Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

1. července 2013

Napříč západem USA


Už tomu bude měsíc, co se moji rodiče navrátili do vlasti z velkého putování po západě USA. Původní motivací byla návštěva zatoulaného potomka. Celé cesty (mimo Yellowstonu) jsem se samozřejmě také zúčastnil a byla to trochu výzva. Zaprvé velká část plánování celé cesty ležela logicky na mých bedrech, což se nakonec s trochou štěstí zvládlo. A zadruhé takhle dlouho jsem s rodiči v životě necestoval a v poslední době už vůbec ne. Cesta se nakonec vydařila bez velkých zádrhelů a všichni jsme byli spokojeni. A já hlavně proto, že jsem tuhle cestu vnímal jako poděkování rodičům za jejich dlouhodobou podporu při uskutečnění mé americké mise. Díky moc!

Fotky najdete ZDE.

Článek je pojat jako komentovaná série fotek, abych ušetřený čas mohl strávit dováděním venku a ne civěním do monitoru, protože můj čas návratu do vlasti už se taky pomalu nachyluje. Celá cesta proběhla od 1. května do 2. června 2013 a tady je pár ilustračních čísel:

  • 9 navštívených států (Utah, Colorado, Nové Mexiko, Arizona, Kalifornie, Nevada, Idaho, Wyoming a Montana)
  •  přes 5000 ujetých mil (cca 8 000 km)
  • 31 nocí na 21 různých místech (3*koleje, 14* kemp, 1*na volno, 10 v motelu, hostelu či hotelu, 1*u známého v bytě, 2*v mém novém bytě)
  • 12 navštívených národních parků (v pořadí Arches a Canyonlands - UT, Mesa Verde - CO, Grand Canyon - AZ, Joshua Tree, Sequioa, Yosemite a Údolí Smrti - CA, Zion a Bryce Canyon - UT, Grand Teton a Yellowstone - WY)
  • 3 navštívená města (Salt Lake City, San Francisco a Las Vegas)
  • tucet dalších míst
  • nejvyšší a nejnižší zdolaný bod za 24 hod: Mono Pass v Yosemitu (3230 m n. m.) a Badwater Basin  v Údolí Smrti (-86 m n. m.)
  • největší vedro - 44°C v Joshua Tree NP
  • největší chlad - několik stupňů pod nulou v noci v Yellowstonu (tam jsem naštěstí nebyl)
  • 4 nově vyzkoušené aktivity (kajak, sněžnice, vulkanické prameny a trek řekou)
  • 49 zkonzumovaných skořicových chlebů, 115 banánů a 5 navštívených fast foodů
  • 3 spokojeně utahaní cestovatelé



Zobrazit místo U.S. Trip na větší mapě

Někde mezi ČR a Utahem:
cca 10 km nad zemí

Startujeme vypůjčené vozidlo a vyrážíme vstříc Americe.
Antelope Island, Utah

První lokalitou je ostrov uprostřed Velkého Solného jezera, kde žijí bizoni a antilopy pod zasněženými štíty pohoří Wasatch
Antelope Island, Utah

Hnedle den na to vyrážíme do hor za Salt Lake City na sněžnice. Pro rodiče je to poprvé, ale počasí je idylka a hory  mají v květnu stále ještě více než dostatek sněhu.
Pohoří Wasatch, Utah

Náš nejvyšší dobitý vrchol v USA nese jméno Mt. Tuscaroa (3231 m n. m.) a já za něj platím totálně spálených ksichtem a pažemi. Loupal jsem se celý příští měsíc.
Pohoří Wasatch, Utah

První zastávka naší velké cesty vede do Arches NP a jejího nejhezčího treku Devils Garden, na jehož konci se nachází tento oblouk - Double O Arch
Arches NP, Utah

Vynechat nelze ani symbol Utahu, oblouk Delicate Arch. Utah nás na začátek naší cesty  vítá nečekaně zamračenou oblohou.
Arches NP, Utah

