Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

30. června 2011

Oslo intermezzo - bagetky, brusinková marmeláda a co dál?

Poslední náročné a hektické měsíce ve společnosti bakalářky mě krajně vyčerpaly a vyhlídka na další týdny učení na státnice ještě více zatemňovala mojí již tak temnou mysl. Bylo potřeba ji vyvětrat. Takže hurrá směr Oslo, navíc když spousta přátel z podzimního pobytu stále ještě v Oslu pobývala. Nakonec jsme z Brna vyrazili jen já a Petra, ostatní zadržely doma studijní povinnosti. Den to byl hektický - brzce ranní vlakový přesun Brno - HK, celé dopoledne ve škole, pak se Student Agency Brno – Praha, pražským metrem na letiště, let do Sandefjordu, další dvě hodiny busem do Osla a ještě T‑banem na koleje. Uf, a deset minut po půlnoci jsme tam byli.

Cesta do Osla s obludnými kufry

Letenky od Wizzairu na trase Praha – Oslo/Torp vyšly na pakatel. Kufr samozřejmě letěl za dvojnásobek jak já a nejdražší z celé cesty byly autobusové jízdenky do Osla. Původní plán zůstat v Oslu od pátku 20. května do pondělí 30. května se nakonec v mém případě protáhnul v odlet až v pátek 3. června. Kufry jsme měli narvané až po vrch kvůli „alkoholovému zásobování“ a totálně nenaplánovanému programu.  Kufry jsme nějakou dobu nedůvěřivě potěžkávaly (Wizzair má limit 32kg), protože nebyly zrovna lehké. Zvláště Petra zjistila, že v pražské metro není zrovna dobře vybavené eskalátory. Dohadování čí kufr je těžší nakonec vyřešila letištní váha. Můj kufr byl o 1 deka těžší (29,2 vs. 29,3 kg).

Letenky byly opravdu jediné, co jsme před odletem řešili. Jakékoliv plánování programu se vzhledem k studijní zaneprázdněnosti nekonalo, takže jsme se spolehli na nabyté „norské zkušenosti“. Původní představy o několikadenním odskočení do norských hor zakryly mraky, zavál sníh a rozmočil déšť. Ani teploty výjimečně vyskakující nad nulu nebyly příznivé, takže jsme myšlenku zase pohřbili a celé dva týdny zůstali v Oslu a okolí.
Můj ubytovatel Mára, zrovna v práci ve školní kantýně
Střechu nad hlavou mi ochotně poskytl Mára (i když jsem se k němu vlastně tak trochu i sám vnutil J) na koleji Kringsjå, za což mu mnohokrát děkuji. Za dva dny už jsem se cítil jako doma, aklimatizace v Oslu byla velmi snadná. Je to příjemný pocit, přijet do „cizí“ země a bez problému si všechno potřebné bez jakéhokoliv stresu zařídit. Člověk má pak hromadu času na zájímavější věci.  Rozhodně jsme se do Osla nepřijeli někam honit. Každé ráno tak začínalo podobně, asi hodinovou snídaní, - horké bagetky z pece, brusinková marmeláda, výhled z okna (zkontrolovat počasí) a přemítání, co bych chtěl/mohl dneska dělat. Hlavním pánem, tak bylo počasí, které nutno říci servírovalo spíše střídmější menu. Zatažených a občas i deštivých dnů bylo více, i když několik velmi povedených dní se také našlo. Po „tropech“ předchozích týdnů vykazovali mírné znepokojení i místní domorodci.

Ultradeštivé dny vyplnily návštěvy několika muzeí – Teknisk museum na Kolsåsu, Intercultural muzeum na Grønlandu a Forsvarsmuseum (Muzeum ozbrojených sil) v Akerhus Festning. Moje představa, že jsem všechna zajímavá muzea už prošel, tím vzala za své. Hlavně Teknisk museum se Science parkem stálo za to.

