Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

25. června 2013

25 věcí, které udělat jinak na studijním pobytu


Před několika dny mi cestu překřížil jeden velmi zajímavý článek, jenž sepsala americká studentka, která absolvovala výměnné studijní pobyty v Itálii a v Thajsku. Ti, kdo nějaký takový pobyt absolvovali, najdou v článku mnoho myšlenek, které se jim jistě často honily v hlavě. A ti, kdo takovou zkušenost nemají, alespoň dostanou ponětí, jaké motivace vedou studenta k účasti na výměnném pobytu. Aby si všichni nemysleli, že si sem člověk jede jen tak pocestovat, i když z mého blogu to tak může vypadat. Chyba je na mé straně. Psát článek o cestování je prostě mnohem jednodušší než psát různé úvahy o tom, co je opravdu zajímavé. Ano, tímto přiznávám, že toto je vesměs "břitký" cestovatelský blog. Odkazovaný článek 25 Things I Wish I Had Done Differently When I Studied Abroad je pravý opak a rozhodně doporučuji jeho přečtení.



Výtah článku aneb (Source: http://www.gooverseas.com, Article by Rachel Taft)
25, které udělat jinak na studijním pobytu:

1) Pečlivě prostudovat nabídku výměnných programu
Oslo: (následuje komentář, jak to dopadlo v Oslu - Ano / Ne /  nějaká kratší úvaha) Ano
SLC: (následuje komentář, jak to dopadlo v Salt Lake City - Ano / Ne / nějaká kratší úvaha) Ano
2) Zohlednit svá očekávání při výběru výměnného programu
Oslo: Ano
SLC: Ano
3) Více se zapojit do hostitelské komunity
Oslo: Ne
SLC: Ano, pracovní stáž, pořádání orienťáckých závodů, apod.
4) Aktivně zdokonalovat své jazykové znalosti
Oslo: Ano i ne, angličtinu jsem "svištil", jak to šlo, ale okolo bylo dost Čechů, takže jsem řádně procvičoval  i mateřský jazyk.
SLC: Ano, dokonce jsem začal i "úspěšně" zapomínat některé české výrazy.
5) Vyjet do netradiční destinace
Oslo: Ne, Oslo i Norsko je otřepená klasika.
SLC: Ne, Spojené Státy taky nepatří mezi netradiční destinace a kulturní šok si tu člověk neužene, což je trochu škoda.
6) Zůstat jeden rok místo jednoho semestru
Oslo: Ne, jeden semestr je málo a věděl jsem to už v Oslu. Neprodloužení pobytu  je zpětně asi jediná věc, které trochu lituji. Možnost tam byla.
SLC: Ano, jednoroční pobyt byl v podstatě mým hlavním požadavkem pro druhý studijní pobyt - dokonce důležitější než destinace.
7) Získat více přátel mezi domorodci
Oslo: Ne, při ohlédnutí nezůstal jediný Nor, s nímž bych byl ještě dnes v kontaktu.
SLC: Ano i ne, domorodých amerických přátel mám mnohem víc, ale stejně jsem převážně pekl se "zahraňáky". Bydlení na kolejích  holt dělá své.
8) Odjíždět bez velkých očekávání
Oslo: Ano i ne, tak bylo to poprvé a nějaká očekávání tam byla. Ale nic, co by mě dlouho ubíjelo.
SLC: Ano, prostě pojedu a uvidím - to je ten správný přístup
9) Myslet na význam pobytu pro budoucnost
Oslo: Ano i ne, někde v podvědomí to bylo, ale cíleně jsem k tomu nesměřoval.
SLC: Ano, jednoznačnou motivací pro opakovaný výjezd bylo sbírání profesních zkušeností a bodíků do CV.
10) Brát studijní kurzy vážně
Oslo: Ano, jen jsem byl limitován časem vzhledem k množství předmětu studovaných na dálku.
SLC: Ano, předměty "na dálku" jsou to nejhorším, co člověk může na studijním pobytu udělat. Od začátku jse do toho šel s tím, že budu o rok prodlužovat studia a žádné takové předměty absolvovat nebudu. Správná volba.
