Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

25. ledna 2013

Yucatán, Mexico - voy a aprender vivir más lentamente


Na úvod posledního článku z vánočního prázdninové cestování snad jen přeložím název ve španělštině (něco jako): Naučit se žít pomaleji! Po dvou úžasných zimních, zmrzlých a sportovních akcích (viz. předchozí dva články) už snad ani nešlo obrátit více. Mojí poslední štací tohoto trojboje bylo Mexiko, konkrétně poloostrov Yucatán (tropická vlhká a nížinatá oblast na samém jihovýchodě země s množství pralesů, pláží a pozůstatků dávné mayské civilizace). Jel sem tam "po konci světa", blbosti, ze které si místní domorodci aspoň udělali dobrý byznys. Změna prostředí i teplot byla velmi výrazná a před dlouhou zimou "doma" v Salt Lake City také vítaná.

Fotky najdete ZDE.

vyrážíme dobýt Mexiko


Zobrazit místo Yucatan Mexico Trip na větší mapě


Většina prázdninového plánování ležela právě na 11ti-denním výletu do Mexika, ale nutno přiznat, že vzhledem k množství studia, na něj moc nedošlo. Čtyřčlenná výprava ve složení Riku, Yosuke (dva Japonci) a Jerry (Skot) se dala pořádně do kupy teprve týden před Vánoci. Každý z nás navíc do mexického Cancúnu letěl v jiný den z jiného místa a zpátky jakbysmet. Jerry vyrazil do Mexika na celé volno už 18. prosince ze Salt Lake City. Riku letěl 27. prosince z New Yorku. Já jsem dorazil 29. prosince z Jacksonu se zastávkou v SLC a jako poslední se dostavil 30. prosince Yosuke, jež využil noční letu ze San Diega. Zpátky pak letěl každý také jiný letem. Yosuke 7. prosince, já a Riku 8. prosince a Jerry 10. prosince. Celkem náročné na organizaci. Každopádně 10 dní jsme cestovali spolu a bylo to super. Občas mi sice trochu tekly nervy, jelikož všichni ostatní jsou vážně pomalí (2 hodiny ráno na probuzení a pak stejně nestíháme autobus). Nakonec jsem upravil i svoje myšlení více po mexicku a moc se tím nezabýval. Většina organizace, ale i tak padla na má bedra. Změna stravování vedla k vlně "totálního vyprázdnění trávící ústrojí skrze otvor pro přijímání potravy". Každého z nás to potkalo přesně jednou. Naštěstí celkem rychlovka. Riku a jeho nemoc se ale tak nějak střídavě táhla po dobu celé výpravy. Místní jídlo jsem si ale mimo této epizody řádně užívali a každý večer vyráželi ochutnat nějaké nové dobroty. Hostely pro první dny kolem Silvestra byly dosti narvané, takže i naše trasa byla zprvu trochu improvizovaná.

Na Yucatánu jsme projeli dva mexické státy (Quitana Roo a Yucatán).  Cestovali jsem převážně autobusy, jejichž síť je v Mexiku na dobré úrovni. Najeli celkem cca 800 km. Často jsme také využívali tzv. colectivos (malých dodávek, které korzují tam a zpět), taxíků, občas stopu, bicyklu a samozřejmě hojně vlastních končetin. Nesmím zapomenout na různé trajekty, přívozy a taky kajak. Dopravní spojení na hlavních tazích je dobré a spoje jezdí často. Navíc jde o celkem levný způsob dopravy, pokud nemáte vlastní auto. Naše trasa vedla po ose Cancún - Tulum - Isla Cozumel - Valladolid - Isla Holbox a zpět do Cancúnu. Nakonec jsme se rozhodli  vynechat největší místní město, Meridu. Dále stručně o 5 zastávkách, které jsme absolvovali

Cancún

Ráno 29. prosince mě Mike hodil na letiště, abych stihl brzký ranní, ale naštěstí přímý let do hlavního turistické letoviska Yucatánu, Cancúnu. Let dosedl kolem jedné hodiny odpolední a skoro dvě hodiny mi trvalo projít letištní kontrolou a najít náš hostel. S Jerrym a Riku jsme se naštěstí potkali úplně náhodou jinak bych je asi hledal dodnes. Cancún je dynamické přímořské letovisko, která je přeplněné velkými hotely a popravdě řečeno, tu není moc pohledávat, pokud si nechcete jenom válet šunky u hotelového bazénu. Zde jsme strávili pouze jednu noc a čekali na ranní let, který do Mexika dopraví Yosukeho, poslední člena výpravy.

