Poslední náročné a hektické měsíce ve společnosti bakalářky mě krajně vyčerpaly a vyhlídka na další týdny učení na státnice ještě více zatemňovala mojí již tak temnou mysl. Bylo potřeba ji vyvětrat. Takže hurrá směr Oslo, navíc když spousta přátel z podzimního pobytu stále ještě v Oslu pobývala. Nakonec jsme z Brna vyrazili jen já a Petra, ostatní zadržely doma studijní povinnosti. Den to byl hektický - brzce ranní vlakový přesun Brno - HK, celé dopoledne ve škole, pak se Student Agency Brno – Praha, pražským metrem na letiště, let do Sandefjordu, další dvě hodiny busem do Osla a ještě T‑banem na koleje. Uf, a deset minut po půlnoci jsme tam byli.
 |
| Cesta do Osla s obludnými kufry |
Letenky od Wizzairu na trase Praha – Oslo/Torp vyšly na pakatel. Kufr samozřejmě letěl za dvojnásobek jak já a nejdražší z celé cesty byly autobusové jízdenky do Osla. Původní plán zůstat v Oslu od pátku 20. května do pondělí 30. května se nakonec v mém případě protáhnul v odlet až v pátek 3. června. Kufry jsme měli narvané až po vrch kvůli „alkoholovému zásobování“ a totálně nenaplánovanému programu. Kufry jsme nějakou dobu nedůvěřivě potěžkávaly (Wizzair má limit 32kg), protože nebyly zrovna lehké. Zvláště Petra zjistila, že v pražské metro není zrovna dobře vybavené eskalátory. Dohadování čí kufr je těžší nakonec vyřešila letištní váha. Můj kufr byl o 1 deka těžší (29,2 vs. 29,3 kg).
Letenky byly opravdu jediné, co jsme před odletem řešili. Jakékoliv plánování programu se vzhledem k studijní zaneprázdněnosti nekonalo, takže jsme se spolehli na nabyté „norské zkušenosti“. Původní představy o několikadenním odskočení do norských hor zakryly mraky, zavál sníh a rozmočil déšť. Ani teploty výjimečně vyskakující nad nulu nebyly příznivé, takže jsme myšlenku zase pohřbili a celé dva týdny zůstali v Oslu a okolí.
 |
| Můj ubytovatel Mára, zrovna v práci ve školní kantýně |
Střechu nad hlavou mi ochotně poskytl Mára (i když jsem se k němu vlastně tak trochu i sám vnutil J) na koleji Kringsjå, za což mu mnohokrát děkuji. Za dva dny už jsem se cítil jako doma, aklimatizace v Oslu byla velmi snadná. Je to příjemný pocit, přijet do „cizí“ země a bez problému si všechno potřebné bez jakéhokoliv stresu zařídit. Člověk má pak hromadu času na zájímavější věci. Rozhodně jsme se do Osla nepřijeli někam honit. Každé ráno tak začínalo podobně, asi hodinovou snídaní, - horké bagetky z pece, brusinková marmeláda, výhled z okna (zkontrolovat počasí) a přemítání, co bych chtěl/mohl dneska dělat. Hlavním pánem, tak bylo počasí, které nutno říci servírovalo spíše střídmější menu. Zatažených a občas i deštivých dnů bylo více, i když několik velmi povedených dní se také našlo. Po „tropech“ předchozích týdnů vykazovali mírné znepokojení i místní domorodci.
Ultradeštivé dny vyplnily návštěvy několika muzeí – Teknisk museum na Kolsåsu, Intercultural muzeum na Grønlandu a Forsvarsmuseum (Muzeum ozbrojených sil) v Akerhus Festning. Moje představa, že jsem všechna zajímavá muzea už prošel, tím vzala za své. Hlavně Teknisk museum se Science parkem stálo za to.
 |
| Termokamera v Teknisk museum |
 |
| V židovské synagoze v Intercultural museum |
 |
| Oslo a jeho významný místa, kdo pozná víc |
Ve zbylých nepřívětivých časech jsem vyrážel na lov kešek do okolí, jelikož na rozdíl od Petry nejsem schopen trávit den „shoppingem“. V úseku T-banu (metra) č. 1, který stoupá na Holmenkollen a dále na Frogneseteren, jsem objevil sérii keší (vždy jedna na každé zastávce), čemuž se nedalo odolat. Už tak pomalý výjezd na Frogneseteren, kde T-bane jezdí skoro krokem, se tak protáhl na pěkné dvě a půl hodiny. Celkové skóre 21 odlovených keší za pobyt v Oslu jsem pak symbolicky uzavřel celkově
200. keší na nejvyšším bodu Osla, vysílači na Tryvannu.