11) Vyjet bez známých
Oslo: Ano
SLC: Ano, proč bych si známé vozil sebou. Jedu tam proto, abych si je udělat na místě. :D
12) Vyzkoušet ubytování v rodině
Oslo: Ne
SLC: Ano, párkrát se poštěstilo. A člověk hned získá jiný náhled do místní společnosti.
13) Zabalit méně krámů
Oslo: Ne, do Osla mi rodiče přivezli autem vše, na co jsem si vzpomněl. Na konci jsem Márovi dával krabici, která obsahovala 100 tatranek. Ten čuměl.
SLC: Ano, jeden kufr a toť vše. Hlavně oblečení si člověk může pořídit na místě. No ještě uvidím až budu pakovat. Ve skrytu duše doufám, že dva kufry nebudou málo. Člověk za rok nastřádá hodně krámů.
14) Založit si bankovní účet v zahraničí
Oslo: Ne
SLC: Ne
15) Vyjít bez internetu nebo ho alespoň omezit
Oslo: Ne, tady slečně asi hráblo. Alespoň z mého pohledu. I když občas si přeju, aby žádný internet neexistoval.
SLC: Ne, dvakrát podtrhuji tvrzení výše.
16) Zapojit se do výzkumného projektu
Oslo: Ne.
SLC: Ano, zkušenost to bylo k nezaplacení, i když mě stála nejvíc nervů za celý zdejší pobyt.
17) Pěstovat blog
Oslo: Ano, tohle vám všem asi došlo, když čtete tento článek.
SLC: Ano, blog se vrátil k původní ideji a získal opět větší smysl. Jedno z rozhodnutí, kterého nelituji.
18) Uskutečnit výměnný pobyt přímo s hostitelskou institucí
Oslo: Ne.
SLC: Ne.
19) Cestovat sólo
Oslo: Ne, až na drobné výjimky.
SLC: Ano, tady už něco bylo. Brzy jedu na týden a půl sám do San Diega.
20) Mít více otevřenou mysl a prostě být outgoing
Oslo: Ano i ne, moje počáteční osobnostní výbava nebyla žádný zázrak, ale nakonec ani hrůza. Tohle je jedna z věcí, které vás má naučit první pobyt.
SLC: Ano, What´s up, dude? :D
21) Při cestování přespávat u domorodců místo v hostelu
Oslo: Ne, škoda, že domorodci nespí v kempech.
SLC: Ano, v USA už se dařilo více a více za týden v San Diegu.
22) Být více ostražitý
Oslo: Ano i ne, ukradli mi bundu a batoh, ale nutno přiznat, že jsem byl pod obraz.
SLC: Ano i ne, ukradli mi kolo, ale co naplat. A věci asi nepřestanu zapomínat až do smrti.
23) Vyzkoušet vše, co nabízí místní kuchyně
Oslo: Ne, venku jsem jedl jednou a to bylo ve školní kantýně. :D Jo a k tomu dvě piva za  v hospodě za pět měsíců.
SLC: Ano i ne, Mexikem jsme se samozřejmě "prožrali" (následně tedy také "problili"), ale stálo to za to. I gastronomické večery se v USA našly. Moje cestovatelské zažitky ale nikdy nešly přes žaludek a asi to tak ještě chvíli zůstane.
24) Jednou za čas se rozšoupnout a něco vyzkoušet
Oslo: Ano i ne, tak já byl vždycky spíš "šetřílek", ale člověk se s tím musí nějak rozumně popasovat, aby na konci nelitoval promarněných možností, které jen tak znovu nenastanou.
SLC: Ano, nastal mírný posun.
25) Žít každým okamžikem
Oslo: Ne, tohle mi nikdy moc nešlo, ale výměnný pobyt mě určitým věcem naučil.
SLC: Ano i ne, osobnostní rysy se přepisují těžko, ale určitě nastal významný posun. Člověk potká lidi, z nichž tenhle přístup k životu přímo "stříká" a ti ho inspirují. Když je den blbec, tak si na jejich přístup vzpomenu a hned je mi líp. Poslední měsíce tak většinou "špatná" rána začínám promluvou "Smile, bitch!" sám k sobě. A docela to funguje.