Termokamera v Teknisk museum
V židovské synagoze v Intercultural museum
Oslo a jeho významný místa, kdo pozná víc


Ve zbylých nepřívětivých časech jsem vyrážel na lov kešek do okolí, jelikož na rozdíl od Petry nejsem schopen trávit den „shoppingem“.  V úseku T-banu (metra) č. 1, který stoupá na Holmenkollen a dále na Frogneseteren, jsem objevil sérii keší (vždy jedna na každé zastávce), čemuž se nedalo odolat. Už tak pomalý výjezd na Frogneseteren, kde T-bane jezdí skoro krokem, se tak protáhl na pěkné dvě a půl hodiny. Celkové skóre 21 odlovených keší za pobyt v Oslu jsem pak symbolicky uzavřel celkově 200. keší na nejvyšším bodu Osla, vysílači na Tryvannu.

Kešovací série na zastávkách Holmenkollbannen (linka č. 1)
T-bane č. 1 stoupá na Holmenkollen

Od začátku mě lákala možnost projet si Oslo na kole. Takovou možnost mi nabídl místní „bike dealer“ Jirka, jehož kuchyň je předělaná na provizorní sklad a opravnu kol. Otázka zda-li bych radši městské kolo, MTB nebo celopéro mě příjemně překvapila. Výsledkem bylo půjčené MTB na skoro celé dva týdny a absolutní svoboda při pohybu po Oslu a Nordmarce. Na kole jsem prozkoumal dosud neznámé okrajové části Osla i oblasti hlouběji v Nordmarce a přitom objevil kvantum zajímavých míst. Základem byl téměř vždy výjezd s kolem za pomocí T-banu č. 1 na Frogneseteren (470 m n. m.), čímž jsem získal zajímavé výškové metry k dobru a mohl se spustit dolů na různé světové strany. Hlavně v odpoledních hodinách jezdilo T-banem nahoru víc cyklistů než pěšáků. V sobotu jsme vyrazili s Márou do Nordmarky (Kikutstua), ale počasí nepřálo, takže z toho byl sakra promočený výlet.

Maridalsvannet, největší jezero v Oslo a zásobárna pitné vody pro Oslo
Holuby u Vaterland Bru
Zbytky sněhu na Tryvannu
Bodstadvannet a Baerum
Oslo, Oslofjord a můstek Midstubakken
Na Ullevalsetteru po deštivé projížďce
Jeden ze studentských autobusů vyzdobený pro 17. květen - Norges Nasjonal Dag
Pod Holmenkollenem


Večery patřily socializačně-kulturním záležitostem. Hned první den po příletu připravil Mára „Czech dinner“. Jedním z důsledků tak byla příprava bramboráků pro celou armádu (asi z 10 kilo brambor). Plánované barbecue na Sognsvannu proměnil slejvák ve společné pečení kuřat a brambor a další indoor akci. Druhý nedělní pokus o barbecue na ostrovech Oslofjordu (i přes slušné počasí) brzdil prudký vítr a nakonec i naše vlastní blbost, takže výsledkem byly spíše ohřáté párky. Nedělní večery patřily celkem tradičně koncertu Frank Znort Quartetu v Blå, kde tentokrát překvapil polonahý černoch tančící s obručí před klubem. O co větší bylo překvapení, když se dostavil na pódium a vybavil svoji lehce netradiční skladbu „Sweet Penetration“ i se závěrečným skokem do publika.

Czech dinner
Srážka lodí pod Holmenkollenem
Téměř vyhunulý druh labutě
Frank Znort Quartet v Blå

Odlet naplánovaný na pondělí 30. května mi při pohledu na vynikající předpověď a nízkou cenu pátečních letenky nedával spát. Termín domácí zkoušky se nakonec vyřešil, takže nic nebránilo nákupu nové levné letenky až na pátek. Hlavní motivací byl plánovaný cabin trip. Petra odlétala v pondělí podle plánu do Katowic.


Ve středu jsme sbalili, co se do báglu vešlo, a vyrazili na cabin trip na chatku Øvresaga v Østmarce. Nejprve T-banem č.3 napříč celým Oslem a dál už na kolem až naši chatu. Øvresaga  je útulná samoobslužná chatka DNT uprostřed lesů, plynový vařič, voda z potoka, vlastní kanoe a koně za plotem. Konečně vyšlo teplé slunečné počasí (v pátek i 24°C). Přes den jsme se převážně plavili na kanoích po okolních jezerech. V dosahu 0,5km od chaty byly hned tři jezera, takže se jenom kanoe naložily na kolečka a jelo se. Jezera v Ostmarce mají výrazně protáhlý tvar, takže se po nic dá plavit třeba celý den tam a pak zpět. Po večerech se hodovalo u ohně. 

