První týdny v zemi veverko-myší

První měsíc pobytu v mé druhé štaci ve Spojených státech, městě Champaign-Urbana ve státě Illinois, se pomalu blíží ke svému konci, tak by snad bylo příhodné něco málo sepsat. Aktuální fotky z místa se tentokrát konat nebudou, jelikož foťák leží na skříni od doby, co jsem 1. září vybalil kufr.

Veverka 3D - v Champaign-Urbaně jich je jako myší

Jak jsem již dříve avizoval, hlavním důvodem mého 5ti-měsíčního pobytu zde je GISácká stáž na radnici města Champaign. Stáž se zatím vyvíjí k mé velké spokojenosti. Vlastní "kancl", telefon a jiné pakárny, ale hlavně spousta zkušeností, jelikož se dostanu k mnoha různým projektům. Jejich řešení je více méně na mně a mých rozhodnutích. Pracovní prostředí je též velmi sympatické včetně mého šéfa / mentora, 32letého afroameričana DeShawna. Uvidíme co dál, ale první 3 týdny zatím rozhodně předčily má očekávání.

Hledání bytu "online na dálku" mě zprvu trochu děsilo, ale vytrvalost a notná dávka štěstí nakonec přinesla své ovoce. A tak teď bydlím v Urbaně (souměstí Champaign-Urbana) v rodinném domku se třemi americkými studentkami, které studují na místní univerzitě (o té později) a psem Shermanem (rasa shis tzu šedé barvy). Baráček je to pěkný, slušně zařízený a pokoj za rozumnou cenu. Počáteční očekávání, jak bude vypadat soužití se třemi holkami na jednom bytě, se rychle vyjasnila. Žádný problém, jelikož jsme si všichni sedli. A Sherman je vzorem ideálního domácího psa - vychovaný mazel. Dostávám záchvat smíchu vždycky, když uhání chodbou a zadní tlapky mu ve smyku ujíždějí po palubkách. Každopádně jsem rád, že budu  více obklopen Američany a budu moci ještě blíže nahlédnout do místní zvyků a kultury. A moje spolubydlící - Danielle, Jess a Kelsey jsou k tomu ideálním "odrazovým můstkem".

A co město ve kterém teď žiji? Občas trochu vzpomínám na zasněžené třítisícovky Salt Lake City, které minulý rok rámovaly moje zážitky z Utahu, ale až na absenci dramatických scenérií hned za mým prahem se tu nežije špatně. Město je o trochu větší než Hradec, i přesto je jeho "feel" trochu více vesnický. Hlavní rozdílem, který Champaign-Urbanu vysouvá nad ostatní podobně velká města ve středním Illinois, je místní velká a kvalitní univerzita. Kampus University of Illinois at Urbana-Champaign navštěvuje 45 tisíc studentů. Jedná se tedy o jednoznačně studentské město. Studenti tu tvoří 40% populace města. A všude je to znát. Na rozdíl od "megalopole" Salt Lake City je tady v centru po večerech živo. Vodka se prodává i v některých supermarketech a dvakrát už po mně ani nechtěli vidět občanku.

Krajina ve městě i okolí je naprosto placatá, a když myslím placatá, tak Hradec je oproti tomu vysokohorské středisko. Pořídil jsem si starou silničku a pravoúhlé ulice teď křižuji kolmo. Pěšky už jsem z baráku nevyšel, ani nepamatuji. Kukuřice, která se půlce Američanů vybaví, když řeknete Illinois, roste až za hranicemi města (čtěte: Na poli.), takže se s ní denno-denně nesetkávám,což se ale nedá říci o veverkách.

A konečně jsme u VEVEREK, které se tentokrát dokonce prohlodaly do nadpisu tohoto článku. A proč? Veverky jsou tu prostě všude. A to nikoli roztomilí "chipmunkové" či veverky Západu s velkými ocasy, ale docela obyčejné "jako-české" veverky. Jen jsou trochu větší a všechny v šedivém provedení. Když jedu do práce (asi 4 - 5 km na kole), tak jich potkám minimálně 25, z toho zhruba 20% bývá na silnici v placaté 2D podobě. Veverek je tu tolik a všude, že i mně už se dokonce povedlo jednu přejet na kole. Ne že bych to zamýšlel. Můj včerejší rekord je 8 veverek viděných v jediný okamžik. Místo ovcí před spaním tu tak počítám veverky na kole.