Jerryho holobyt v Cancúnu

jedny z tísíců tacos

Tulum

Druhý den ráno jsme se přesunuli autobusem do jižní části Riviera Maya do města Tulum, které disponuje asi nejhezčími plážemi, které jsme při naší krátké cestě navštívili. Následující den ráno jsme si přivstali (s trochou   násilného buzení z mé strany), abychom si mohli užít nedaleké ruiny mayského přístavního města Tulum, které nejsou ani tak rozlehlé jako jsou výjimečné svou polohou na útesu nad mořem. Ostré ranní Slunce tomu navíc dodalo atmosféru a lidí bylo z počátku poskrovnu. Ruiny jsou samy o sobě velmi zajímavé a stavby značně důmyslné. Delší dobu jsme očumovali  prvního slunícího se leguána, které jsme potkali, abychom o pár minut později dávali pozor na to, jak na nějakého nezašlápnout. Na útesech byly prostě všude. Po prohlídce mayských ruin jsme sešli dolů k oceánu (vlastně jen pár schodů), abychom se svalili na pláž a vyvalili do moře. Rozhodně nejhezčí pláž, kterou jsme v Mexiku navštívili, uzavřenou mezi útesy a se zbytky chrámu hnedle nad ní.

mayského ruiny Tulum

leguán

mayského ruiny Tulum na břehu Karibiku

Riku, já, Yosuke a Jerry


Odpoledne byla na programu návštěva prvního z mnoha "cenotes" (různě zatopené přírodní studny, jeskyně a prohlubně krasového původu s množství krápníkové výzdoby a sladkou vodou), které jsou charakteristické pro tuto oblast Mexiku a rozhodně jsou velkým lákadlem nejen pro mě. Naším cílem byl cenote Dos Ojos (dvě oka), který patří mezi cenote jeskynního typu. Jde v podstatě o z části zatopený krasový jeskynní systém. Cesta tam byla divoká a nakonec jsme byli rádi, že nás dvě kolem jedoucí Američanky hodili k našemu cíli. Zážitek to byl prvotřídní. Šnorchlování v temné a celkem hluboké jeskyni s množství krápníkové výzdoby na stropě i na dně, ryby po vámi, netopýři nad vámi a kořeny prorostlé skrz na skrz. Kdo nezažil, nepochopí. Obrázky jsou vypovídající jen z části, protože jsme nefotili tu krásu pod vodou. Podplavávání z jedné jeskyně do druhé a pozorování potápěčů deset metrů pod vámi je jen třešničkou na dortu. Něco pro Vorla, pokud tohle čteš. :) V podvečer na Silvestra jsem zamířili do naší další destinace a přes turistické party letovisko Playa del Carmen jsme se dostali na ostrov Isla Cozumel do města San Miguel.

cenote Dos Ojos

všude tam vzadu se dalo podlavat do další jeskyně


Isla Cozumel

San Miguel je příjemné přímorské letovisko a Isla Cozumel prvotřídní potápěčská destinace. Po náročném dni jsme se do víru silvestrovských oslav dostali až těsně před půlnocí. Půlku piva, která v té době dřímala v mém žaludku, lze jen stěží počítat. Po zapadnutí do místní diskotéky se vše naštěstí rychle obrátilo a triko z  ultra dlouhého tanečního maratonu ve vedru a vlhku  které v této části Mexika panuje, jsem sušil ještě druhý den. První den nového roku 2013 se nesl ve znamení mírné únavy z tance, takže jsme ten den pouze prošli městečko a zašli šnorchlovat kousek na jih od něj. Večer na mě přišla ona "zvracecí epizoda", která v průběhu našeho pobytu dostihla každého. A tak mi prvního ledna bylo poprvé špatně, nikoliv však z alkoholu, což je celkem zvláštní. Další den ráno jsem se rozhodli pro brzký přesun do Valladolidu (opět přes Playa del Carmen), takže jsem toho z ostrova Isla Cozumel  nakonec zas až tolik neviděli. Čekání na autobus jsme strávili na naplněné pláži letoviska Playa del Carmen a pak následoval delší tříhodinový přesun do Valladolidu.