17. června 2013

Prolog: USA - Grand Tour de West


Fotek a videí ze skoro měsíční cesty s rodiči po západě USA je jak naděláno. Mažu je jako zběsilý, ale konce se asi jen tak nedoberu. A nejen proto, že je to asi 21. položka na seznamu urgentních záležitostí. Nedočkavci si budou muset počkat. Já se zase nebojím, že bych ji bylo tak mnoho. A bláhově sním, že by se tu fotky i článek mohly objevit do konce června. To by ale asi byl zázrak. No uvidíme.

Abych ukojil své nenasytné čtenáře, tak jsem alespoň v rychlosti sestříhal (rozuměj - narovnal za sebe) video, která natočila mamka. Není v tom žádný velký systém - jen pohybující se obrázky z náhodných navštívených lokalit. Video má necelých 6 minut.


POZOR - VELKÁ SOUTĚŽ !!!
Kdo uhodne nejvíce lokalit (označené čísly od 1 do 10), tak bude i s fotografií vyvěšen na tomto "slavném" blogu.

JAK HRÁT?
Nejprve se podívej na video. Potom napiš do komentáře pod tento článek své odpovědi na otázku: "Jakých 10 lokalit se postupně objevuje ve videu?" Např. lokalita č. 1 je do čísla "1" až do čísla "2", atd. Nezapomeň připojit svoje ctěné jméno. Výjimečně (třeba pokud se bojíte publicity) budu akceptovat i odpovědi přes jiné komunikační kanály jako e-mail, Facebook, Skype a nebo fyzicky poštou. Kdo je nezná, použije komentář pod článkem.

Těším se, že snad budou aspoň 2 soutěžící, tak mi nezkažte radost.
Váš blogger,
Havli ;-)


USA: Gran Tour de West - soutěžní video

4. června 2013

Goodbye, my friends!



Tak jsem dnes zrecykloval tento jednoduchý obrázek, který již na blogu visel v prosinci 2010. Tehdy jsem opouštěl norské Oslo. Místo, jenž mi přirostlo k srdci (takovéhle nostalgické bláboly tu zas dlouho neuvidíte :D, tak si je užijte) a to nejen díky spoustě nových přátel. Salt Lake City zatїm ještě neopouštím (zůstávám do srpna na pracovní stáž - o té možná jindy), ale naprostá většina mých přátel z roku stráveného tady ho již opustila. Potkal jsem lidičky malé, velké, tlusté, hubené, staré, mladé, bílé, žluté, červené, černé, zelení (se zatím nekonali) chytré, hloupé, sympatické i nesympatické. Něktěří se stali mými přáteli, jiní známými na pozdravení. Květen byl každopádně měsícem loučení. Teklo hodně slz. Já raději vtipkoval a tom dobrém - co zůstává v paměti a nesčetných zkušenostech. Někteří znovu utrousili pár poznámek o mé bez emoční obličejové mimice. Což. Tedy GOODBYE, MY FRIENDS!

jedna společná z posledního dne, kde jsem chyběl a mnoho dalších též

PS: Články z květnové cestování již brzy. Tedy až za mě někdo projde těch pár tisíc fotek. :D

22. dubna 2013

Trojnásobní šampióni ve "vodním pólu"


