Čistě pracovní podzim a zima byly opravdu báječné, ale ještě před návratem do Čech bylo na čase si trochu orazit od vlezlé americké zimy, která letos zatím střídala studené fronty a sněhové bouře. Zimní dovolená v teplé destinaci vždy povzbudí dvojnásob. To už mám vyzkoušené ze Španělska a Mexika. Moje myšlenky kroužily po různých částech amerického kontinentu, ale nakonec skončily u jednoduchého řešení - Floridy. Dohodli jsme se s Wangkim (Hongkončan a prezident místního orienťáckého miniklubu) na týdenní vsuvce na přelomu ledna a února. Odjezd na Floridu pro mě byl spojen i s odjezdem z Champaign-Urbany, jelikož mi to den po návratu z Floridy letělo do Evropy rovnou z Chicaga.
Zvětšit mapu
 |
| tradiční foto výpravy na vstupu do Everglades NP |
 |
| nejmenší funkční poštovna v USA |
Vzduchem jsme přesunuli do Fort Myers na jihozápadním pobřeží Floridy. Při mém čtvrtečním večerním příjezdu lilo a na místní poměry byla celkem "kosa", ale to bylo naposledy, kdy jsem během naší 6ti-denní cesty potřeboval něco jiného než kraťasy, triko a sandále. Počasí nám přálo - žádný déšť a denní maxima mezi 25 - 30°C. V plánu byly napůl kempy a napůl hotely a hostely. Stan, karimatky a nepotřebné spacáky jsme si "vypůjčili" ve Walmartu, kam jsme je po následném použití vrátili. Zde se hodí možnost vrácení zboží bez udání důvodu a v případě řetězce jako Walmart člověk ani nemá výčitky svědomí.
 |
| nejusměvavější aligátor, kterého jsme na Tamiami Trail potkali |
Pátek, sobotu a neděli ráno jsme strávili na průjezdu Národním parkem Everglades, což je vlastně velká subtropická "bažina" na styku s mořským ekosystémem. Koho zajímá, proč to vlastně není tak úplně "bažina", tak mu rád pomůže strýček Google. Páteční cesta nás vedla po různých zastávkách podél silnice Tamiami Trail, která byla v roce 1928 proťata srdcem Everglades. Aligátoři, vodní ptactvo a další zvěř jsou podél silnice velmi četní. Večer jsme dorazili do Flaminga, kempu a kotviště v jižní části parku na břehu Mexického zálivu.
 |
| navigování kánoe mangrovovými tunely |
 |
| řeka trávy a průzračná voda Everglades |
 |
| jedna se aligátorem, který již tradičně nejeví žádný zájem o lidi |
V sobotu jsme vstávali brzo, jelikož nás čekal nabitý program. Dopoledne čtyřhodinová jízda na kánoích se strážkyní parku Nicole. Sraz byl u jezera Nine Mile Pond. Tam jsme dostali instrukce jak se vyhýbat aligátorům. Ti místní nejsou pro lidi nijak výrazně nebezpeční, pokud si člověk dává trochu pozor a neskočí jim zrovna do tlamy. Vodní cesta je nejlepší způsob jak blíže poznat Everglades, protože člověk se dostane do míst, kam to pěšky jde jen velmi těžko nebo spíš vůbec. Manévrování v úzkých mangrovových tunelech také není úplně snadné. Jeden kubánský pár se nakonec cvaknul a paní už bažina nevydala její boty. Na zpáteční plavbě jsme se také setkali s jediným krokodýlem za celou naší cestu. Everglades NP je jediné místo na světě, kde spolu koexistují aligátoři a krokodýli. Odpoledne byl na programu kratší výlet cypřišovým dómem / bažinou s další rangerkou. Výlet vedl ze 100% vodou, která nám většinou sahala po kolena. Na dně bylo příjemné bahno a občas spadané větve. Po relaxu v kempu jsme večer ještě vyrazili na noční procházku jedné stezky s dalším rangerem. Ten den jsme absolvovali tři aktivity vedené rangery. Všechny byly zdarma a stály to za to.
