Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

15. srpna 2013

Zavíračka v Coloradu


Ještě předtím, něž jsem se ve středu 7. sprna 2013 probudil do svého posledního rána v Salt Lake City a v Utahu, tak zbývalo napsat poslední cestovatelskou kapitolu. Tato kapitola pojednává o šestidenní cestě do sousedního státu Coloradu, konrétně do oblasti hlavního města Denveru a Skalistých hor. Společně s Ericem (pro změnu Němec) jsme začali plánovat tenhle trip už pár týdnů předem. Nakonec se k nám připojila polka Agnes a moje německá spolubydlící Jenny. Výlet byl vklíněný mezi studijní, pracovní, odjezdové a koncertní povinnosti, takže jsme vyráželi dost pozdě.

Fotky najdete ZDE.

Grays Peak (4 348 m n. m. dobyt)


Středeční pozdní odjezd vyústil v pozdní příjezd do kempu. Do stanu jsme se nakonec nasoukali až kolem druhé ranní. Druhý den nás hned čekal poměrně náročný výstup na horu Grays Peak. Tento vrchol patří mezi nejvyšší z tzv. „14ers“ (tedy 14 tisicovky, měřeno ve stopách). Takových vrcholů můžeme v Coloradu nalézt celkem 53. Grays Peak patří mezi ty nejsnáze dosažitelné, a to především kvůli vysoké nadmořské výšce nástupního místa. Do 3 400 m n. m. lze dojet autem. Cesta byla trochu divočina, což může potvdit i námi vypůjčený Chevrolet. Počasí bylo v průběhu celého dne vrtkavé, jednou jsme to kvůli bouřce otočili, abychom to nakonec ve dvou (já a Agnes) zase otočili zpátky a na vrchol se vydrápali. Dobitý Grays Peak (4 348 m n. m.) byl pro oba z nás nejvyšším vylezeným vrcholem v životě. Jeho výšku už jsem si v USA posunul po šesté. Kings Peak nevydržel na této pozici ani dva týdny. Nahoře jsem taky odlovil svou nejvýše položenou kešku. Odpoledne jsme pak zakotvili v kempu u jezera Echo Lake.

horské kozy na Mt. Evans

horské kozy na Mt. Evans

Cesta až na vrchol Mt. Evans

naše grupa - Eric, já, Jenny a Agnes


V pátek ráno jsme vyrazili na auto-túru, která vedla autem po vyhlídkové silnici až na horu Mt. Evans. Ano, na jeden z nejvyšších vrcholů USA vede dvouproudá silnice. Vlastně je to nejvýše položená asfaltová silnice v severní Americe. Vede do nadmořské výšky kolem 4 300 m. Nahoře je zřícenina restaurace, observatoř, parkoviště a asi miliarda horských koz. Američani si myslí, jak je tahle silnice úzká a nebezpečná, ale to asi nikdy neřídili auto jinde. Až na vrchol vede luxusně široká silnice, které se Evropani jenom smějí. Naše cesta pokračovala přes hornické městečko Idaho Springs až do národního parku Rocky Mountains, konrétně jeho hlavního turistického centra Estes Parku.

vjíždíme do NP Skalisté hory

zlatý důl v hornickém městečku Idaho Springs

krasný podvečer nad Estes Parkem


Druhý den nás čeká túra do srdce oblasti Skalistých hor. Z mnoha túr volíme tu, která končí u jezera Sky Pond. Ve finále se jedná o jednu z nejlepší túr, kterou jsem kdy absolvoval. Trasa začíná pod hranicí vysokého lesa, vede podél potoků s vodopády, postupně stoupá nad hranici lesa a začínají se objevovat první špičaté alpinské štíty, později začíná hluboké údolí, která je naplněno křišťálově čistými jezery. Vysoko nad námi v závěrech údolí se odkrývají výhledy na menší ledovce. Série jezer a vodopádu vede k poslednímu jezeru Sky Pond. Tam je na čase to obrátit, protože se opět tradičně kazí počasí.

cestou k jezeru Sky Pond
u jezera Loch
  

u jezera Loch
čtrnácterák v řece ve městě

V neděli míříme pryč z přírody do víru velkoměsta. Na to, jak je Denver velké město, tak jeho downtown tak rušným dojmem nepůsobí. Naopak sympaticky živý, ale nepřecpaný downtown s množstvím kaváren, restaurací ,galerií a muzeí v nás rozhodně zanechává dobrý dojem. V pondělí, poslední den naší výpravy, je na čase opustit Denver. Dopoledne ještě stíháme navštívit dva kapitoly – a to ten coloráský v Denveru a ten wyomingský v Cheyenne. Následuje zpáteční cesta jižním Wyomingem, kde není kromě pastvin nic. Nudnější cestování už je snad jen skrze střední Nevadu. A to je co říct.