Naše SPZka sice říká, že Utah má ten nejlepší sníh na Zemi, ale my zatím okoušíme  jenom déšť.  Kdyby v Utahu v létě nepršelo jednou za dva měsíce, tak se ničemu nedivím. Tentokrát prší dva dny po sobě.
Canyonlands NP, Utah

Vyrážíme na dvoudenní trek na těžko do skalních labyrintů oblasti The Needles.
Canyonlands NP, Utah

I ta obloha vzadu je špatné počasí v Utahu.
Canyonlands NP, Utah

Rodiče a hlavně táta si do sytosti užívá četnou pouštní vegetaci.
Canyonlands NP, Utah

Když se protrhá obloha, tak dojde i na pěkné fotky.
Canyonlands NP, Utah

Opouštíme Utah a nakrátko se stěhuje do jihozápadního Colorada, kde se nachází národní park plný starobylých obydlí  indiánské kultury Pueblanů. Špatné počasí pokračuje, ale už ne na dlouho.
Mesa Verde NP, Colorado

Pueblané stavěli neskutečná sídla zavěšená ve skalních útesech.
Mesa Verde NP, Colorado

Typický obrázek zabydlení v motelu
Cortéz, Colorado

Tahle divná fotka je úspěšný pokus, aby se každý ze 3 členů rodiny nacházel zároveň ve 4 státech najednou.
Four Corners, Nové Mexiko-Arizona, Utah a Colorado

Symbol amerických road-movie na území indiánské rezervace kmenu Navajo. Žádné iluze, Navajové vás oderou o každý dolar, který vám čouhá z kapsy, pokud jim dáte příležitost. Nechci soudit na základě několikadenní zkušenosti, ale zdá se, že je tu něco prohnilého na kmenu Navajo.
Monument Valley, Arizona

Poprvé u řeky Colorado
Horseshoe Bend, Arizona

Vyrážíme na jezero Lake Powell za účelem dobýt předražený indiánský slot kaňon vodní cestou
Lake Powell, Arizona

Úzký, obroušený, hrající barvami.
Antelope Canyon, Arizona

Včera jsme přijeli pozdě a ráno brzo vstáváme. Čeká nás nejtěžší trek celé cesty - sestup na dno Grand Canyonu a výstup zpět
Grand Canyon NP, Arizona 

Parametry - 24 km délky a 1400 m převýšení v kombinace s velkým vedrem na dně kaňonu vzbuzují oprávněný respekt. Hlavně to vedro a nezvyklá odpolední cesta nahoru nás přesvědčí, že to není jen tak pro nic za nic.
Grand Canyon NP, Arizona

Na dně kaňonu všichni spaření rádi naskáčeme do řeky Colorado a brzy z ní zase rychle vyskáčeme, protože je studená jako psí čumák. Asi bych měl jít osahat nějaký psí čumák, protože nemám tušení, co to znamená. :D
Grand Canyon NP, Arizona

Po dlouhé cestě dorážíme na jih Kalifornie do národního parku, který se jmenuje podle stromu na tomto obrázku.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

A je rájem kaktusů všech druhů - malých, velkých, úzkých, tlustých i dlouhých. Všechny mají jen jedno společné - kupodivu píchají.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

Tady je jeden z těch větších exemplářů. Lidi je tu pěstují na zahrádce místo rajčat a  karafiátů.
Joshua Tree, NP, Kalifornie

Dalšího dne úspěšně a bez zácp křižuje Los Angeles asi v délce 150 km, abychom přes Santa Barbaru nabrali směr  legendární pobřežní pacifické silnice Higway 1. Podél pobřeží se třeba válejí stovky rypoušů sloních jako tady na pláží Piedras Blancas.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Tamhle samice rypouše sloního je jen malý exemplář. Mnohonásobně větší samci jsou bohužel v tuhle roční dobu někde na moři.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Pobřežní silnice je velmi úzká a klikatá, ale my máme štěstí a celou dobu pozorujeme úžasný západ Slunce nad Pacifikem.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie

Ráno v kempu na pobřeží. Asi nejhezčí výhledy po ránu z celé cesty.
Highway 1 - Big Sur, Kalifornie
Rozbité pobřeží a úžasné pláže. Tahle má dokonce i svůj vodopád.
McWay Falls, Kalifornie