Chatka Øvresaga
Večer u ohně
Kanoe na jezeře
Dojídání zbytků cestou zpátky do Osla


V pátek už byl čas na odjezd zpátky do Osla. Moji první a poslední koupačku na „riviéře“ u Sognsvannu. Slunečno, 24°C teplota vzduchu, 14°C teplota vody znamená jediné, břehy Sognsvannu byly obležené norskými rodinami s dětmi. Už zbývalo jenom sbalit kufr, udělat nezbytný „shopping“ (losos, hnědý sýr a brusinkové marmelády), vrátit Márovi, dát Oslu podruhé sbohem a vyrazit na letiště. To vše s nejzásadnějším poznatkem z celého pobytu, že by mi vážně nevadilo být děckem v norské školce.

Fotky naleznete ZDE.

19. května 2011

Brain-cleaning terénko na Pálavě


V pondělí dopoledne, hned po odevzdání bakalářky, se odjíždělo na čtyři dny na terénní cvičení na Pálavu. Pěkný penzion s krásným výhledem na celou Pálavu, terasou, a grilem - ubytování placenou katedrou. Tak proč ne. Celé terénko mělo převážně relaxačně-socializační náplň pro studenty zbídačené urputným psaním bakalářek. Odborná náplň byla zaměřena na metody mobilního terénního mapování turistické tematiky. Počasí slunečné.  Večery byly příjemně rozmělněny v dostatečných dodávkách místního vína. Za pár dní jsme si získali sympatie většiny místních obyvatel. :D

Pár fotek naleznete ZDE.

penzion - teresa, gril, bazén a luxusní výhled na Pálavu

Pálava - soutěska

posezení na Děvíně

Cafe Fara

Cafe Fara :D

15. května 2011

Počasí po Norsku

Druhá polovina podzimu byla loni v Oslu opravdu velmi chladná. Průměrná měsíční teplota v listopadu byla  -2,0°C (normál  0,7°C ) a v prosinci -9,2°C (normál -3,1°C ). Prostě ku ***  ko**.Pro oba dva měsíce padly absolutní rekordy oddoby od doby, co se měří.

Aby tomu toho nebylo málo, tak když člověk odjede dom, padají teplotní rekordy zase na opačné. straně teplotní stupnice. Průměrná měsíční teplota v dubnu 9,4°C (normál 4,5°C). Nechť je květen podobně slunečný a teplý. :)

21. dubna 2011

Otevírání bajkové sezóny na Balatonu


Tradiční akce. Tradiční sestava. Tradičně krásný jarní Balaton. Přestože teprve 2. ročník. Stejně jako loni jsme se ve vyzkoušené sestavě - Vorel, Shaby a já vydali prodloužený víkend na 1. kolo ČP MTBO, které se již tradičně koná v dubnu na Balatonu. Letos bylo centrem závodů městěčko Tapolca v kraji malých vulkanických vršku. Loňské Palermo se sice neopakovalo, i tak počasí nakonec vyšlo dobré.

Ubytováni jsem byli v místní sportovní hale, jejíž otevírací hodiny byly řekněme mírně nestandartní. V pátek otevřeli tělocvičnu pro bajkery přesto, že místní házenkářky v ní měly ještě trénink. Ještě větší překvapení nás čekalo v sobotu po dopoledním výletě, když jsme se navrátili do zcela liduprázdné tělocvičny, v niž zůstaly pouze naše věci. Po chvíli neskrývaného úžasu naklusal místní pořadatel, aby nám oznámil, že tělocvična se měla zavírat už kdysi dávno a že se zas otevře večer. Jestli o tom někde předtím psali, to je mi záhadou.

skupinovka na Scobanci
zámková stěna pod Badacsony
listnaté lesy, břečťan a zelený koberec - i tak vypadá jaro na Balatonu


V pátek odpoledne jsem vyrazili na krátký "cyklo"-výlet (občas spíš horolezení) na vulkanický vršek Csobanc s hradem. V sobotu dopoledne jsem Shabyho přehlasovali a nakonec se vydali bez kol na pěší výlet, což se ukázalo jako dobrý volba. Další vulkanický vršek a trochu stolová hora Badacsony se zelenal o stošest. Krajina okolo Balatonu má svoje jedinečné kouzlo, které třeba u nás na venkově prostě nenajdete a jaro je ideální čas na návštěvu. Večery jsme trávili ve společnosti Piškota, Jančy a Drehera za 400 HUFů. Loňská zapadlá "čtyřka" v Balatonfüredu, kde točili Šoproni za 270 HUFů se prostě nekonala.