Silvestr na Isla Cozumel, tady ještě za střízliva

ostrov Isla Cozumel

3 U.S. pesos :D, to určitě


Valladolid

Poprvé a naposled na naší trase jsme zamířili do vnitrozemí. Velmi příjemné španělské koloniální město, které nás překvapilo, leží na půli cesty mezi Cancúnem a Meridou a skýtá ideální základnu k prozkoumání okolí - tedy především mayských ruin a cenotes. Konečně jsme se taky dostali i do opravdu dobrého hostelu, který nám poskytl ideální útočiště  Nakonec jsme zůstali tři dny. Druhý den jsme vyrazili do turistického středobodu Yucatánu - ruin rozlehlého mayské města Chitzen-Itzá. Mnoha zrazován, že to tu v hlavní sezóně bude narvané k nevydržení, jsem neměl příliš vysoká očekávání. Lidí tu je hodně, prodejců ještě víc, ale ve velkém areálu se celkem dobře rozptýlí a z dotěrných prodejců si můžete občas udělat srandu, takže to není žádná. Za jedna s hvězdičkou to nebude, ale rozhodně toto místo nezklamalo. Stále se jedná o více než magnificentní stavbu. Prodejci občas vážně vtipní, třeba když zkoušeli "ulovit" pozornost našich Japonců alá "Gangham style". Škoda jen, že je to Korejec. :D

katadrála ve Valladolidu

náměstí ve Valladolidu

un collectivo

Yakuza - Riku a Yosuke

chrám El Castillo de Kuculkan v mayského městě Chitzen-Itzá

posmrtné motivy na zdech

hvězdárna

můj nejoblíbenější barák, nemám tucha,co to bylo


Následující den jsem se rozhodl si přivstat a nechat mé spací komando ráno v hostelu, abych mohl být před devátou hodinou v nedalekých cenotes. V hostelu jsem si vypůjčil kolo a po půl hodince jízdy z města jsem stál před vstupem do prvního ze dvou zdejších cenotes - Samulá. Další návštěvníci dorazili až kolem půl jedenácté, takže jsem měl tuhle nádhernou "vodní jeskyni" jenom pro sebe. Vau, vau, vau. Velká síň s malým otvorem ve stropě. Kořeny spadající až na dno jeskyně. Křišťáově čistá voda. Malí sumečci v ní. Nad hlavami (po ránu ještě aktivní) tuny netopýrů. S focením a šnorchlováním jsem nikam nespěchal a rozhodně jsem nelitoval brzké vstávání (tedy 7:00 je na Mexiko dost brzo). Kolem jedenácté dorazili mí spolucestovatelé. Celkem pobledlí. Po poledni jsem navštívil i druhý nedaleký cenote X´Keken. Nižší strop, ale o to bohatší krápníková výzdoba a větší plocha pro plavání. Když jsem odpoledne dorazil do hostelu a mí přátelé spali a převalovali se na postelích, tak jsem pojal podezření. Přišla na ně "epizoda", kterou jsem si už absolvoval před třemi dny. Do rána se naštěstí, tak nějak dali do kupy, takže zbylo je jen ráno dostat z postele. Bylo na čase dát Valladolidu sbohem a vyrazit do naší poslední odloučené destinace.