Semestr se sešel se semestrem a dneska skončila naše poslední sezóna vodního póla (v nafukovacích tubách :D) Ve třetí sezóně v řadě jsem se stali šampióny "takové malé univerzitní ligy pro srandu králíkům". Od konce října jsme neprohráli 13 zápasů v řadě a ostatní týmy nás proto trochu přestali mít v oblibě. Minulý zápas dokonce druhý tým vzdal v poločase kvůli příliš velkému rozdílu ve skóre. Díky třem skvělým střelcům v našem týmu (mě vyjímaje) - včetně Bena střílejícího z poloviny  bazénu čelem vzad takovou silou, že by vám to vyrazilo všechny zuby - jsme v této sezóně pravidelně vítězili skórem typu 25 - 7, apod. Tenhle pondělní "relax" mi bude celkem chybět. :)

H2O alias West Coast Tubes v sestavě zleva Li, Dylan, Ben, Derek, já, Justin a Mathias

Třetí sada mistrovských triček a zase ta samá

v našem živlu

15. dubna 2013

Mоře, jezero a ŘEKA = KAJAK


Mexický záliv, jezerní přehrada Lake Powel a teď divoké řeky Colorado a Green River. V kajaku na vodě se mi začíná celkem líbit. O víkendu jsem se zúčastnil školního kurzu (za kredity) Kajakování na divoké vodě v okolí Moabu, outdoorového centra Utahu. Mě, dva Brazilce Fernanda a Arthura a Američanku Ally do svého auta přibral další Američan Andrew. Na střechu jsme hodily několik kajaků vypůjčených z Outdoorové rekreačního centra University of Utah a jelo se. Náš instruktor Jared i jeho pravá ruka Neal byly více než pohodoví a zkušení kajakáři, takže se člověk mohl i něčemu naučit.

Fotek je jen pár a najdete je ZDE.

sjezd řeky Green River


Spaní bylo na naši vlastní pěst. Páteční noc na červených skalách za Moabem, spaní pod širákem s naprosto jasnou oblohou a tunou hvězd, které se po určité dávce marihuany začali pohybovat sem a tam, byla vtipná. Fernando a Arthur si na doporučení neznámé osoby sbalili jen karimatku s tím, že spacák není třeba, což se později "kupodivu" ukázalo jako blaf. Andrew se vzdal svého spacáku a spokojil se s dekou, ale borci ho v noci zapomněli rozbalit. V sobotu pořádně foukalo, a tak jsme znavení  a zpohodlnělí vzali za vděk motelem v městečku Green River. Dvouzubý recepční a jeho vypelichaní psi byli jedni z nejsympatičtějších stvoření, jenž jsme potkali. Toto není ironie. A ráno to bylo i se snídaní a trochou hovoru o místních "Utards" - obyvatelích Utahu. Hadám, že tohle spojení vzniklo ze slov Utah + retard.