Zdejší vítr nás málem odfoukl.
Pffeifer Beach, Kalifornie

Že zemní veverky pózují, na to už jsme si zvykli. Tahle si ale vybrala ultra dobré místo.
Point Lobos State Reserve, Kalifornie

Rodinná idylka v parku
San Francisko, Kalifornie

Dva týdny v přírodě je třeba vykompenzovat, takže naším domovem na příští dva dny bude San Francisko.
San Francisko, Kalifornie

Golden Gate Bridge opět v mracích. Tady ale efektně připraven pro fotografy.
San Francisko, Kalifornie

Tady jsem si "zapařil" "Zabij krtka" naživo v muzeum automatů. Ty nejlepší místa vždycky člověk najde úplně náhodou, když je zvídavý.
San Francisko, Kalifornie

Darwinova teorie v praxi - vývojové stupně primátů. :D Pro primáta ve žlutém: "Тоto je vtip, mami!"
San Francisko, Kalifornie

Poslední zastávka ve městě u jeho ikony - Golden Gate Bridge
San Francisko, Kalifornie

Dále míříme do hor Sierry Nevady a tam se poprvé seznamujeme s medvědu-odolným kontejnerem na potraviny  a jiné zapáchající věci (alias Bear-box). Moje teorie, proč nezavřít medvěda dovnitř a jídlo nechat venku, nebyla kupodivu přijata s nadšením.
Sequoia NP, Kalifornie

Táta se tu našel. Taky tu našel všechny borovice a sekvoje, o kterých kdy snil, že je uvidí.  A pak hledal tu největší šišku  Pinus Lambertiana, až ji našel. My se jen divili, kde jsme tátu zase ztratili, ale vždycky byl za nejbližší borovicí.
Sequoia NP, Kalifornie

Společná fotka na pařezu sekvoje, na nějž by se vešla i celá Hujerovic famílie.
Sequoia NP, Kalifornie

Sekvoje obrovská, Generál Sherman je nejobjemnější strom na světě. Fotit sekvoje je vážně za trest. Uhlopříčka je asi jediný způsob, jak je do fotky napasovat celé.
Sequoia NP, Kalifornie

Odpoledne nad Yosemitský údolím aneb začátek 3-denního pobytu zde.
Yosemite NP, Kalifornie

Tahle zelená řeka byla asi nejprůhlednější řeka, co jsem kdy viděl.
Yosemite Valley, Kalifornie

Obejmutí velké borovice. Jen kdyby nám na druhé straně nechyběl asi metr.
Yosemite Valley, Kalifornie

Vodopády Yosemitu, jako tady Nevada Falls, na jaře přetékají vodou a poskytují  ohromující pohled. Když jsem tu byl na podzim, tak byly vyschlé.
Yosemite Valley, Kalifornie
Skalní domy, vodopády a hluboké lesy je to, co dělá Yosemite Yosemitem.
Yosemite Valley, Kalifornie

Vyhřaté a nízko položené Yosemitské údolí jsme na chvíli vyměnili za vysoko položenou oblast Tuolumne Meadows. Nástup na trek do sedla Mono Pass je ve výšce 2900 m n. m  a sakra tam fučí, což v kombinaci se slušným chladem, sněhem pod nohami a na půl zmrzlými potoky byla slušná tůra. Mono Pass leží ve výšce 2320 m n. m. a poskytuje výhled po oblasti jezera Mono Lake za hradbou pohoří Sierra Nevada.
Mono Pass, Kalifornie

Měsíční krajina vulkanického jezera Mono Lake a vývěry tufy byly ideálním místem pro pozdně odpolední  relax,
Mono Lake, Kalifornie

Rodinka v písečných dunách Údolí Smrt aneb nažer se svého písku
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Nejníže položené místo Severní Ameriky, solná pláň Badwater Basin a jediné jezírko v okolí
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Tenhle kojot byl dost vlezlý a čekal až mu něco hodíme. Tak jsme si ho vycvakli a jeli dál.
Údolí Smrti NP, Kalifornie