ranní cyklojízda k cenotes

cenote X´keken a denní světlo

cenote X´keken a denní světlo

cenote Samul´a

šnorchlování v cenote Samul´a


Isla Holbox

Jelikož nás po návratu do Salt Lake City čekal skok přímo do rozjetého semestru, tak jsem vyrazili strávit poslední 3 dny relaxací na klidné zapadlé místo. Ostrov Isla Holbox na severu k tomu byl ideálním místem a navíc se zde nachází nejlépe hodnocený hostel v Mexiku, což se po sléze ukázalo jako zcela opodstatněné. Značně unavenou sestavu se ráno podařilo dostat na čas na ranní autobus. Následoval taxík, bárka a konečně golfový vozík. Golfové vozíky tu však nejezdí po golfových hřištích, ale jsou jediným motorizovaným dopravní prostředkem v rybářské městečku Holbox (nepočítaje pár mopedů a bicykly). Ulice nejsou dlážděné, pouze udusaná hlína, ale to těmhle lehkých autíčkům vůbec nevadí. Je celkem vtipné na kole předjíždět nejrychlejší motorové vozidlo - golfový vozík. :D Ve městečku panuje velmi uvolněná atmosféra. Dobré jídlo, hodně ryb. Hostel je dotažený do posledního detailu. Samozřejmě nechybí tradiční "hammocky" (houpací ї sítě), ve kterých tu strávíme půlku pobytu.  Na pláž je to minuta chůze. Místo racků tu vzdušnému prostoru dominují pelikáni  Ostrov plný mangrovových porostů je ptačím rájem. Vstup do moře je pozvolný. Když ujdete 300 metrů směrem od břehu a můžeme si sednout do vody, tak je něco v nepořádku. Jo a pláže, lemují tuny mrtvých krabů (starobylí příbuzní trilobitů). Konkrétně ostrorep americký (horseshoe crab). Tedy vlastně to jsou jenom jejich schránky, které odloží a pak je jsou schopni obnovit, čemuž je težké věřit, když vidíte, co po nich na pláži zůstalo. Celý trilobit. Biologové odpustí.

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

náš Tribu Hostel - ten nej

náš Tribu Hostel - ten nej

západ Slunce na pláži Isla Holbox

schránka ostrorepa amerického na pláži ostrova Isla Holbox


Pobyt na Isla Holbox byl jeden velký relax. Den tu uteče jako nic - v houpací síti. Prozkoumáváním ostrova na kole či kajaku, plaváním v moři a poleháváním na pláži. Několikrát jsem/jsme si půjčili kolo a vyrazili  trochu prozkoumat ostrov. Cestou potkáte  mezi mangrovy různé ptáky - pelikány, volavky, čápy, apod. Poslední den jsme navíc vyrazili na kajak (tedy deblkajak) a s průvodcem během dopoledne projeli místní mělké laguny a průlivy s tunami ptactva a krokodýli (s nimi jsme se ale nesetkali, takže nebyl nutno je bacit pádlem). Jsou dost plašší. Každopádně užasný zážitek. A kajak je celkem zabíračka. Jen smrduté bahno po kolena se u některých nesetkalo s pozitivní odezvou. Tři dny tady utekli jako vody, ale člověk by to klidně mohl zůstat týden i déle.

pelikáni odpočívají na molu

ostrov Isla Holbox

Yosuke, Riku a já na pláži ostrova Isla Holbox
racek hoduje na chcíplém tuňákovi či co to je

kolmo na západní cíp ostrova

západ Slunce na ostrově Isla Holbox

deblkajak v zátočinách

deblkajak na mělčině

jízda na kole po pláži

Co zbývá. Bárka do Chiquílly. Autobus do Cancúnu. Poslední mexický oběd na oblíbené místě v Cancúnu. Letadlo do texaského Houstonu. Na letišti mě vpustili do státu i přes absenci některých klíčových dokumentů. Dlouhé čekání. A druhé letadlo do SLC.

A co tam? Kosa, sníh a nový semestr. Ale to mi co? Nevadí. Protože jsem si úžasně odpočinul během celého mého vánočního cestování. Tak mi to nadšení teď snad chvíli vydrží. Hodně mých zahraničních přátel odjelo,ale dost jich zůstává.  Zima v SLC je v plném proudu. V pátek dokonce zavřeli univerzitu kvůli půl metru sněhu, který napadl přes noc. Skoro jako Mexiko. Hasta pronto, un país divertido!

