Yucatán, Mexico - voy a aprender vivir más lentamente

Na úvod posledního článku z vánočního prázdninové cestování snad jen přeložím název ve španělštině (něco jako): Naučit se žít pomaleji! Po dvou úžasných zimních, zmrzlých a sportovních akcích (viz. předchozí dva články) už snad ani nešlo obrátit více. Mojí poslední štací tohoto trojboje bylo Mexiko, konkrétně poloostrov Yucatán (tropická vlhká a nížinatá oblast na samém jihovýchodě země s množství pralesů, pláží a pozůstatků dávné mayské civilizace). Jel sem tam "po konci světa", blbosti, ze které si místní domorodci aspoň udělali dobrý byznys. Změna prostředí i teplot byla velmi výrazná a před dlouhou zimou "doma" v Salt Lake City také vítaná.

Fotky najdete ZDE.

vyrážíme dobýt Mexiko

Zobrazit místo Yucatan Mexico Trip na větší mapě

Většina prázdninového plánování ležela právě na 11ti-denním výletu do Mexika, ale nutno přiznat, že vzhledem k množství studia, na něj moc nedošlo. Čtyřčlenná výprava ve složení Riku, Yosuke (dva Japonci) a Jerry (Skot) se dala pořádně do kupy teprve týden před Vánoci. Každý z nás navíc do mexického Cancúnu letěl v jiný den z jiného místa a zpátky jakbysmet. Jerry vyrazil do Mexika na celé volno už 18. prosince ze Salt Lake City. Riku letěl 27. prosince z New Yorku. Já jsem dorazil 29. prosince z Jacksonu se zastávkou v SLC a jako poslední se dostavil 30. prosince Yosuke, jež využil noční letu ze San Diega. Zpátky pak letěl každý také jiný letem. Yosuke 7. prosince, já a Riku 8. prosince a Jerry 10. prosince. Celkem náročné na organizaci. Každopádně 10 dní jsme cestovali spolu a bylo to super. Občas mi sice trochu tekly nervy, jelikož všichni ostatní jsou vážně pomalí (2 hodiny ráno na probuzení a pak stejně nestíháme autobus). Nakonec jsem upravil i svoje myšlení více po mexicku a moc se tím nezabýval. Většina organizace, ale i tak padla na má bedra. Změna stravování vedla k vlně "totálního vyprázdnění trávící ústrojí skrze otvor pro přijímání potravy". Každého z nás to potkalo přesně jednou. Naštěstí celkem rychlovka. Riku a jeho nemoc se ale tak nějak střídavě táhla po dobu celé výpravy. Místní jídlo jsem si ale mimo této epizody řádně užívali a každý večer vyráželi ochutnat nějaké nové dobroty. Hostely pro první dny kolem Silvestra byly dosti narvané, takže i naše trasa byla zprvu trochu improvizovaná.

Na Yucatánu jsme projeli dva mexické státy (Quitana Roo a Yucatán).  Cestovali jsem převážně autobusy, jejichž síť je v Mexiku na dobré úrovni. Najeli celkem cca 800 km. Často jsme také využívali tzv. colectivos (malých dodávek, které korzují tam a zpět), taxíků, občas stopu, bicyklu a samozřejmě hojně vlastních končetin. Nesmím zapomenout na různé trajekty, přívozy a taky kajak. Dopravní spojení na hlavních tazích je dobré a spoje jezdí často. Navíc jde o celkem levný způsob dopravy, pokud nemáte vlastní auto. Naše trasa vedla po ose Cancún - Tulum - Isla Cozumel - Valladolid - Isla Holbox a zpět do Cancúnu. Nakonec jsme se rozhodli  vynechat největší místní město, Meridu. Dále stručně o 5 zastávkách, které jsme absolvovali

Cancún

Ráno 29. prosince mě Mike hodil na letiště, abych stihl brzký ranní, ale naštěstí přímý let do hlavního turistické letoviska Yucatánu, Cancúnu. Let dosedl kolem jedné hodiny odpolední a skoro dvě hodiny mi trvalo projít letištní kontrolou a najít náš hostel. S Jerrym a Riku jsme se naštěstí potkali úplně náhodou jinak bych je asi hledal dodnes. Cancún je dynamické přímořské letovisko, která je přeplněné velkými hotely a popravdě řečeno, tu není moc pohledávat, pokud si nechcete jenom válet šunky u hotelového bazénu. Zde jsme strávili pouze jednu noc a čekali na ranní let, který do Mexika dopraví Yosukeho, poslední člena výpravy.