V sobotu a v neděli nás čekali dva závody. Terény tradičně pro Čechy trochu netradiční. Stavba sobotního middlu H21C se staviteli vyloženě nepovedla - tak mapově primitivní trať jsem na bajkách asi ještě nejel. Ostatní kategorie měly tratě lepší. Díky tomu jsem aspoň na úvod sezóny zajel "nepokažený" závod (11. místo), což se cení. Vorlík neměl dvakrát dobrý den a po dvou velkých chybách skončil na 28. místě. Shaby zajel v H21B velmi slušně a bylo z toho 7. místo. Piškot si "rutinérsky" dojel opět v Maďarsku pro áčkovou licenci, když vyhrál H21B Neděle byla ve znamení longu s hromadným startem. Stavba tratí o poznání lepší, terén taky. V mém podání opět slušný závod (jen cca 2 min ztracené na zasekané pasece mrzí) a 9. místo. Celkově velmi solidní závodní víkend. Vorlík i přes nějaké drobné chybky zajel podstatně lépe a spravil si náladu 14. místem. Shaby zazářil 2. místem v H21B a nebýt Slováka jezdící Český pohár už by měl licenci A.


důkladná rozcvička, základ úspěchu
Vorel na trati
Shaby druhý v H21B


Na cestě domů vládla všeobecná spokojenost s vydařeným víkendem. A až mě příští někdo řekne Balaton, tak mu řeknu - jedem. :)

Fotky naleznete na Rajčeti ZDE.

18. dubna 2011

Vídeňský víkend u Johanny

Vídeň je tak blízko. Já tam nikdy pořádně nebyl. To se musí napravit. Druhý dubnový víkend jsme uspořádali malý "Oslo meeting" ve Vídni. V pátek jsem společně s Petrou vyrazili busem Student Agency do Vídně.

Johanna a nový typ referenční plochy - vejcoid


Johanna, naše hostitelka, přebývá na vstkutku luxusní "koleji" - rekostruovaný kostel v centru Vídně. Nezbylo než mlčky porovnávat s Brnem. O pohodlné víkendové zázemí každopádně bylo dokonale postaráno. Hnedle jak bylo Johanna "almost" ready to go, mohlo se vyrazit do města. :D Procházka ke Stephansdomu, setkání s Magdalenou, posezení v kavárně a hurrá na kutě.

výhled na Vídeň z Kahlenbergu
Petra a Johanna na Kahlenbergu
Karlskirche
 

Program byl bohatý. Tři dny jsou málo. Ale přijeli jsme si sem hlavně orazit, takže rozhodně žádné nahánění "must see" památek.V sobotu dopoledne jsme vyrazili očekovat výhledy na Vídeň na Kahlenberg, kopec s vinohrady nad městem. Odpoledne už bez Johanny na prohlídku památek podle vnitřního městského okruhu - Radhaus, Hofburg, Burgtheater, Parlament, Karlskirche, atd. Večer byl ve znamení čekání na naši "almost ready" hostitelku Johannu a poté narozeninové párty dvou Johanniných známých. Návrat ve tři ráno vedl k překvapivému zjištění (i pro Johannu), že U-bahn jezdí celou noc.

zámek Schónbrunn a jeho zahrady

všici tři na Schönbrunnu

a jedna z Prateru


V neděli byl hlavním cílem Schönbrunn. Slušný toť zámeček. Počasí behěm celého víkendu bylo stabilní - slunečno a velmi silný vítr. Před odjezdem z Pratersternu jsme ještě udělali malou zacházku do Prateru. A hurrá do Brna za kamárádkou Bakalářkou. Thanks, Johanna. ;-)

Fotky naleznete na Rajčeti ZDE.