spaní nad Moabem


To hlavní, proč jsme se přijelo, bylo ale kajakování, a to stálo za to. Sobotní den jsem strávili na úseku řeky Colorado severně od Moabu. Bylo celkem teplo. Asi lehce pod 20°C. Voda ale studená jak psí čumák. My naštěstí připraveni - navlečeni v neoprenových kombinézách. Já měl vypůjčení sit-on-top kajak, na němž se sedí nahoře, nemá žádný otvor, ale jen popruhy pro nohy a je mnohem větší než klasický říční hard-shell kajak nebo playboat. Je příliš pozdě na to, aby se my chtělo vymýšlet či hledat české názvy. Když se na něm převrátíte, tak rovnou vypadnete do vody. Kajak to je stabilnější, lehce hůře ovladatelný a jeho pohyb stojí více sil. Na řeku se nás vydalo 13, z toho 10 klasický říčních kajaků a 3 sit-on-top kajaky. Hned na prvních peřejích jsme měli malý incident. Není snadné se dostat z kajaku s hlavou pod vodou. Člověk bez zkušeností snadno zpanikaří. A naučit se "eskymácký obrat" chvíli trvá. Jenom taková malá epizodka. Všechno dobře dopadlo. Na první peřejích vypadla ze člunu jen třetina lidí. Následovalo jejich "záchrana" nebo spíše pomoc s dosažení břehu a chytání pádel a člunů. Na sit-on-top kajaku většinou nebylo většího problému. Peřeje byly pochopitelně z těch jednodušších, jelikož šlo o víceméně začátečnický kurz. Největším výzvou tak byl extrémně prudký protivítr, který dovolal pohyb rychlostí šneka a ubíral mnoho sil. Na poslední peřeji jsme moc nedávali pozor, takže i pro všechny na sit-on-top kajacích došlo na koupačku. Instruktor naschvál projel přímo menší vodní válec na začátku peřeje přímo uprostřed koryta a my tupě následovali. V době, kdy mi došlo, že člun přede mnou se obrátí, už bylo na úhybný manévr málo času. Válec jsem olízl zadkem kajaku, ten se otočil o 90 stupňů a já rozhozen pokračoval dále, aby mě spláchla jen z následujících vln. Čekalo mě dlouhé plavání skrze celé peřeje a z prostředka řeky a s těžkých člunech. Okolo mě plavali další čluny, více či méně správnou stranou nahoru. V klidu jsem zaujal "unášecí" pozici a doufal, že mi prdel nenarazí na žádný pořádný šutr. Pár jsem jich olízl, ale nic vážného. Vtipné bylo, že více lidí se vždy obrátilo při snaze pomoci těm dalším, než-li na samotné peřeji. Den náročný. Ale očekávání na druhý den.

na řece Colorado


V neděli na řece Green River se mi podařilo vyměnit člun, takže mě čekala jízda na menším, obratnějším, rychlejším, ale mnohem méně stabilním říčním kajaku. Dostat se z něj je ale občas oříšek. Prvních pár minut jsem si připadal ve člunu jako nacpaný s vykloubenými kotníky, jelikož byl trochu kratší, než bych potřeboval. Boty musely dolu, abych se do člunu pohodlně vešel. Lehké obavy vystřídala po první úspěšně sjeté peřeji jistota. A pak už jsem si den naprosto užíval  Slunce, mokro a adrelin z prorážení metrových vlnek  a nějakých těch šutříků. S každou sjetou peřejí a proříznou vlnou se člověku dostávala do rukou i nohou větší pohoda. Poslední peřej bylo dlouhá, čistá s většími vlnkami. To nejlepší toho dne. Den jsem zakončil bez "cvaknutí", ale jelikož jsem si chtěl vyzkoušet, jak se dostat z obráceného člunu, tak jsem si dobrovolně zaplaval. Suma sumárum. Tohle snad není moje poslední zkušenost s řekou a kajakem. :)

3. dubna 2013

Festival Barev


O uplynulém víkendu proběhl v městě na jih od Salt Lake City víkendový Holi Festival of Colors (Festival Barev). Jedná se o hinduistický svátek, který se tady stal tak trochu masovou jarní tradicí. A tak se tisíce lidí každoročně sjíždějí do Spanish Fork, aby přivítali jaro a oslavili lásku a světový mír.

Fotky najdete ZDE.

Oficiální video festivalu

takhle jsem dopadl na konci


Naprostá většina lidí, co tu znám, tam byla. My jsme se na Festival of Colors vydali v sobotu Danielovým autem. Cesta tam i zpět byla řádně dlouhá a plná kolon. Všichni měli stejný cíl. Předem bylo třeba koupit to nejlevnější bílé oblečení, které se dalo sehnat. Triko, kraťasy a boty mě vyšly 200 Kč. O místní fenoménu zvaném DI možná jindy.