Isla Holbox mě konečně naučil trochu "zvolnit"


23. ledna 2013

Neočekávané volno plné zimních aktivit


Náhoda se sešla s osudem a kdo ví čím ještě a výsledkem bylo, že jsem měl 6 dní volna a popravdě nemnoho úkolů, takže se snad poprvé v Utahu tempo mého života zpomalilo na standardní úroveň (což je věc nevídaná v životě výměnného studenta). Výsledkem byl dostatek času na zimní bloumání po okolí. Dvakrát jsem s Mikem vyrazili na běžky. Hlavně dneska to parádně klouzalo. A především sobota, neděle a pondělí byly vyhrazeny sněžnicování na kopcích a horách za kampusem (tzn. mezi odchodem z pokoje a nasazování sněžnic je cca 5 min). Každý den nás bylo jiné množství (zdravé jádro - Daniel, Christiane a Giselle a já se zúčastnilo i vícekrát). Hlavním motivem byl vždy výstup nad hladinu inverze (o tom brzy v dalším článku). A výhledy z toho byly úžasné. Navíc bylo i teplo (slunečno a kolem 0°C), tak jsme mohli chodit dost na lehko). Nakonec jsme dvakrát vylezli Mt. van Cott (1923 m n. m.) a jednou Mt. Wire (2177 m n. m.) z nástupní výšky kolem 1450 m n. m. O výstupu na Mt. Wire pojednává jeden z mých prvních příspěvků z Utahu, jelikož jsem ho vylezl dva dny po mém příjezdu.

Fotky najdete ZDE.

na vrcholu Mt. Wire

inverzní panorama a v něm leží milionové město Salt Lake City

západ Slunce nad Salt Lake City

běh na sněžnicích

na vrcholu Mt. van Cott

kalup na sněžnicích

malí lidé a velká inverze nad SLC

starý letecký maják na Mt. Wire

na vrcholu Mt. Wire

sněžnice na Mtr. Wire

Salt Lake City zahalené ve smogu

15. ledna 2013

PF 2013



Došlo mi, že jsem nevyvěsil PFku. No, je už trochu pozdě, půlka ledna, ale což. Takže tady ji máte.

Přejи mým "pěti" čtenářům vše nejlepší do nového roku 2013!

Né, vážně. Poslední dobou jsem s překvapením zjistil, že tenhle můj paskvil čte víc lidí, než jsem myslel, což mě samozřejmě povzbudilo, takže do nového roku jediné předsevzetí: Nenechat to tu chcípnout. ;-)

28. prosince 2012

Vánoční lyžovačka u Katie, v kraji rohů a parohů


Firstly, if nothing else then this article has to contain at least one sentence. Katie, Chuck, Karen, Meg and Peter THANK YOU SO MUCH for great Christmas time. When I had entered your house for the first time one week ago you told me: "Feel like home". And I did for more than 100%. You are all really kind and amazing people. The beauty of Jackson and its surrounding just adds some extra points to my great feeling. It was my pleasure to spend Christmas with you (if not with my family), guys. Hopefully, we will meet again one day. The biggest thank goes of course to Katie. Have a great in Grand Canyon and trans-America biking summer. :)

Thanks a lot, guys! - zleva Katie, Peter, Karen, Meg, Chuck a já

Výše je poděkování, které nemusíte číst. 
Fotky najdete ZDE.
Katie blog z Norska je ZDE.

Plánování Vánočního volna nebyla žádná velká sranda, ale již delší dobu jsem doufal, že mi vyjde návštěva u Katie v Jacksonu ve státě Wyoming. S Katie jsme se potkali při mém erasmáckém pobytu v Oslu a společně cestovali do Bergenu a mnoho dalšího. Po mnoha úvahách, jak vše skloubit dohromady, padlo mé rozhodnutí na čas Vánoční. A bylo to rozhodnutí více než dobré. Jackson je malé (8 000 obyvatel, 2000 m n. m.), ale v rámci řídce osídleného Wyomingu významné městečko na severozápadě státu na okraji NP Grand Teton (monumentální horské hradby) a nedaleko od NP Yellowstone. Město a okolní kraj leží v ploché sníženině zvané Jackson Hole, jíž protéká řeka Snake. Toť trocha geografie. Ještě je třeba dodat, že v zimě je to místo s fůrou sněhu a teplotami běžně kolem -15 či -20°C, takže drsný (drsně krásný) kraj. Katie je tak trochu outdoorový šílenec, takže jsem s úsměvem přibalil skateové běžky a věděl, že o krasné venkovní zážitky nebude nouze. Za pár dní vyraží na osmnácti-denní lednový sjezd řeky Colorado v Grand Canyonu (celý zbytek rodiny tohle absolvoval již letos v únoru :D) a v létě tři měsíce na kole napříč USA od Pacifiku k Atlantiku. V Jacksonu jsem strávil jeden týden od pátku 21. prosince do pátku 28. prosince.