Veverky tu jsou všude a žerou všechno

Poslední odstavec toho článku se budu věnovat orienťáku. K mému velkému překvapení tu mají malý, ale dynamický orienťácký klub, který vede "fanaticky oddaný" Honkongčan Wangki. V tom nejlepším slova smyslu. A zručně mu sekundují další Asiaté i pár Američanů v misi za rozšířením orienťácké víry. Klub pořádá závody na kampusu a pravidelně jezdí na mítinky do okolí (2 - 5 hodin jízdy). Hned jsem se aktivně zapojil. Za září už jsem si připsal 3 účasti na závodech a také všechny 3 umístění na bedně. A na říjnový mítink stavím jednu ze dvou tratí na dosti luxusní sprintové mapě kampusu UIUC. Zatím to vypadá, že orienťák bude po delší době moje hlavní volnočasová aktivita a tento podzim bude "pořádná sezóna". Příští článek bude taky dost možná z nějaké orienťácké akce.

Salt Lake - Brno Reunion

Návštěva na rodné hroudě trvala pouze 3 a půl týdne, ale i tak se poměrně nečekaně podařilo narvat do tohoto času nečekané setkání v Brně - s Danielem, Christiane a Martinem. Jejich týdenní cesta do Brna vedla z víkendu ve Vídni a poté zase pokračovala do Prahy. V Brně jsme strávili 3 velmi příjemné dny, kterým nepřálo jediné - počasí.

Fotky najdete ZDE.

Po rodinném víkendu na řece Sázavě jsem v neděli navečer nabral směr Brno. První dojem o Brně si mí němečtí přátelé vytvořili při hodinovém vyřizování ubytování na kolejích Vinařská, které vedla legendární postavička "Mistr Dobrý Den". Nikoho tak pomalého jsem ještě v životě snad nezažil. Nám přidělené pokoje byly zařízeny v retro stylu 80. let českého sídliště - nábytek, umakartové jádro, atd.

Sázava

umyvadlo ve vaně o obojí v jednom a to celé v umakartu

V pondělí následoval zkrácený přechod Pálavy a ochutnávka burčáku, který teprve začínal. Počátní výhledy do okolí nám po výstupu na Děvičky zmizely v mlze a začalo pršet, ale i tak to byl pěkný výlet. Večer pak rychle vláčková hospoda a nasycení a napojení v centru.

odpočiněk na Děvičkách

nad zamlženou Pálavou

vlak přiváží Kofoly

V úterý dopoledne jsme prošli "nově" otevřené brněnské podzemí - Labyrint pod Zelným trhem. Následovala kratší prohlídka Brna - hrad a pevnost Špilberk, katedrála Petrov a přilehlé uličky brněnského centra. Deštivé počasí mé přátele rychle utahalo, a tak jsme proseděli zbytek odpoledne v kavárně a pak jsme se přes večeři v typické české restauraci přesunuli do sympatické čajovny Probuzená Slon, kde jsme se setkali s Martinem a Míšou.

Labyrint pod Zelným trhem

Daniel v ostudné prasečí masce

koza žebrá v buferu na Špilberku

výhled na Brno ze Špilasu

Daniel a brněnský drak

společné foto u brněnské dominanty  :D - já, Daniel, Martin a Christiane

u historického plánu města

v čajce s Martinem a Míšou

Ve středu už bylo na čase se vypakovat z naší historické ubytovny na Vinařkách a vydat se na naši poslední štaci do Moravské krasu. Tam jsme navštívili Punkevní jeskyně a propast Macocha. Tentokrát při naší návštěvě do propasti žádný sebevrah neskočil. I tak jeskyně mě příjemně překvapily.

plavba Punkevními jeskyněmi

venku po plavbě

propast Machocha

A pak bylo na čase se naložit do Martinova vozu a vydat se na cestu do Hradce. Následovalo další rozloučení a mí přátele se vydali do Prahy. Tenhle článek je tak nudný až mi trhá uši, tak snad příště bude lépe.