Jerryho holobyt v Cancúnu

jedny z tísíců tacos

Tulum

Druhý den ráno jsme se přesunuli autobusem do jižní části Riviera Maya do města Tulum, které disponuje asi nejhezčími plážemi, které jsme při naší krátké cestě navštívili. Následující den ráno jsme si přivstali (s trochou   násilného buzení z mé strany), abychom si mohli užít nedaleké ruiny mayského přístavního města Tulum, které nejsou ani tak rozlehlé jako jsou výjimečné svou polohou na útesu nad mořem. Ostré ranní Slunce tomu navíc dodalo atmosféru a lidí bylo z počátku poskrovnu. Ruiny jsou samy o sobě velmi zajímavé a stavby značně důmyslné. Delší dobu jsme očumovali  prvního slunícího se leguána, které jsme potkali, abychom o pár minut později dávali pozor na to, jak na nějakého nezašlápnout. Na útesech byly prostě všude. Po prohlídce mayských ruin jsme sešli dolů k oceánu (vlastně jen pár schodů), abychom se svalili na pláž a vyvalili do moře. Rozhodně nejhezčí pláž, kterou jsme v Mexiku navštívili, uzavřenou mezi útesy a se zbytky chrámu hnedle nad ní.

mayského ruiny Tulum

leguán

mayského ruiny Tulum na břehu Karibiku

Riku, já, Yosuke a Jerry

Odpoledne byla na programu návštěva prvního z mnoha "cenotes" (různě zatopené přírodní studny, jeskyně a prohlubně krasového původu s množství krápníkové výzdoby a sladkou vodou), které jsou charakteristické pro tuto oblast Mexiku a rozhodně jsou velkým lákadlem nejen pro mě. Naším cílem byl cenote Dos Ojos (dvě oka), který patří mezi cenote jeskynního typu. Jde v podstatě o z části zatopený krasový jeskynní systém. Cesta tam byla divoká a nakonec jsme byli rádi, že nás dvě kolem jedoucí Američanky hodili k našemu cíli. Zážitek to byl prvotřídní. Šnorchlování v temné a celkem hluboké jeskyni s množství krápníkové výzdoby na stropě i na dně, ryby po vámi, netopýři nad vámi a kořeny prorostlé skrz na skrz. Kdo nezažil, nepochopí. Obrázky jsou vypovídající jen z části, protože jsme nefotili tu krásu pod vodou. Podplavávání z jedné jeskyně do druhé a pozorování potápěčů deset metrů pod vámi je jen třešničkou na dortu. Něco pro Vorla, pokud tohle čteš. :) V podvečer na Silvestra jsem zamířili do naší další destinace a přes turistické party letovisko Playa del Carmen jsme se dostali na ostrov Isla Cozumel do města San Miguel.

cenote Dos Ojos

všude tam vzadu se dalo podlavat do další jeskyně

Isla Cozumel

San Miguel je příjemné přímorské letovisko a Isla Cozumel prvotřídní potápěčská destinace. Po náročném dni jsme se do víru silvestrovských oslav dostali až těsně před půlnocí. Půlku piva, která v té době dřímala v mém žaludku, lze jen stěží počítat. Po zapadnutí do místní diskotéky se vše naštěstí rychle obrátilo a triko z  ultra dlouhého tanečního maratonu ve vedru a vlhku  které v této části Mexika panuje, jsem sušil ještě druhý den. První den nového roku 2013 se nesl ve znamení mírné únavy z tance, takže jsme ten den pouze prošli městečko a zašli šnorchlovat kousek na jih od něj. Večer na mě přišla ona "zvracecí epizoda", která v průběhu našeho pobytu dostihla každého. A tak mi prvního ledna bylo poprvé špatně, nikoliv však z alkoholu, což je celkem zvláštní. Další den ráno jsem se rozhodli pro brzký přesun do Valladolidu (opět přes Playa del Carmen), takže jsem toho z ostrova Isla Cozumel  nakonec zas až tolik neviděli. Čekání na autobus jsme strávili na naplněné pláži letoviska Playa del Carmen a pak následoval delší tříhodinový přesun do Valladolidu.