Denver downtown

trošku větší smetáček a lopatka

venkovní piana a Ericovo představení

Prsa jsou pravá a úsměv falešný

radnice v Denveru

24. července 2013

Nejvyšší vrchol Utahu dobyt!


Bude tomu již skoro rok, což jsem začal uvažovat, jak vystoupit na nejvyšší vrchol Utahu. Ten po právu nese jméno King´s Peak (Králův vrchol) a nachází se v rozlehlém pohoří a divočině Uintah na severovýchodě Utahu. King´s Peak se tyčí do výše 4 125 m n. m. Jedná se o vrchol bez problému zdolatelný bez lezeckého vybavení. Co ho činí náročným, je poměrně dlouhá přístupová trasa. Nejkratší možná varianta, kterou jsme během 3 dnů absolvovali i my, měří něco přes 50 km.

Na trek s plnou polní jsme se vydali s ORP (Outdoor and Recreation Program) o uplynulém víkendu. Jestli existuje nějaký výlet, o kterém je škoda mluvit, tak je to určitě tento. Žádné divoké historky nemám. Vrchol jsme dobyli. Divočina je nádherná a uklidňující. Člověk tu má pocit úplného odloučení. Celý víkend bylo příjemně a slunečno. Vše bylo zelené, modré a právě to kvetlo. A jídlo a drogerii jsme přes noc věšeli na strom, aby na to méďové nedostali zálusk. Jo a, ve 4 tisících m n. m. se už hůře dýchá a člověk váží každého zbytečného kroku. :D

Fotky najdete ZDE.

vše se muselo vejít do 60l báglu

osvěžení v potoce

King´s Peak je ta špice uprostřed

divočina pohoří Uintah

rozkvetlé louky

míříme zakempovat

borec loví ryby v jezeře

v sedle Anderson Pass

blížíme se k vrcholu

vrcholovka

nad pohořím Uintah

naše ubikace :D

14. července 2013

Gejzír inspirace v San Diegu aneb Esri User Conference 2013


Dlouho očekávaný "výlet" na konferenci, na kterou jsem se těšil jako malý kluk, se stal skutečností. Celá idea začala jednoho březnového dne při rozhovoru s mým šéfem (na stáži na radnici v Sandy), který se zmínil, že mají volné registrace a letos nikdo z nich nejede. Hned jsme věděl, že to je unikátní příležitost, kterou je třeba vzít za pačesy. A tento týden se to jen potvrdilo – navíc v kombinaci s příjemným městem, jímž San Diego bezpochyby je.


Poprvé jsem ve Státech vyrážel na delší cestu sám, takže šlo o ideální příležitost konečně pořádně vyzkoušet Couchsurfing. Na cestu jsem vyrazil na Den Nezávislosti (čtvrtek. 4. 7.) a vrátil se včera (to jest v sobotu 13.7). V San Diegu jsem dosednul ve 20 hodin na nejrušnější jedno-ranvejové letiště ve Státech a rovnou vyrazil do zálivu na ohňostroje, které začaly v 21h. Odpalovací místa byla podél celého zálivu, světla se odrážela od hladiny a tisíce lidí příhlížely ze břehu. Rozhodně šlo o nejspektakulárnější ohňostroj, co jsem kdy viděl. Skvělá uvítaná do zajímavého města. O San Diegu se říká, že má nejpříznivější klima z celých Států a něco pravdy na tom bude. Ve dne stabilně 25°C a v noci 18 - 20°C (a to se moc nemění).

Noc na San Diegským zálivem a klid před ohňostrojem

Ohňostroj ke Dnu Nezávislosti nad zálivem

letadlová loď USS Midway kotví jako muzem v přístavu

Můj první hostitel Chuck (původem Malajec) končil ten den v práci až ve 2 hodiny ráno, takže jsem se dobu jen tak flákal po městě. Couchsurfing se ukázal býti pozitivní zkušeností, jelikož člověk dostane větší vhled do života místních, a rozhodně to zas zopakuji až bude možnost. Do konference zbývaly 3 dny, které jsem úspěšně proflákal po městě a hlavně jeho plážích. V pátek Coronado Beach na stejnojmenném ostrově a v sobotu plážová komunita La Jolla se zajímavými útesy, lachtany, pelikány a také spoustou lidí. Chuck mi ukázal několik místních občerstvoven – zahrnujících dobrou mexickou a vietnamskou kuchyni. V pondělí jsem se pak na jednu noc přesunul do hostelu a konference se rozběhla na plno po dobu příštích 5 dnů.

tenhle pán si rád hraje na pláží Coronado

pláž Coronado beach

downtown San Diego z ostrova Coronado

plážová komunita La Jolla

racek s mláďaty

Největší GISácká konference na světě přilákala do San Diego Konferenčního Centra přes 15 tisíc lidí všech možných oborů. Její pořadatel Esri je v dobrém i zlém něco jako Microsoft ve světě GISů. Čekalo mě 5 dní plných workshopů, prezentací, procházení expozicí, mapové galerie a získávání kontaktů od rána do večera. Hlavně ale získávání INSPIRACE. Tohle místo jí přímo „stříkalo“. Dvanáct hodin denně tak nečekaně osvěžilo mou hlavu, aby přeprala utahané tělo. Osvěžující poznání a nečená setkání a nejnovější trendy v oboru po jednou střechou. Jo, jen kdybych se sem mohl dostat každý rok. Tohle člověka neuvěřitelně nakopne do další práce.