Krátce jsme zavítali i do nočních ulic Las Vegas a hřebem byla vodní show před hotelem Bellagio. Táta tohle místo přetrpěl a ráno se jelo dál.
Las Vegas, Nevada

Pro rodiče poprvé a pro mě už potřetí v Zion NP. Protože i domorodci měli prázdniny, tak byl park neskutečně narvaný,  což ale nic nezměnilo na tom, že je to můj nejoblíbenější NP v Utahu.
Zion NP, Utah

Vrcholová značka americké Geologické Služby na vyhlídce Observation Point, našem první cílu
Zion NP, Utah

Že by motýl?
Zion NP, Utah

Řeka Virgin River v kaňonu The Narrows. Tahle říční tůra je už skoro srdeční záležitost. Luxus. Tentokrát se teda v řece čekali fronty.
Zion NP, Utah 

Tahle pochodujete většinu času. My nakonec prošli celý  otevřený úsek v délce  13  km a ani jsme se nerozpustili.
Zion NP, Utah

Poslední den na cestě přes návratem do SLC jsme zastavili v ráji červených skal "the hoodos".
Bryce Canyon NP, Utah

V zimě to tu se sněhem vypadá trochu méně červené.
Bryce Canyon NP, Utah

V jednom z vyhloubených průchodů
Bryce Canyon NP, Utah

Na poslední čtyři dny se rodiče beze mě vydali na sever do Yellowstonu. Tady při zastávce u  parožního oblouku.
Jackson, Wyoming

I z fotek se mi znovu potvrdilo, že tenhle vulkanický bazén plný mikroorganismů  je to nejhezčí, co je tu k vidění.
Yellowstone NP, Wyoming

Bizonů je tu tolik, že je člověk vnímá jako u nás krávy za plotem. No, oni to vlastně jsou takové velké chlupaté krávy.
Yellowstone NP, Wyoming

Předposlední den a poslední tůra k přírodním termálním bazénům Fifth Water Springs
Pohoří Wasatch, Utah

Pohodička byla, ale zas tak dlouho jsme se neohřáli, protože dost pařilo.
Pohoří Wasatch, Utah



25. června 2013

25 věcí, které udělat jinak na studijním pobytu


Před několika dny mi cestu překřížil jeden velmi zajímavý článek, jenž sepsala americká studentka, která absolvovala výměnné studijní pobyty v Itálii a v Thajsku. Ti, kdo nějaký takový pobyt absolvovali, najdou v článku mnoho myšlenek, které se jim jistě často honily v hlavě. A ti, kdo takovou zkušenost nemají, alespoň dostanou ponětí, jaké motivace vedou studenta k účasti na výměnném pobytu. Aby si všichni nemysleli, že si sem člověk jede jen tak pocestovat, i když z mého blogu to tak může vypadat. Chyba je na mé straně. Psát článek o cestování je prostě mnohem jednodušší než psát různé úvahy o tom, co je opravdu zajímavé. Ano, tímto přiznávám, že toto je vesměs "břitký" cestovatelský blog. Odkazovaný článek 25 Things I Wish I Had Done Differently When I Studied Abroad je pravý opak a rozhodně doporučuji jeho přečtení.



Výtah článku aneb (Source: http://www.gooverseas.com, Article by Rachel Taft)
25, které udělat jinak na studijním pobytu:

1) Pečlivě prostudovat nabídku výměnných programu
Oslo: (následuje komentář, jak to dopadlo v Oslu - Ano / Ne /  nějaká kratší úvaha) Ano
SLC: (následuje komentář, jak to dopadlo v Salt Lake City - Ano / Ne / nějaká kratší úvaha) Ano
2) Zohlednit svá očekávání při výběru výměnného programu
Oslo: Ano
SLC: Ano
3) Více se zapojit do hostitelské komunity
Oslo: Ne
SLC: Ano, pracovní stáž, pořádání orienťáckých závodů, apod.
4) Aktivně zdokonalovat své jazykové znalosti
Oslo: Ano i ne, angličtinu jsem "svištil", jak to šlo, ale okolo bylo dost Čechů, takže jsem řádně procvičoval  i mateřský jazyk.
SLC: Ano, dokonce jsem začal i "úspěšně" zapomínat některé české výrazy.
5) Vyjet do netradiční destinace
Oslo: Ne, Oslo i Norsko je otřepená klasika.
SLC: Ne, Spojené Státy taky nepatří mezi netradiční destinace a kulturní šok si tu člověk neužene, což je trochu škoda.
6) Zůstat jeden rok místo jednoho semestru
Oslo: Ne, jeden semestr je málo a věděl jsem to už v Oslu. Neprodloužení pobytu  je zpětně asi jediná věc, které trochu lituji. Možnost tam byla.
SLC: Ano, jednoroční pobyt byl v podstatě mým hlavním požadavkem pro druhý studijní pobyt - dokonce důležitější než destinace.
7) Získat více přátel mezi domorodci
Oslo: Ne, při ohlédnutí nezůstal jediný Nor, s nímž bych byl ještě dnes v kontaktu.
SLC: Ano i ne, domorodých amerických přátel mám mnohem víc, ale stejně jsem převážně pekl se "zahraňáky". Bydlení na kolejích  holt dělá své.
8) Odjíždět bez velkých očekávání
Oslo: Ano i ne, tak bylo to poprvé a nějaká očekávání tam byla. Ale nic, co by mě dlouho ubíjelo.
SLC: Ano, prostě pojedu a uvidím - to je ten správný přístup
9) Myslet na význam pobytu pro budoucnost
Oslo: Ano i ne, někde v podvědomí to bylo, ale cíleně jsem k tomu nesměřoval.
SLC: Ano, jednoznačnou motivací pro opakovaný výjezd bylo sbírání profesních zkušeností a bodíků do CV.
10) Brát studijní kurzy vážně
Oslo: Ano, jen jsem byl limitován časem vzhledem k množství předmětu studovaných na dálku.
SLC: Ano, předměty "na dálku" jsou to nejhorším, co člověk může na studijním pobytu udělat. Od začátku jse do toho šel s tím, že budu o rok prodlužovat studia a žádné takové předměty absolvovat nebudu. Správná volba.
11) Vyjet bez známých
Oslo: Ano
SLC: Ano, proč bych si známé vozil sebou. Jedu tam proto, abych si je udělat na místě. :D
12) Vyzkoušet ubytování v rodině
Oslo: Ne
SLC: Ano, párkrát se poštěstilo. A člověk hned získá jiný náhled do místní společnosti.
13) Zabalit méně krámů
Oslo: Ne, do Osla mi rodiče přivezli autem vše, na co jsem si vzpomněl. Na konci jsem Márovi dával krabici, která obsahovala 100 tatranek. Ten čuměl.
SLC: Ano, jeden kufr a toť vše. Hlavně oblečení si člověk může pořídit na místě. No ještě uvidím až budu pakovat. Ve skrytu duše doufám, že dva kufry nebudou málo. Člověk za rok nastřádá hodně krámů.
14) Založit si bankovní účet v zahraničí
Oslo: Ne
SLC: Ne
15) Vyjít bez internetu nebo ho alespoň omezit
Oslo: Ne, tady slečně asi hráblo. Alespoň z mého pohledu. I když občas si přeju, aby žádný internet neexistoval.
SLC: Ne, dvakrát podtrhuji tvrzení výše.
16) Zapojit se do výzkumného projektu
Oslo: Ne.
SLC: Ano, zkušenost to bylo k nezaplacení, i když mě stála nejvíc nervů za celý zdejší pobyt.
17) Pěstovat blog
Oslo: Ano, tohle vám všem asi došlo, když čtete tento článek.
SLC: Ano, blog se vrátil k původní ideji a získal opět větší smysl. Jedno z rozhodnutí, kterého nelituji.
18) Uskutečnit výměnný pobyt přímo s hostitelskou institucí
Oslo: Ne.
SLC: Ne.
19) Cestovat sólo
Oslo: Ne, až na drobné výjimky.
SLC: Ano, tady už něco bylo. Brzy jedu na týden a půl sám do San Diega.
20) Mít více otevřenou mysl a prostě být outgoing
Oslo: Ano i ne, moje počáteční osobnostní výbava nebyla žádný zázrak, ale nakonec ani hrůza. Tohle je jedna z věcí, které vás má naučit první pobyt.
SLC: Ano, What´s up, dude? :D
21) Při cestování přespávat u domorodců místo v hostelu
Oslo: Ne, škoda, že domorodci nespí v kempech.
SLC: Ano, v USA už se dařilo více a více za týden v San Diegu.
22) Být více ostražitý
Oslo: Ano i ne, ukradli mi bundu a batoh, ale nutno přiznat, že jsem byl pod obraz.
SLC: Ano i ne, ukradli mi kolo, ale co naplat. A věci asi nepřestanu zapomínat až do smrti.
23) Vyzkoušet vše, co nabízí místní kuchyně
Oslo: Ne, venku jsem jedl jednou a to bylo ve školní kantýně. :D Jo a k tomu dvě piva za  v hospodě za pět měsíců.
SLC: Ano i ne, Mexikem jsme se samozřejmě "prožrali" (následně tedy také "problili"), ale stálo to za to. I gastronomické večery se v USA našly. Moje cestovatelské zažitky ale nikdy nešly přes žaludek a asi to tak ještě chvíli zůstane.
24) Jednou za čas se rozšoupnout a něco vyzkoušet
Oslo: Ano i ne, tak já byl vždycky spíš "šetřílek", ale člověk se s tím musí nějak rozumně popasovat, aby na konci nelitoval promarněných možností, které jen tak znovu nenastanou.
SLC: Ano, nastal mírný posun.
25) Žít každým okamžikem
Oslo: Ne, tohle mi nikdy moc nešlo, ale výměnný pobyt mě určitým věcem naučil.
SLC: Ano i ne, osobnostní rysy se přepisují těžko, ale určitě nastal významný posun. Člověk potká lidi, z nichž tenhle přístup k životu přímo "stříká" a ti ho inspirují. Když je den blbec, tak si na jejich přístup vzpomenu a hned je mi líp. Poslední měsíce tak většinou "špatná" rána začínám promluvou "Smile, bitch!" sám k sobě. A docela to funguje.