Silvestr na Isla Cozumel, tady ještě za střízliva

ostrov Isla Cozumel

3 U.S. pesos :D, to určitě

Valladolid

Poprvé a naposled na naší trase jsme zamířili do vnitrozemí. Velmi příjemné španělské koloniální město, které nás překvapilo, leží na půli cesty mezi Cancúnem a Meridou a skýtá ideální základnu k prozkoumání okolí - tedy především mayských ruin a cenotes. Konečně jsme se taky dostali i do opravdu dobrého hostelu, který nám poskytl ideální útočiště  Nakonec jsme zůstali tři dny. Druhý den jsme vyrazili do turistického středobodu Yucatánu - ruin rozlehlého mayské města Chitzen-Itzá. Mnoha zrazován, že to tu v hlavní sezóně bude narvané k nevydržení, jsem neměl příliš vysoká očekávání. Lidí tu je hodně, prodejců ještě víc, ale ve velkém areálu se celkem dobře rozptýlí a z dotěrných prodejců si můžete občas udělat srandu, takže to není žádná. Za jedna s hvězdičkou to nebude, ale rozhodně toto místo nezklamalo. Stále se jedná o více než magnificentní stavbu. Prodejci občas vážně vtipní, třeba když zkoušeli "ulovit" pozornost našich Japonců alá "Gangham style". Škoda jen, že je to Korejec. :D

katadrála ve Valladolidu

náměstí ve Valladolidu

un collectivo

Yakuza - Riku a Yosuke

chrám El Castillo de Kuculkan v mayského městě Chitzen-Itzá

posmrtné motivy na zdech

hvězdárna

můj nejoblíbenější barák, nemám tucha,co to bylo

Následující den jsem se rozhodl si přivstat a nechat mé spací komando ráno v hostelu, abych mohl být před devátou hodinou v nedalekých cenotes. V hostelu jsem si vypůjčil kolo a po půl hodince jízdy z města jsem stál před vstupem do prvního ze dvou zdejších cenotes - Samulá. Další návštěvníci dorazili až kolem půl jedenácté, takže jsem měl tuhle nádhernou "vodní jeskyni" jenom pro sebe. Vau, vau, vau. Velká síň s malým otvorem ve stropě. Kořeny spadající až na dno jeskyně. Křišťáově čistá voda. Malí sumečci v ní. Nad hlavami (po ránu ještě aktivní) tuny netopýrů. S focením a šnorchlováním jsem nikam nespěchal a rozhodně jsem nelitoval brzké vstávání (tedy 7:00 je na Mexiko dost brzo). Kolem jedenácté dorazili mí spolucestovatelé. Celkem pobledlí. Po poledni jsem navštívil i druhý nedaleký cenote X´Keken. Nižší strop, ale o to bohatší krápníková výzdoba a větší plocha pro plavání. Když jsem odpoledne dorazil do hostelu a mí přátelé spali a převalovali se na postelích, tak jsem pojal podezření. Přišla na ně "epizoda", kterou jsem si už absolvoval před třemi dny. Do rána se naštěstí, tak nějak dali do kupy, takže zbylo je jen ráno dostat z postele. Bylo na čase dát Valladolidu sbohem a vyrazit do naší poslední odloučené destinace.