ještě všichni bilí, tedy skoro

bílá fronta tam a barevná fronta zpátky

německý televizní štáb


Festival je směsicí hudby a barev. Hudba energická i spirituální. A barvy, které můžete patlat po všem a po všech podle vaší vůle. Více asi napoví fotky. Hned po příjezdu do centra festivalu se naše německá trojka náhodou střetla se štábem jedné německé televize. Ten se rozhodl, že je bude následovat celým festivalem a průběžně je zpovídat. Takže jsme hned od začátku měly na krku jeden filmový štáb. :)

ve víru barev

ve víru barev

davy kolem hinduistického chrámu

barvy v oblacích

ve víru barev

ve víru barev


Co napsat o barvách, barvení ostatních, barvení sám sebe a nechání se barvit. Myslím, že napsat, že to byla velká "prdel" je zcela adekvátní. Jedna z věcí, co se musí zažít, aby jeden pochopil, o co jde. Do toho hrála všude muzika a vládla naprosto uvolněná atmosféra. Tady ani nejsou třeba houbičky. Jediným vyrušením z pohody tak bylo, když vám někdo vmetl hrst barvy přímo do očí, nosu nebo pusy.

davy na "parketu"

pomalovaný chrám

tohle byla asi jediná opravdu účinná ochrana

lehce přibarven

bitevní pole okolo chrámu

počasí - slunce, kraťasy a na obzoru zasněžené hory


Na konci jsme měli barvu pochopitelně úplně všude. I tam, kde by ji jeden nečekal. Ještě druhý den jsem smrkal červeně. :D A sprcha v průběhu odbarvování vypadala, jako by v ní někoho zavraždili. 

23. března 2013

Slunce, voda, kajaky

 
Poslední výlet byl prostě tak boží, že jsem po dlouhé době ani nemohl přijít na pořádný název článku. Tohle není ironie. Takže nakonec malá vykrádačka hoštické filmové klasiky a odrhovačky v jednom. Jednalo se o kajakovací výlet na nádrži Lake Powell na řece Colorado v jižním Utahu.



Zobrazit místo Lake Powell kayaking na větší mapě

Dvě třetiny jarních prázdnin jsem strávil učením a k tomuhle výletu jsem se proto celkem upínal jako ke spásnému relaxu. A hlavně jsem předem věděl, že to bude super, i kdyby se všechno pokazilo. No a ono se nepokazilo - ba naopak. Až na pár drobných potíží s autem. Kdybych to měl hodnotit na škále od 0 do 100%, tak: organizace 100%, lidi 110%, počasí 120% a samotné kajakování 315,5%. Tenhle výlet byl pořádaný ORP (Outdoor Recreation Program) místní univerzity - úžasná půjčovna outdoorového vybavení, také organizátoři mnoha tripů a zkušenní studenti-instruktoři na ně jezdí jako dobrovolníci. Nakonec nás jelo 12. Vedoucí výpravy Sadie, Zina a Boby (USA), Sam a Chris (též USA), dále čtveřice výměnných studentů, které znám - Marjolen, Danique (Niz.), Rudi (Rak.), Santi (Špa.) a o něco starší indický pár Sandeep a Niru. Všichni naprosto vyrovnaní, připraveni si užít víkend a nemrmlat. Předpověď počasí slibovala jasno, slunce a teplo, začátek jara. Nakonec bylo občas i horko a léto. Teploty přes den byly nakonec kolem 25°C a v noci neklasaly výrazně pod 10°C.

Lake Powell

náš pickup a přívěs s kajaky

vecoucí výletu - Zina a Sadie


Náplň výletu nakonec byla více různorodá. Kromě samozřejmé spousty kajakování se dostalo i na sbíhání písečné duny, trochu turistiky ve slot canyonu, hromadu vaření, frisbee na kajakách, koupačku, noční kajaking a návštěvu bizarní krajiny Goblin Valley. Ja by řekl Yosuke (japonec, který se mnou byl třebas v Mexiku): A A A A Aaaaawesome! :D