8. dubna 2011

ISC MU Sněžka trip

V únoru jsem se uvrtal do organizace výletu na Sněžku pro brněnské erasmáky. Výlet byl naplánován na poslední březnový víkend. Přihlášeno bylo 9 lidí, ráno na nádraží jich dorazilo 6, prostě erasmácká klasika. :D Takže nakonec jsem měl "na povel" šest bab.

grupen foto z Teplických skal

Bulharsko-německo-slovinsko-brazilsko-polsko-litevský mix v sestavě Alyona, Ellen, Jana, Marilia, Marta a Vaiva vyrazil na zdlouhavou vlakem v sobotu ráno. Sobotní plán na procházku po Adršpachu nedopadl příliš slavně, tak jsem se museli spokojit s výšlapem kolem Teplice nad Metují. Následovala kupa improvizace a nakonec úspěšné vylodění v Peci pod Sněžkou. Ellen měla jisté problémy s chůzí, tak jsme vymýšleli co dál. Nakonec si já trotl vzpomněl, že na Sněžku vlastně vede lanovka, takže bylo vyřešeno. Dodnes nechápu, jak jsem na to mohl zapomenout. Zbytek grupy si střihl prudký podvečerní výstup na Růžohorky, kde jsme měli zajištěné ubytování.

žranice na Děčínské boudě

to jedně a pan domací jako by si z oka vypadli


Děčínská chata byla po náročném dni balzám na duši, nohy i žaludek. Výborná rodinná atmosféra, personál, který pro chatu žije, výtečná krkonošská kuchyně a skvělé ceny. A navrch ještě roztomilý chlupatý "equipment" chaty - pět psů od bernardýnů po jorkšíráka, dva dny staré jehně, malé dítko, atd. Děčínskou chatu rozhodně doporučuju všem.

další ze sympatických obyvatlů chaty


Ráno jsem se probudili do azura, takže teplota pod nulou ani nevadila. O neděli ani není co psát, protože to byla samá idylka. Všichni vzorně šlapali, Sněžku zdolali po svých, počasí bylo výtečné, pěkně jsme si připálili ksichty. Mission successfull.

grupen foto před vrcholem Sněžky

detail je důležitý

vrcholovka v kompletní sestavě

nad Obřím dolem

zimní Sněžka je nádherná


Totálně vyčerpaní z dlouhé cesty jsem se v neděli večer vrátili do Brna. Víkend se vydařil se vším všudy. A moje průvodcovská premiéra dopadla na výtečnou - všichni se vrátili do Brna a vylezli Sněžku. :)

Fotky z víkendu najdete na Rajčeti ZDE.

8. března 2011

Norwegians on the land, Austrians in the air

FIS Nordic World Ski Championships 2011 in Oslo, Holmenkollen is over. I can return back to reality. It´s time to summarize a bit.


Competitors were great but fans were even better. Now I can just regret that I couldn´t be a part of it. I was wondering how numerous crowd was there on Karl Johans gate during the medal ceremony. Just can´t imagine that. :)))


Fans were everywhere


We have to admit that this was championships of two countries - Norway taking 8 of 12 gold medals in cross-country competitions and Autria taking all 5 gold medals in ski jumping. Not pretty much left for the rest of the world.


My personal TOP3 stars:


1st star - Marit Bjørgen (NOR) - No doubt that she´s the best woman right now, although Therese Johaug crushed the "Norwegian dream or bubble" of 5 golds medals on 30K. She scored 4-1-0 in 5 races.

2nd star - Thomas Morgenstern (AUT) - Just 0.3 point in the individual final on the large hill was the gap to win everything he could - 4 gold medals. Than we could debate whether Morgi was better than Marit. Scoring 3-1-0 in  4 races made him best ski jumper of this winter.

3rd star - Peter Northug (NOR) - Only one from the TOP3 who lost 2 races. (taking "just" silver medals). This fact plus his "idiotic manners on the finish line" made him just 3rd star for me although he is the "media star" number one.

Others stars:
Therese Johaug (NOR) - 2-0-1 - great preformance on woman 30K
Alex Harvey and Devon Kershaw (CAN) - 1-0-0 - totally desired victory for great Canadian men
Andres Kofler (AUT) - 2-1-0 - Austrian ski jumpier no. 2 and new nad old Holmenkollbakken jumping hill record holder - 141m
Gregor Schlierenzauer (AUT) - 3-0-0 - Austrian ski jumper no. 3 right now, took just 3 golds.