město Jackson před hradbou Grand Tetonu

centrum Jacksonu, fůra Sněhu

oblouky z paroží na náměstí v Jacksonu

Vánoce v Jacksonu
Do Jacksonu jsem nakonec vyrazil takovým malým autobusem, který tam zajíždí jednou denně a cesta trvá dlouhé 5 a půl hodiny. Katie i celá její rodina (rodiče Chuck a Karen a později přijeduvší sestra Meg a její přítel Peter) mě přijali s otevřenou náručí a druhý den jsem se již cítil skoro jako doma. Hektický život výměnného studenta najednou vystřídala domácí pohoda, a že to byla změna - dlouhé vyspávání, dobré jídlo a spousta lidí kolem. Chuck mi navíc více než vydatně povyprávěl vše možné o Jacksonu, Grand Tetonu  a okolí, jelikož dělá v NP doktora. Harrisovic domu i zahradě vévodí množství paroží, která se nalézají opravdu všude, nevyjímaje dvanácteráka v mém dočasné pokoji. Chuck je vášnivý lovec, převážně s lukem. Naprostá spokojenost a vítaná změna. Ne zas, že by mě život v Salt Lake City nějak deprimoval, to naopak.

dvanácterák v mém pokoji
A co se dělo v průběhu onoho týdne? Hned v sobotu celá rodinka i několika přáteli vyrazila na první lyžovačku (rozuměj běžky) na druhou stranu hřebene do zadního údolí pod Grand Tetonem, které se nalézá asi hodinu jízdy v sousedním státě Idaho. Pěkné scenérie a na úvod slušné podmínky.

V neděli jsem společně s Katie vyrazili na blízké golfové hřiště Teton Pines, které se v zimě udržuje jako bežecké okruhy. Množství okruhů ve značně plochém terénu nabídlo lepší skluz něž předchozí den. Pozdní odpoledne pak patřilo focení, kterého jsem se účastnil pouze jako "očumovač", jelikož šlo o fotky pro dámský outdoorový časopis. Katieina kamarádka Camrin je začínající fotografka. Celé odpoledne se tak neslo v duchu tisíce mačkání spouště a pózování Katie a další kamarádky Laramie na všech možných i nemožných místech v jejich domě i okolo něj. Neodmyslitelnou součástí bylo i neustálé převlékání tuctů kabátů, bund, čepic a dalších možných zimní propriet. Hlavní je, aby ladili značky.

photoshooting - Camrin,Katie, Laramie

jedna s vánočním stromem

krátká přednáška o zimování zvířeny v Yellowstonském NP

Pondělí je pro nás (Čechy) hlavním dnem Vánoc. Tady to však tak úplně neplatí. Hlavním dnem je tu 25. prosinec. 24. prosinec je Štědrý večer a jeho hlavní součástí rodinná večeře. Na tu se to Harrisovic domu nakonec slezlo 10 lidí, včetně babičky Jean, ze Seattlu čerstvě přiletivších Meg a Petera a sousedovic rodinky. Vánoční večeře se nesla v duchu mexické kuchyně. Ještě před večeří jsme si všichni venku zahráli tzv.  broomball. Vánoční tradice v rodině Harrisovic. Zajímavý sport, při kterém jsem se rozhodně dobře pobavil. Dalo by se to přeložit jako "košťatovaná". Hraje se to na dvě branky s košťaty a velkým míčem na zmrzlé a uklouzané ulici. Velká prča. Na to, že jsem hrál poprvé a se zkušenými matadory, jsem si vedl velmi dobře. Následovala večeře a hodně povídání. Sousedovic dcera Martel nebyla jako jediná z tradiční sestavy přítomna, ale její rodinka si na ni vymyslela velmi vtipný a trochu krutý vánoční žert. Ona i její bratr dostali iPhony. Když po Skypu rozbalila první dárek, tak v něm bylo pouzdro na iPhone a zpráva od jejího bratra, v níž stálo: "Já jsem dostal k Vánocům nový iPhone, tak ti posílám můj starý telefon, aby ti nebylo líto, že si nic nedostala." Martel, jenž byla od začátku značně emotivní, jelikož jde o její první Vánoce mimo domov, byla nejprve nadšena a posléze prudce schlazena. Velká komedie a melodrama. :D V druhém dárku naštěstí již následoval pravý iPhone. Součástí Štědrého večera bylo netradičně i tradiční české "pouštění lodiček", abych taky přispěl trochou do mlýna.

