Havli in Utah: Alta 3000

Poslední listopadový víkend patřil Díkuvzdání (vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu), které navíc přineslo dva dny volna. Výuka pádí mílovým tempem, takže jsem po bezesných nocích, přivítal několik dní vorazu. Čtvrteční Díkuvzdání jsem díky pozvání jednoho geografa strávil v příjemné společnosti několika jeho přátel, jejich dětí a psů a přitom se ještě mohl dobře nadlábnout. Nebudeme předstírat, že krocan a plný žaludek není hlavní motivem tohoto národní svátku. Je. Původním motivem však bylo poněkud ironicky vzdání díku domorodým indiánů za to, že kolonizátory tak srdečně přijali ve své domovině. Ti je pak na oplátku vybili (nadneseně řečeno).

Fotky najdete ZDE.

zásoby k chatě musí jet rolbou

nad lanovkou

Tento článek však není o Díkuvzdání, ale o tom, co následovalo o víkendu. První pořádný sněhový víkend v Altě. Andrew velkoryse nabídl svoji horskou chatu v horách na Altou, zimním středisku v pohoří Wasatch, a zorganizoval úžasný zimní víkend. Tahle útulná chata leží skoro ve 3000 m n. m., pojme dobrých 15 lidí a v zimě k ní nevede silnice, ale přesto je vybavena víc než dobře. Tedy Elektřina, plyn a hlavně výřivka a sauna. :D Zimní cesta k chatě se sestává z části na lanovce a části na pěško (případně rolbou, která k chatě patří). Tedy vše je třeba na chatu dotáhnout. A to není žádná sranda.

Ferda a zásoby pitiva, spíš jejich zlomek

Nakonec jsme vyrazili v počtu 13 lidí - část lidí se sjezdovými lyžemi a část se sněžnicemi. Úkolem posádky našeho auta, které se ku podivu sestávalo opět z jednoho Čecha a čtyřech Němců a Němek, byl nákup pitiva, což byl úkol vcelku snadný. Vytáhnout desítky lahví různé velikosti i obsahu na lanovce a potom na sněžnicích nahoru na chatu už taková sranda nebyla. Obsluha lanovky chvíli tvrdila, že kartonová krabice s několika lahvemi vodky a ginu je "bezpečnostní riziko", nakonec mě ale na sedačku bez problému pustila.

odhadem dvě ráno a dva stupně pod nulou

soutěž

první paprsky na svazích Little Cottonwood Canyonu

ptactvo hoduje na kuřeti od večeře

snídaně s pěknými výhledy ... vejce na tisíc způsobů

Program víkendu se sestával z večeře na díkuvzdání, konzumace nápojů s různým obsahem lihu (někdy i bez), saunování, "výřivkování", dospávání a především lyžování a v mém případě "sněžnicování". To jsou mi slova. Páteční pečená kuřata byla tak trochu brzkým hřebem jídelníčku, pak už to šlo s množstvím dostupného jídla rapidně dolu, což nelze říct o množství lihovin, kterých bylo víc než dost. Večery lepší více nekomentovat. Kosti po kuřatech se prostě hodí na verandu a ptáci (od sojek po krkavce, podle Andrewa občas přiletí i orel) je během pár hodin sežerou. Na těstovinách zase ujíždí místní veverky.

lyžařské středisko Alta a údolí Little Cottonwood Canyon

Monika, já a Holger na sněžnicích

chata, rolba a bílo

odpolední výšlap k jezeru Secret Lake už i s rekonvalescenty

grupen foto u sobotní večeře

Hlavní náplní bílé části dne pak byly kratší i delší výlety na sněžnicích v sestavě Daniel, Monika, Holger a Chris, která se průběžně obměňovala podle schopnosti jednotlivých členů chodit, mluvit, apod. Míst, kam se vydat je fůra. V okolí chaty jsou zamrzlá jezera, zasněžená sedla a třítisícové vrcholy, co by kamenem dohodil. Sobota patřila především testování sněžnic v okolí chaty a pak výšlapu k jezeru Secret Lake. Pro mě to bylo poprvé a rozhodně ne naposledy. V neděli jsme pak vyrazili do sedla Catherine Pass, a jelikož čas na sněžnicích plyne neuvěřitelně pomalu, tak se část z nás vydala dále na vrchol Sunset Peak (3 246 m n. m.), který se tyčí na opačné straně nad sedlem než Mt. Wolverine, na nějž jsme s Mikem lezli koncem září - tou dobou ještě v triku a kraťasech. Vrchol Sunset Peak se nakonec ukázal jako celkem náročný (kvůli skalnímu bloku, jenž bylo nutno zdlouhavě obejít), ale výhledy po okolí za to stály rozhodně stály. Lepší psychickou regeneraci si člověk nemůže přát a tenhle víkend rozhodně stojí za zapamatování a dlouhé roky. Sněžnice se zřejmě stanou mým dobrým přítelem po zimy. Z postřehů: Zmrzlý sníh je lepší než prašan při cestě nahoru, prašan většinou oceníte při cestě dolu.