17. června 2013

Prolog: USA - Grand Tour de West


Fotek a videí ze skoro měsíční cesty s rodiči po západě USA je jak naděláno. Mažu je jako zběsilý, ale konce se asi jen tak nedoberu. A nejen proto, že je to asi 21. položka na seznamu urgentních záležitostí. Nedočkavci si budou muset počkat. Já se zase nebojím, že bych ji bylo tak mnoho. A bláhově sním, že by se tu fotky i článek mohly objevit do konce června. To by ale asi byl zázrak. No uvidíme.

Abych ukojil své nenasytné čtenáře, tak jsem alespoň v rychlosti sestříhal (rozuměj - narovnal za sebe) video, která natočila mamka. Není v tom žádný velký systém - jen pohybující se obrázky z náhodných navštívených lokalit. Video má necelých 6 minut.


POZOR - VELKÁ SOUTĚŽ !!!
Kdo uhodne nejvíce lokalit (označené čísly od 1 do 10), tak bude i s fotografií vyvěšen na tomto "slavném" blogu.

JAK HRÁT?
Nejprve se podívej na video. Potom napiš do komentáře pod tento článek své odpovědi na otázku: "Jakých 10 lokalit se postupně objevuje ve videu?" Např. lokalita č. 1 je do čísla "1" až do čísla "2", atd. Nezapomeň připojit svoje ctěné jméno. Výjimečně (třeba pokud se bojíte publicity) budu akceptovat i odpovědi přes jiné komunikační kanály jako e-mail, Facebook, Skype a nebo fyzicky poštou. Kdo je nezná, použije komentář pod článkem.

Těším se, že snad budou aspoň 2 soutěžící, tak mi nezkažte radost.
Váš blogger,
Havli ;-)


USA: Gran Tour de West - soutěžní video

4. června 2013

Goodbye, my friends!



