Po závodě jsem skočil na večeři, která vyhlížela alá „losí bobky“, ale chutnala o poznání líp. Prý to bylo nějaké tradiční jídlo – koule z mletého masa v hnědé omáčce.
Jediné zajímavé zvířátko, které jsem potkal |
Žádné komentáře:
Okomentovat