Marit Bjørgen and her first gold medal in sprint


What a spectacular view for ski jumpers

Spectacular highlights:

Ski jumping is my "heart stuff". But suprisingly this time Team sprint was the most spectacular event at all.

On the second hand the classy Holmenkollen 50K was the least spectacular event due to mass start. 49km long ski trip + sprint in the end. What´s that about? Mass start should make the race more spectacular. But in this case it was turned into big bore.

It looked like that all the Czech competitors lost their "top form" just before the championships. But we could see that all of them fight hard and don´t give up. Thanks for that.

23. února 2011

Oslo, the ski classy capital

Do you hear „Linje en og Frogneseteren“? Just hop on and Holmenkollbanen subway is going to take up to Holmenkolllen. Why? Oslo is ready for its greatest event in this millennium. FIS Nordic World Ski Championships is just about to begin.

Holmenkollen ski tracks labyrinth


12 days, 3 arenas and 19 sets of medals – all in Holmenkollen National Arena overlooking the Oslo city. Norwegians are pretty ambitious so they want Oslo 2011 to be the best Nordic Ski Championships ever. All this makes Oslo Championships must see event for all winter sport fans. See the prolog video here.

Holmenkollen National Arena suffered general reconstruction and now is ready to host the best athletes in the world. Arena consists of Holmenkollbakken “steel tower”, new dominant  od Oslo, well hidden Midtstubakken  jumping hill and Ski Tracks Stadium.

jumping hill HS134 Holmenkollbakken

jumping hill HS106 Midtstubakken


Ski tracks stadium


Many great athletes are going to come to compete in Holmenkollen. There are some of them that truly desire our attention:

Cross-country skiing is Norwegian winter sport number one. So ler´s begin. No doubt. Norwegian Marit Bjørgen in actual form should be the Holmenkollen Championships most shinning star - pretty hard to beat this year, very stable in last years and triple gold medalists in Vancouver 2010.


Marit Bjørgen (NOR) - How many gold medal will she be able to score on Holmenkollen?


Situation in men´s category is a bit more complicated. Swiss Dario Cologna is the current World Cup leader but the biggest attention will be focused on Norwegian "well-behaved boy" Perter Northug. I can´t forget the best distance skier in last years, Czech Lukáš Bauer. Lukáš already won everything he could but not any golden medal from "great" event like Olympic Games or World Championships.


Petter Northug (NOR) - Bad boy for sure, arogant as well, although pretty good skier


Lukáš Bauer (CZE) - Tough hills, high stable speed are his weapons.


Ski jumping, my "heart thing", will be very specular events in Oslo. Ski jumping = Austria. That´s true of last years.There is no doubt that Thomas Morgenstern is the best in this season. But he is not that sovereign in last weeks. "Polish Eagle" Adam Malysz or four times Olympic winner, Swiss Simon Amman is waiting for his fault. 

Wanna to bet for sure. I would reccomend you gold for Austrian ski jumpers in both team races. Morgenstern, Schlierenzauer, Kofler, Koch, Loiztl.


Thomas "Morgi" Morgestern (AUT)


Austrian ski jumpers - unbeatable in last years

12. února 2011

Vikersund beats Planica

Still couple of days missing till begining of FIS Nordic World Ski Championships in Holmekkollen, Oslo. But the celebration of skiing in Norway already began with its first highlight - FIS World Cup skyfliing in Vikersund.
New mammoth jumping hill HS225 Vikersund

Haven´t ever heard about Vikersund? Than believe that HS225 Vikersundbakken (hill size - the "little iron dwarf" on Holmenkollen is just HS134) is now the largest jumping hill in the world. Vikersund is situated just 40 west of Oslo. Slovenian Planica was the largest jumping hill for ages - famous and traditional. But Norwegians wanna to be better so Vikersundbakken was enlarged during the general reconstruction in 2010.

New world record holder Johan Remen Evensen (NOR)


The first skyfliing event after reconstruction was enough to set new world record. Norwegian Johan Remen Evensen landed on the mark of 246,5 meters in the qualification. We will see whether 250m is possible in Vikersund?

The first shared victory was captured by new world record holder Johan Remen Evensen (NOR) and Austrian Gregor Schlierezauer (getting back into top form after injury).