 |
| Kešovací série na zastávkách Holmenkollbannen (linka č. 1) |
 |
| T-bane č. 1 stoupá na Holmenkollen |
Od začátku mě lákala možnost projet si Oslo na kole. Takovou možnost mi nabídl místní „bike dealer“ Jirka, jehož kuchyň je předělaná na provizorní sklad a opravnu kol. Otázka zda-li bych radši městské kolo, MTB nebo celopéro mě příjemně překvapila. Výsledkem bylo půjčené MTB na skoro celé dva týdny a absolutní svoboda při pohybu po Oslu a Nordmarce. Na kole jsem prozkoumal dosud neznámé okrajové části Osla i oblasti hlouběji v Nordmarce a přitom objevil kvantum zajímavých míst. Základem byl téměř vždy výjezd s kolem za pomocí T-banu č. 1 na Frogneseteren (470 m n. m.), čímž jsem získal zajímavé výškové metry k dobru a mohl se spustit dolů na různé světové strany. Hlavně v odpoledních hodinách jezdilo T-banem nahoru víc cyklistů než pěšáků. V sobotu jsme vyrazili s Márou do Nordmarky (Kikutstua), ale počasí nepřálo, takže z toho byl sakra promočený výlet.
 |
| Maridalsvannet, největší jezero v Oslo a zásobárna pitné vody pro Oslo |
 |
| Holuby u Vaterland Bru |
 |
| Zbytky sněhu na Tryvannu |
 |
| Bodstadvannet a Baerum |
 |
| Oslo, Oslofjord a můstek Midstubakken |
 |
| Na Ullevalsetteru po deštivé projížďce |
 |
| Jeden ze studentských autobusů vyzdobený pro 17. květen - Norges Nasjonal Dag |
 |
| Pod Holmenkollenem |
Odlet naplánovaný na pondělí 30. května mi při pohledu na vynikající předpověď a nízkou cenu pátečních letenky nedával spát. Termín domácí zkoušky se nakonec vyřešil, takže nic nebránilo nákupu nové levné letenky až na pátek. Hlavní motivací byl plánovaný cabin trip. Petra odlétala v pondělí podle plánu do Katowic.
Ve středu jsme sbalili, co se do báglu vešlo, a vyrazili na cabin trip na chatku Øvresaga v Østmarce. Nejprve T-banem č.3 napříč celým Oslem a dál už na kolem až naši chatu. Øvresaga je útulná samoobslužná chatka DNT uprostřed lesů, plynový vařič, voda z potoka, vlastní kanoe a koně za plotem. Konečně vyšlo teplé slunečné počasí (v pátek i 24°C). Přes den jsme se převážně plavili na kanoích po okolních jezerech. V dosahu 0,5km od chaty byly hned tři jezera, takže se jenom kanoe naložily na kolečka a jelo se. Jezera v Ostmarce mají výrazně protáhlý tvar, takže se po nic dá plavit třeba celý den tam a pak zpět. Po večerech se hodovalo u ohně.
 |
| Chatka Øvresaga |
 |
| Večer u ohně |
 |
| Kanoe na jezeře |
 |
| Dojídání zbytků cestou zpátky do Osla |
V pátek už byl čas na odjezd zpátky do Osla. Moji první a poslední koupačku na „riviéře“ u Sognsvannu. Slunečno, 24°C teplota vzduchu, 14°C teplota vody znamená jediné, břehy Sognsvannu byly obležené norskými rodinami s dětmi. Už zbývalo jenom sbalit kufr, udělat nezbytný „shopping“ (losos, hnědý sýr a brusinkové marmelády), vrátit Márovi, dát Oslu podruhé sbohem a vyrazit na letiště. To vše s nejzásadnějším poznatkem z celého pobytu, že by mi vážně nevadilo být děckem v norské školce.
Fotky naleznete ZDE.