rozvoz "ledových luceren" sousedům

vyrobené ledové lucerny čekají na zápraží

hráčí broomballu - "košťatované"

ledová lucerna zažehnuta

pouštění lodiček - česká vsuvka do amerických Vánoc

V úterý na Štědrý den ráno následovalo rozbalování dárků. I já jsem dostal nějaké příjemné drobotiny a naopak rodinou sbírku rozšířil o deskovou hru Junglespeed, což slavilo úspěch, jelikož nejen já jsem maniak na deskové hry. Slepá trefa do černého potěšila. Na Štědrý den tradičně celá rodina vyráží na běžky. Tento zvyk se mi samozřejmě zamlouval o to víc, že jsme jeli do atraktivní lokality v NP přímo pod hlavní masív Grand Teton k jezeru Jenny Lake. Skateové běžky, tak vystřídal vypůjčený túrovací set. Počasí vyšlo skvěle. Modrá obloha dovolovala výhledy na celé pohoří. Bežkařská idylka. Večer byl ve znamení deskových her, kde jsem trochu cítil, že nejsem rodilý mluvčí.

rozbalování dárku ráno 25. prosince

Katie a já pod Grand Tetonem

pokud o dobytí vrcholu se nekonal, tak aspoň symbolicky pod ním

Peter, Meg a Katie pod Grand Tetonem - vánoční bežkařský trip

Grand Teton v plné kráse

Ve středu konečně došlo na očekávaný bežkařský výlet k termálním pramenům (bazénům) Huckleberry Hot Springs na jižním okraji Yellowstonského národního parku. Poprvé v životě (a doufám, že ne naposled) jsem tak do batohu na bežkařský výlet balil plavky a ručník. Vyrazili jsem v sestavě já, Katie, Chuck a Laramie. Teplota vzduchu v přírodních termální bazénech byla kolem 40°C, teplota vzduchu naopak kolem -12°C. Převlékání není žádný med (hlavně běhání na boso ve sněhu), ale rozhodně to stojí víc než za to. Jakmile jste v bazénu, už jste v pohodě. V přírodním bazénu žijí nějaké teplomilné bakterie, takže není radno smáčet hlavu. Prý se jim pak moc nechce ven. Paráda  co říct, snad jen, že brzy musím vyrazit k podobným pramenům nedaleko SLC. Vysedávání a klábosení v termálním bahnitém bazénu a okukování hromady sněhu kolem má svoje jedinečné kouzlo. Na cestě zpátky jsem si pořádně vychutnal bizony nedaleko od silnice.

Katie překonává potok termální vody

Laramie, Chuck a Katie u termálních pramenů Huckleberry Hot Springs

termálních bazény Huckleberry Hot Springs

dvouhodinová válečka v horké vodě

a zpátky do zimní oblečení

bizon hledá něco k snědku

Čtvrtek, poslední celý den v dočasném Vánočním domově, byl ve znamení vydatné lyžovačky v kopcovitém bežkařském středisku Trail Creek. První pořádná darda. Nadmořská výška přes 2 000 m n. m. dává zabrat.      Hlavní atrakcí však bylo množství losů, kteří celkem bez zájmu postávali kolem bežkařských okruhů jen několik metrů od vás. Večer pak přišli na návstěvu kamáradi Meg a došlo i na malé cirkusové vystoupení a noční hru bochi-ball (jako petangue, jen to má větší koule) s jediným rozdílem, že koule svítili různými  barvami. 

jeden z losů kolem bežkařských tratí

Katie a Mason - malá cirkusová zkouška

svítící petanqueové koule v ledových lucernách

Loučení, široký úsměv a naprostá spokojenost. Tohle byla trefa do černého. Katie a celá rodina - wow, wow, wow. :))) Zimy ale bylo dost. Zítra na Nový rok do Mexika.