ranní cyklojízda k cenotes

cenote X´keken a denní světlo

cenote X´keken a denní světlo

cenote Samul´a

šnorchlování v cenote Samul´a

Isla Holbox

Jelikož nás po návratu do Salt Lake City čekal skok přímo do rozjetého semestru, tak jsem vyrazili strávit poslední 3 dny relaxací na klidné zapadlé místo. Ostrov Isla Holbox na severu k tomu byl ideálním místem a navíc se zde nachází nejlépe hodnocený hostel v Mexiku, což se po sléze ukázalo jako zcela opodstatněné. Značně unavenou sestavu se ráno podařilo dostat na čas na ranní autobus. Následoval taxík, bárka a konečně golfový vozík. Golfové vozíky tu však nejezdí po golfových hřištích, ale jsou jediným motorizovaným dopravní prostředkem v rybářské městečku Holbox (nepočítaje pár mopedů a bicykly). Ulice nejsou dlážděné, pouze udusaná hlína, ale to těmhle lehkých autíčkům vůbec nevadí. Je celkem vtipné na kole předjíždět nejrychlejší motorové vozidlo - golfový vozík. :D Ve městečku panuje velmi uvolněná atmosféra. Dobré jídlo, hodně ryb. Hostel je dotažený do posledního detailu. Samozřejmě nechybí tradiční "hammocky" (houpací ї sítě), ve kterých tu strávíme půlku pobytu.  Na pláž je to minuta chůze. Místo racků tu vzdušnému prostoru dominují pelikáni  Ostrov plný mangrovových porostů je ptačím rájem. Vstup do moře je pozvolný. Když ujdete 300 metrů směrem od břehu a můžeme si sednout do vody, tak je něco v nepořádku. Jo a pláže, lemují tuny mrtvých krabů (starobylí příbuzní trilobitů). Konkrétně ostrorep americký (horseshoe crab). Tedy vlastně to jsou jenom jejich schránky, které odloží a pak je jsou schopni obnovit, čemuž je težké věřit, když vidíte, co po nich na pláži zůstalo. Celý trilobit. Biologové odpustí.

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

Isla Holbox - prašné ulice, bílé pláže a golfové vozíky

náš Tribu Hostel - ten nej

náš Tribu Hostel - ten nej

západ Slunce na pláži Isla Holbox

schránka ostrorepa amerického na pláži ostrova Isla Holbox

Pobyt na Isla Holbox byl jeden velký relax. Den tu uteče jako nic - v houpací síti. Prozkoumáváním ostrova na kole či kajaku, plaváním v moři a poleháváním na pláži. Několikrát jsem/jsme si půjčili kolo a vyrazili  trochu prozkoumat ostrov. Cestou potkáte  mezi mangrovy různé ptáky - pelikány, volavky, čápy, apod. Poslední den jsme navíc vyrazili na kajak (tedy deblkajak) a s průvodcem během dopoledne projeli místní mělké laguny a průlivy s tunami ptactva a krokodýli (s nimi jsme se ale nesetkali, takže nebyl nutno je bacit pádlem). Jsou dost plašší. Každopádně užasný zážitek. A kajak je celkem zabíračka. Jen smrduté bahno po kolena se u některých nesetkalo s pozitivní odezvou. Tři dny tady utekli jako vody, ale člověk by to klidně mohl zůstat týden i déle.

pelikáni odpočívají na molu

ostrov Isla Holbox

Yosuke, Riku a já na pláži ostrova Isla Holbox

racek hoduje na chcíplém tuňákovi či co to je

kolmo na západní cíp ostrova

západ Slunce na ostrově Isla Holbox

deblkajak v zátočinách

deblkajak na mělčině

jízda na kole po pláži

Co zbývá. Bárka do Chiquílly. Autobus do Cancúnu. Poslední mexický oběd na oblíbené místě v Cancúnu. Letadlo do texaského Houstonu. Na letišti mě vpustili do státu i přes absenci některých klíčových dokumentů. Dlouhé čekání. A druhé letadlo do SLC.

A co tam? Kosa, sníh a nový semestr. Ale to mi co? Nevadí. Protože jsem si úžasně odpočinul během celého mého vánočního cestování. Tak mi to nadšení teď snad chvíli vydrží. Hodně mých zahraničních přátel odjelo,ale dost jich zůstává.  Zima v SLC je v plném proudu. V pátek dokonce zavřeli univerzitu kvůli půl metru sněhu, který napadl přes noc. Skoro jako Mexiko. Hasta pronto, un país divertido!

Isla Holbox mě konečně naučil trochu "zvolnit"