V pátek byl sraz brzo ráno - v sedm, ale jelikož se trochu popletla organizace aut, tak jsme odjížděli až po deváté. Po příjezdu do malého přístavu Bullfrog Marina jsme rozbili kemp, stoly, vařiče, až z toho přecházel zrak, kolik vybavení jsme měli sebou. Lake Powell je druhá největší nádrž v USA. Vznikla přehrazením řeky Colorado  a zatopení mnoha postranních slot kaňonů v délce skoro 150 mil. Nádrž je hodně využívaná pro vodní rekreaci a v létě je to tu údajně narvané houseboty, motorovými čluny, vodními skutry, atd. Jídlo bylo paradoxně opět lepší než v naší kolejní jídelně. Poslední dobou jsou nejlepší žranice na outdoorových výletech. Odpoledne dvouhodinová testovácí projížďka našich seakayaků. Oproti klasickému kayaku jsou mnohem delší, mají více nákladové prostoru a krapet horší ovladatelnost, kterou ale vynahrazuje kormidlo na pedály. Chvilku mi trvalo si zvyknout, že zběsilým šlapáním na pedály můj kayak nezrychlí. A šlo se spát.

poprvé do kajaků, už to praží

lívance ve snídani

ráno nad Lake Powell


Ráno byl budíček v 6:30. Lívance s čokoládou a banány. Bylo potřebovat zpakovat jen to nejnutnější, aby se nám to všelo do kajaku. Naši mořstí vlci, Sadia a Boby, pádlovali na deblkajakách, aby kam nacpat vařič, jídlo a přenosnou toaletu. Dopoledne bylo nejpre třeba překonat širší část přehrady, kudy dříve tekla řeka. Teprve kolem poledne jsme se dostali do slot kaňonu, Moqui Canyon, který byl naším hlavním cílem. Pádlování není žádná prča, ale postupem času jsem to dostal trochu do ruky. Čím déle jsme jeli, tím jsem si paradoxně připadal s pádlem silnější a obratnější. Únava se nekonala. Jízda úzkým zatopeným kaňonem je nádherná. Člověk si občas musí dávat na projíždějící čluny a zbytečně se nepoflakovat uprostřed kaňonu. Navíc s námi byl student filmu Chris, takže brzy snad bude i luxusní video. Při svačinové zástavce v jedné zákrutě došlo u mě a Rudiho i na koupání, ale moc jsem ve vodě nepobyli, jelikož byla velmi studená. Na konec kaňonu jsme dopádlovali již kolem půl čtvrté, jelikož stav vody byl nižší. Vylodění bylo do bahna, kam se člověk propadal skoro po kolena.

skupinovka v kajacích

pádlujeme napříč Lake Powell

vjíždíme do Moqui Canyonu

Mogui Canyon

moje maličkost na seakajaku

svačinová pauza

svačina a koupačka

Bobby z jeho GoPro kamery

moje maličkost podruhé


Po rozbití nocležiště jsme pokračovali dále pešky vodním korytem. A po necelé hodině stanuli na vrcholu cca 130 metrové písečné duny. Po výstupu na ni následoval dlouhý odpočinek, jelikož písek tu byl ultra jemný (Čti: nahoru jsme lezli po čtyřech) a slunce ostře pražilo do zad. Pak někdo povídá a teď se běží dolů. Nahoru jsem šli na boso, takže seběh dolů byl taky na boso. Hlavní bylo moc nepřemýšlet, pustit se dolů po hlavě, užít si 8 - 10 metrové skoky na průdkém písečném svahu a doufat, že nekoupíš trny do nohy nebo jeden z mála povalujících se kamenů. Nakonec na nějaký seschlý trnovník šlápl jen Santi, zato pořádně.