Tak jsem dnes zrecykloval tento jednoduchý obrázek, který již na blogu visel v prosinci 2010. Tehdy jsem opouštěl norské Oslo. Místo, jenž mi přirostlo k srdci (takovéhle nostalgické bláboly tu zas dlouho neuvidíte :D, tak si je užijte) a to nejen díky spoustě nových přátel. Salt Lake City zatїm ještě neopouštím (zůstávám do srpna na pracovní stáž - o té možná jindy), ale naprostá většina mých přátel z roku stráveného tady ho již opustila. Potkal jsem lidičky malé, velké, tlusté, hubené, staré, mladé, bílé, žluté, červené, černé, zelení (se zatím nekonali) chytré, hloupé, sympatické i nesympatické. Něktěří se stali mými přáteli, jiní známými na pozdravení. Květen byl každopádně měsícem loučení. Teklo hodně slz. Já raději vtipkoval a tom dobrém - co zůstává v paměti a nesčetných zkušenostech. Někteří znovu utrousili pár poznámek o mé bez emoční obličejové mimice. Což. Tedy GOODBYE, MY FRIENDS!

jedna společná z posledního dne, kde jsem chyběl a mnoho dalších též

PS: Články z květnové cestování již brzy. Tedy až za mě někdo projde těch pár tisíc fotek. :D

22. dubna 2013

Trojnásobní šampióni ve "vodním pólu"


Semestr se sešel se semestrem a dneska skončila naše poslední sezóna vodního póla (v nafukovacích tubách :D) Ve třetí sezóně v řadě jsem se stali šampióny "takové malé univerzitní ligy pro srandu králíkům". Od konce října jsme neprohráli 13 zápasů v řadě a ostatní týmy nás proto trochu přestali mít v oblibě. Minulý zápas dokonce druhý tým vzdal v poločase kvůli příliš velkému rozdílu ve skóre. Díky třem skvělým střelcům v našem týmu (mě vyjímaje) - včetně Bena střílejícího z poloviny  bazénu čelem vzad takovou silou, že by vám to vyrazilo všechny zuby - jsme v této sezóně pravidelně vítězili skórem typu 25 - 7, apod. Tenhle pondělní "relax" mi bude celkem chybět. :)

H2O alias West Coast Tubes v sestavě zleva Li, Dylan, Ben, Derek, já, Justin a Mathias

Třetí sada mistrovských triček a zase ta samá

v našem živlu

15. dubna 2013

Mоře, jezero a ŘEKA = KAJAK


Mexický záliv, jezerní přehrada Lake Powel a teď divoké řeky Colorado a Green River. V kajaku na vodě se mi začíná celkem líbit. O víkendu jsem se zúčastnil školního kurzu (za kredity) Kajakování na divoké vodě v okolí Moabu, outdoorového centra Utahu. Mě, dva Brazilce Fernanda a Arthura a Američanku Ally do svého auta přibral další Američan Andrew. Na střechu jsme hodily několik kajaků vypůjčených z Outdoorové rekreačního centra University of Utah a jelo se. Náš instruktor Jared i jeho pravá ruka Neal byly více než pohodoví a zkušení kajakáři, takže se člověk mohl i něčemu naučit.

Fotek je jen pár a najdete je ZDE.

sjezd řeky Green River


Spaní bylo na naši vlastní pěst. Páteční noc na červených skalách za Moabem, spaní pod širákem s naprosto jasnou oblohou a tunou hvězd, které se po určité dávce marihuany začali pohybovat sem a tam, byla vtipná. Fernando a Arthur si na doporučení neznámé osoby sbalili jen karimatku s tím, že spacák není třeba, což se později "kupodivu" ukázalo jako blaf. Andrew se vzdal svého spacáku a spokojil se s dekou, ale borci ho v noci zapomněli rozbalit. V sobotu pořádně foukalo, a tak jsme znavení  a zpohodlnělí vzali za vděk motelem v městečku Green River. Dvouzubý recepční a jeho vypelichaní psi byli jedni z nejsympatičtějších stvoření, jenž jsme potkali. Toto není ironie. A ráno to bylo i se snídaní a trochou hovoru o místních "Utards" - obyvatelích Utahu. Hadám, že tohle spojení vzniklo ze slov Utah + retard.

