Konečně jsem se dneska dokopal napsat článek k prvním dnům v mém novém domově Oslu. V textu najdete také důvod k názvu článku. Fotky na rajčeti budou později.

V pondělí jsem v Trondheimu skočil na vlak a vyrazil do Osla vstříc životu Erasmáka. Prvním a jediným úkolem pondělka bylo v pořádku se ubytovat. Po příchodu do ubytovací kanceláře jsem zjistil, že přede mnou čeká asi jenom 150 lidí, takže jsem se šel odložit do čekacího stanu. Sednu k prvnímu stolu, a co neslyším – češtinu. Nakonec se z pánů vyklubali nějakej Marek a Jára z Ústí nad Labem, čistě náhodou dva geografové. Svět je malej. Klíče jsem nakonec s trochou štěstí vyválčil, takže jsem nemusel spát na ulici.

Studentská vesnice Sogn, moje bydlení

Úterý bylo ve znamení Welcome Cremony a poznávání buddy group. Ještě předtím jsem musel dopoledne oběhat úvodní kolo byrokracie. Od teď přísahám, že už nikdy nebudu nadávat na administrativu na MU. Přijde mi, že Norové musejí mít karty a potvrzení na všechno (jedna karta splachuje záchod, druhá mušli). Prostě různých studijních karet nikdy není dost. Uvítací ceremoniál za hojné účasti (několik tisíc lidí) proběhl v centru. Více než dlouhé proslovy v norštině zaujalo následné uzavření metra za účelem přepravy všech studentů zadarmo do kampusu. Tedy metra, Norové tomu říkají T-Bane a je to taková rychlejší šalina, která občas zajede pod zem.

Welcome ceremony v centru

Po ceremoniálu jsem stěží nalezl svou buddy skupinu, která je plná sympatických lidí, jak jsem brzo zjistil. Taková převážně evropská pouliční směska – Česká republika, Polsko, Francie, USA, Německo, Rakousko, Británie, Lotyšsko, atd. Taky jeden Číňan, který má na Facebooku dobrý text v kolonce CV: l„My site will keep valid until 31 Dec 2010. Due to some specific reason no legal access to Facebook is available in mainland.“ První společné aktivita potěšila – šli jsme se na kampusu zadarmo nadlábnout. Večer náš buddy-leader Hieu naplánoval účast na „quiz night“. Kvízem bylo vůbec rozumět v tom hluku otázce, natož na ní ještě odpovídat.

Buddy grupa při hraní Vikingů

Ve středu jsem konečně připojil na net a mohl rozjet další vlnu oblíbené zábavy s názvem byrokracie a taky oběhat další informační meetingy. Na bytě je zatím atmosféra taková ponurá a podivná – dva Norové (jeden jenom jí a do noci se tlemí, druhý „dítě stínu“) a jeden Pákistánec. Má tu být 10 lidí, tak snad se situace zlepší.

Ve čtvrtek jsme s buddy grupou vyrazili na procházku k jezeru Sognsvann, které je docela pěkné a taky narvané k prasknutí. Sportuje tu snad půlka Osla naráz. Všude kolem jezera (a i v něm) pobíhali spoře odění podnapilí Norové a Norky. Jedni nám dělali slavobránu, druzí ze sebe stavěli pagodu – zdálo se. Jestli má takhle vypadat běžný den u jezera, tak to čeho se ještě dočkáme. Nakonec jsme zjistili, že se jedná o nějakou tradiční uvítací akci místní sportovní univerzity. Ve čtvrtek dorazili rodiče i s nákladem hromady dalších věcí. Zabralo to pořádnou dobu, než jsem je všechny srovnal do té malé cimry. Večer jsme vyrazili na flag party. Hned za vchodem jsem potkal člověka – dres Nedvěda a přilbu Čecha. Češi jsou všude. Na akci bylo neuvěřitelně narváno a taky řvala hudba, takže si člověk aspoň procvičil pantomimu.

Flag party

V pátek jsme vyrazili pro změnu na International Cofee Hour aneb Nech se polít kávou od nějakého mezinárodního studenta. Tady jsme potkali Nikolaje, Rusa, který nás naučil hru Mafie (u nás se tomu říká Městečko Palermo), která se později stala oblíbenou. Večer proběhla úspěšná malá kitchen party u Mika, který se ukázal jako vynikající hospodyňka :).

Ještě předtím proběhla u nás v kuchyni scénka, které je věnován nadpis článku. Spolubydlící Pákistánec Munil, evidentně hodně hladový, vytáhl asi tak o půl deváté nějaké maso, které mu koupil spolubydlící (ten pak odjel). A teď přijdu do kuchyně, tam stojí hladový Munil a rozjímá, jestli maso, které před ním leží na pekáči, je hovězí nebo vepřové. Pákistánci jsou většinou muslimové (=nesmí prase), ale dost jich je taky hinduistů (=nesmí krávu). Dokonce mě žádal o radu. Jestli tam Munil smutně koukal na maso do hluboké noci nebo zhřešil, jsem se už nedozvěděl. Zpětně mi pak došlo, že teď je ramadán, takže muslimové přes den nesmějí jíst a po soumraku se cpou. Tak vznikl „pákistánský paradox“.

Holmenkollen, skvost, chybí už jen Janne Ahonen nahoře

Buddíci při odpočinku ve Vigeland parku

Na víkend byla konečně příznivá předpověď počasí, tak jsme na sobotu naplánovali výlet na Holmenkollen a do Vigeland parku. Holmenkollen = nádhera, co dodat. Lyžařský svatostánek s novým skokanským můstkem hodnotím na 99%. Chybí tomu už jen Janne Ahonen v nájezdové stopě v únoru 2010. Vigeland park je rozsáhlý park v Oslu, v němž jsou pomocí desítek soch vyobrazeny různé etapy lidského života – zajímavé, pro někoho možná trochu depresivní, ale každopádně majestátní dílo. Po prohlídce jsme to zapíchli na sváču v parku. Kousek od nás hrála parta Norů pupendo, jen místo mincí měli kuličkovky a světelné meče. Mike lákal malé děti slovy: „Do you wanna saussage?“, držíce v ruce pytel párků.