člun na suchu

auto v poušti

cesta slot kaňonem

nahoře na písečné duně

písečná duna zneřáděná seběhy


V podvečer následovala večeře. Plachta od stanu posloužila jako dobrý kuchyňský stůl. A Sandeep se ujal velením na zeleninovým "eintopfem". Po západu Slunce, který je tu až kolem osmé (tady už jsme dva týdny na letní čase) jsme se pomalu začali chystat na noční kajakovou jízdu. Čelovky a vyráží se. Ticho. Zhasnutá světla. Nejely jsem zas tak daleko. Prozkoumali jeden postranní kaňon. A pak asi hodinu jen seděli v kajaku a čuměli na hvězdy. Paráda.

kuchtíme večeři

ráno na konci Moqui Canyonu


Ráno byl budíček opět brzo - tentokrát v 7 hodin. Dnes bylo potřeba vypadnout trochu dřív, protože nás čekala dlouhá cesta do Salt Lake City. S Chrisem jsme cestou zkoušeli kajakové frisbee, což se ukázalo jako náročný sport. Když člověk nemůže zaujmout pořádný postoj, tak má mnohem menší kontrolu nad směrem, sílou a hlavně rotací disku. Obracet seakajak po špatné hodu bere dost sil. Těšně před naším cílem došlo i na jediné "cvaknutí". Trochu jsme nechápali, jak se to Santimu povedlo, ale poté co nám vysvětlil, jak se pokoušel močit z kajaku ve stoje, tak byla záhada objasněna. Po dvouminutovém pobytu ve vodě se trochu víc klepal.

a ještě jednou moje maličkost


Po vylodění zbylo naložit kajaky a všechno ostatní vybavení do pickupu, na přívěs a do dodávky a vyrazit na dlouhou zpáteční cestu. Cestou jsme ještě asi na hodinu zastavili v bizarní krajině státního parku Goblin Valley. Do Salt Lake City jsme dorazili pozdě večer. Po výstupu v kraťasech do svou stupňů nad nulou jsme si uvědomili, že jsem "doma" a zítra zase jdeme do školy. Všichni jsme ale chtěli zpátky. Nebál bych se říct, že šlo možná o nejlepší výlet, co jsem tady ve Státech.

skupinovka v Goblin Valley

9. března 2013

Doma budeš ... už ses narajzoval dost!


Vprostřed semestru přicházejí opět týdenní jarní prázdniny. Skoro všichni někam zmizeli. Mě se to tentokrát netýká. Relax a nějaké to studium v Salt Lake City. Člověk taky nemůže furt někde lítat. Tento příspěvek je hlavně pro nejmenovaného studenta elektrotechniky z Králova Pole.

Stejně jako Doktor Holub v Cimrmanovi

4. března 2013

Kempování na sněhu


Minulý týden mě bohužel vyhodili z kolejí, tak jsem se sbalil a šel spát za město pod stan. Na tom je naštěstí pravdy jen půlka. A to ta druhá. O uplynulém víkendu jsem se zúčastnil kurzu Winter Backpacking za 4 české kredity (překlad jako "zimní kempování" není dobrý, ale nic lepšího v naší mateřštině asi není). Času je ještě méně než při psaní posledního článku, takže textu je poskrovnu. Na kurz jsem vyrazili do nižší západní části pohoří Uinta do nadmořské výšky kolem 2500 m. Víkend se vydařil. Učili jsme se, jak vařit venku, budovat sněhové kryty, získávat pitnou vodu, udržovat se v teple, apod. Suchých ponožek a jídla jsem si nabalil dostatek, takže žádné velké trápení to nebylo. Po nocích kolem vyli smečky kojotů. Méďové naštěstí v tuhle roční dobu spinkají. Přes noc bylo nějakých -6 čio -7°C, takže žádný super mráz. Už jsem spal i pohodlněji, ale žádná hrůza to nebyla. Zjistil se jak se hodí některé kusy vybavení. Jeden borec s plastovými pytlíky na nohou to měl trochu těžší. A třeba taková lopata má tucet různých využití. Na zahrabávání spolukempujících naštěstí nedošlo - nikdo neumrzl, takže z toho byl pohodový víkend.

cestou nahoru

snídaně

tábořiště

sněhový kryt

univerzitní logo

krtci


čištění vchodu

a hotovo

sněhový kryt

celá víkendová grupa