spaní nad Moabem


To hlavní, proč jsme se přijelo, bylo ale kajakování, a to stálo za to. Sobotní den jsem strávili na úseku řeky Colorado severně od Moabu. Bylo celkem teplo. Asi lehce pod 20°C. Voda ale studená jak psí čumák. My naštěstí připraveni - navlečeni v neoprenových kombinézách. Já měl vypůjčení sit-on-top kajak, na němž se sedí nahoře, nemá žádný otvor, ale jen popruhy pro nohy a je mnohem větší než klasický říční hard-shell kajak nebo playboat. Je příliš pozdě na to, aby se my chtělo vymýšlet či hledat české názvy. Když se na něm převrátíte, tak rovnou vypadnete do vody. Kajak to je stabilnější, lehce hůře ovladatelný a jeho pohyb stojí více sil. Na řeku se nás vydalo 13, z toho 10 klasický říčních kajaků a 3 sit-on-top kajaky. Hned na prvních peřejích jsme měli malý incident. Není snadné se dostat z kajaku s hlavou pod vodou. Člověk bez zkušeností snadno zpanikaří. A naučit se "eskymácký obrat" chvíli trvá. Jenom taková malá epizodka. Všechno dobře dopadlo. Na první peřejích vypadla ze člunu jen třetina lidí. Následovalo jejich "záchrana" nebo spíše pomoc s dosažení břehu a chytání pádel a člunů. Na sit-on-top kajaku většinou nebylo většího problému. Peřeje byly pochopitelně z těch jednodušších, jelikož šlo o víceméně začátečnický kurz. Největším výzvou tak byl extrémně prudký protivítr, který dovolal pohyb rychlostí šneka a ubíral mnoho sil. Na poslední peřeji jsme moc nedávali pozor, takže i pro všechny na sit-on-top kajacích došlo na koupačku. Instruktor naschvál projel přímo menší vodní válec na začátku peřeje přímo uprostřed koryta a my tupě následovali. V době, kdy mi došlo, že člun přede mnou se obrátí, už bylo na úhybný manévr málo času. Válec jsem olízl zadkem kajaku, ten se otočil o 90 stupňů a já rozhozen pokračoval dále, aby mě spláchla jen z následujících vln. Čekalo mě dlouhé plavání skrze celé peřeje a z prostředka řeky a s těžkých člunech. Okolo mě plavali další čluny, více či méně správnou stranou nahoru. V klidu jsem zaujal "unášecí" pozici a doufal, že mi prdel nenarazí na žádný pořádný šutr. Pár jsem jich olízl, ale nic vážného. Vtipné bylo, že více lidí se vždy obrátilo při snaze pomoci těm dalším, než-li na samotné peřeji. Den náročný. Ale očekávání na druhý den.

na řece Colorado


V neděli na řece Green River se mi podařilo vyměnit člun, takže mě čekala jízda na menším, obratnějším, rychlejším, ale mnohem méně stabilním říčním kajaku. Dostat se z něj je ale občas oříšek. Prvních pár minut jsem si připadal ve člunu jako nacpaný s vykloubenými kotníky, jelikož byl trochu kratší, než bych potřeboval. Boty musely dolu, abych se do člunu pohodlně vešel. Lehké obavy vystřídala po první úspěšně sjeté peřeji jistota. A pak už jsem si den naprosto užíval  Slunce, mokro a adrelin z prorážení metrových vlnek  a nějakých těch šutříků. S každou sjetou peřejí a proříznou vlnou se člověku dostávala do rukou i nohou větší pohoda. Poslední peřej bylo dlouhá, čistá s většími vlnkami. To nejlepší toho dne. Den jsem zakončil bez "cvaknutí", ale jelikož jsem si chtěl vyzkoušet, jak se dostat z obráceného člunu, tak jsem si dobrovolně zaplaval. Suma sumárum. Tohle snad není moje poslední zkušenost s řekou a kajakem. :)