 |
| sluneční paprsky v cypřišovém dómu |
 |
| na túře"bažinou" |
 |
| ranní mlha |
 |
| "Použijte celty na ochranu vašich vozidel před supy." |
 |
| a supy už jedou těsnění - netěsnění |
 |
| kormorán na ranní Anhinga Trail |
 |
| volavka velká |
 |
| plavající aligátor |
V neděli ráno jsme si opět přivstali, abychom na vytěžované stezce Anhinga Trail neměli moc lidu a mohli si v klidu užít místní bohatou faunu. Na parkovišti stála cedule s nápisem: "Použijte celtu na ochranu svého vozidla před supy". Národní park poskytuje celty a lana na zakrytí kapoty vašeho vozidla. Nicméně supi jsou vynalézaví a jejich počty jsou vysoké, takže je to před hodováním na vašem vozidle stejně většinou nezastaví. Do celty nejprve nadělají díry a pak ji postupně strhnou z vozidla. V lepším případě skončí vaše auto posrané a trochu poškrábané od jejich pařátů. V horším případě vám supi sežerou jedno či víc gumových těsnění na autě. Nám sežrali jenom jedno těsnění - za to však důkladně. Poté jsme se vydali na druhou část naší cesty, která vedla přes ostrůvky Florida Keys po vyhledávané silnici Overseas Highway až do jejich nejzazšího bodu. Hluboko v Mexickém zálivu se tam nalézá město Key West. Samotná silnice vede z jedno nízkého písečného ostrova na druhý za využití desítek mostů. Po cestě jsme ulovili spoustu kešek a v podvečer dorazili do Key West. Následovala večerní prohlídka města, naplnění žaludků mexickou kuchyní a sledování Superbowlu (finále amerického fotbalu, kde nakonec Denver Broncos jasně podlehli týmu Seattle Seahawks).
 |
| keška dobře maskovaná za kokos |
 |
| pěkné pláže Florida Keys na Annie´s Beach |
 |
| západ Slunce s plachetnicemi v Key West |
 |
| noční život Key West |
Key West se nakonec ukázalo jako velmi příjemné turistické městečko s množstvím zajímavé architektury, historie a uvolněnou atmosférou. Odpoledne následovala cesta zpět do Miami. Tam jsme zašli na večeři s Wangkiho sestřenicí, která studuje na jedné místní univerzitě, a poté jsme se již značně unavení odebrali do našeho hostelu ve vyhlášené party destinaci, Miami Beach. Já jsem ještě v rychlosti prosvištěl noční životem Miami Beach a zapadl do postele, protože v úterý jsme opět vyráželi na cestu brzo. Za celý týden jsme nejpozději vstávali v 6:45.
 |
| taneční sochy a zajímavý strom kolem majáku |
 |
| nultá míle silnice Overseas Highway v Key West |
 |
| Key West |
 |
| noční život Miami Beach |
V úterý bylo na programu jediná položka. Po ranní čekačce na východ Slunce na plážích South Beach jsme vyrazili na sever do oblasti Orlanda. Naším dnešní cílem byl mys Caneveral, odkud USA odpaluje své raketoplány, a konkrétně pak Keneddyho vesmírné středisko. Vstupné je celkem vysoké, ale stálo to za to, když už je člověk na Floridě. Kromě různých velmi zajímavých expozic nás překvapila hlavně nejvyšší jednopatrová budova na světě, Vehicle Assembly Building. Sestavují se v ní raketoplány a je vysoká 160 m. Zajímavé jsou také monstrózní pasové transportéry, jenž se používají k dopravě raketoplánů k odpalovacím rampám. NASA má dva exempláře, které se naložené pohybují rychlostí kolem 1 míle za hodinu. Jejich šířka 40 m vyžaduje stavbu speciálních štěrkových dálnic. Jediným rozdílem oproti normální dálnici je, že vozidla zde nejezdí jedním pruhem tam a druhým zpátky, ale jezdí pravým pásem v pravém pruhu a levým pásem v levém pruhu.
 |
| na vstupu do Kennedyho vesmírného střediska na mysu Caneveral |
 |
| 160 m jednopatrová budova na sestavování raketoplánů |
 |
| Apollo XYZ |
 |
| expozice Atlantis |
 |
| park plný raket a maket |
Ve středu, den našeho odletu, už byl plán poměrně jednoduchý. Přes pláž Siesta Beach u Sarasoty (koupačka 17°C byla z těch chladnějších) jsme zamířili do státního parku Oscar Scherer, kde jsme si zaběhli orienťáckou trať. Teplota vzduchu skoro 30°C a vysoká vlhkost z toho bez vody udělaly docela zabíračku. Hustá neprostupná vegetace navíc na 6,5 km dlouhé trati nedovolovala přímé postupy, a tak se průměr na kilometr vyšplhal skoro k 10 minutám. Pocit, že běháte v revíru aligátorů, nebyl zas tak hrozný. Respekt a ostražitost vyvolávali spíše různí hadi, kteří se sem a tam odplazili do křoví. Pak už jen sprcha a vyrážíme směr letiště a zpátky do mrazu Illinois. See you later, aligator! In a while, crocodile!
 |
| největší keška, kterou jsme kdy "našli" |