úvodní proslov Jacka Dangermonda zahajil konferenci

San Diego Convention Center bylo narvané 15 tisící lidmi

dostal jsem pěknou visačku, abych mohl chodit kolem

exhibiční hala byla velká, od NASA k National Geograpic

Raut u bazénu v hotelu Hilton

Náhled na Evropu podle Vincenta van Gogha

Geologie doprava, mapy doleva a spánek dole na gauči

Jestli jsem GIS nevím, ale cítil jsem se tu doma.

Ve čtvrtek jsem na rautu v Balboa parku (ten byl celý rezervovaný pro konferenci a hlavně plný jídla a volných vstupů do 6 muzeí, to jídlo se vlastně podávalo i vevnitř v nich) potkal s Brendanem (spolužákem z Utahu) a 3 Kanaďany, s nimiž jsem pak strávil příští den a půl – tedy zbytek času do odjezdu. S touhle vtipnou a těžce pohodovou partičkou jsem v pátek navštívil staré město se spoustou obchůdků a restaurací a taky několik barů ve městě. Asi nejuvolněnější den za poslední dost dlouho dobu. Vrcholem bylo, když jsme v In-n-Out Burgeru za městem (jeden místní fast foodový řetězec) potkali Jacka Dangermonda, zakladatele firmy ESRI a milionáře/-ardáře whatever. Poslední místo, kde by člověk někoho takového čekal. :D Tahle historka se dobře vypráví.

Historická lokalita "Old Town"

jedna z navštívených restaurací

pivko s kanadskou partičkou - Rob, Stephane a Jacques

Jednoho unikátního člověka nemohu opomenout a tím je můj druhý hostitel, postarší Američan Dan Wolf, na jehož gauči jsem nocoval poslední 4 dny. Jeden malý pohledný domek je zarovnaný až po komín knihami. Pozdně večerní hovory s Danem (asi nejsečtělejším člověkem, se kterým jsem v životě mluvil a stále velmi přátelským) byly třešničkou na dortu, který se stěží dal sníst celý. Dan je profesor práva a politogie, úspěšný podnikatel se starp-upy a občansky angažovaný člověk. Jeho dům a pohostinost jen dodaly další plus tomotu inspirativnímu týdnu. Na závěr vyvěšuji video, které mi Dan pustil:

16-ti letá Pakistánka (prosazující práva na vzdělání islámských žen) mluví ke Spojených Národům
Tahle holčina má teda špirit! Doporučuju.

2. července 2013

Zasněžená střecha pouště - Great Basin NP


Konec května znamenal i konec pobytu v USA pro většinu mých mezinárodních přátel. Vlastně většina jich už touto dobou byla dávno ve svých domovech. Daniel a Christiane, s nimiž jsem projel několik národních parků a sněžnicoval na nejrůznějších místech Utahu, byly těmi posledními, co ještě zůstávali v SLC. Do mezery, kdy rodiče byli v Yellowstonu, jsme nacpali 3-denní "goodbye" výlet do národního parku Great Basin v Nevadě (blízko hranice s Utahem). S námi vyrazil druhým autem ještě Mike а jeho známí Scotty a Kelly (ti dva ale natáčeli dole na pláni taneční vystoupení).

Fotky najdete ZDE.

tradiční fotka u cedule NP a Daniel i Christiane už se naučili pózovat

Předpověď počasí byla vcelku špatná, ale nás aspoň hřálo vědomí, že pro všechny ostatní lokality v okolí je ještě horší. Cestou přes pouštní pláně západního Utahu začalo chcát jako z konve. Při minutí značky "žádné služby příštích 100 mil" nám došlo, že Nevada a její nicota se blíží. První den jsme navštívili jeskyně Lehman Caves hned u návštěvnického centra. Prohlídka stála za to, protože okruh byl dlouhý a vedl v těsné blízkosti všech krasových jevů - žádná zábradlí. Zároveň to byla ta nejponičenější jeskyně, v níž jsem kdy byl. Původní soukromý majitel tu po 130 let praktikoval pravidlo: Co si utrhneš, to je tvoje.

jeskyně Lehman Caves

jeskyně Lehman Caves

momentka od večeře

Naším hlavním cílem byl nejvyšší vrchol horského hřebenu Snake Range v Great Basin NP, který nese jméno Wheeler Peak (3 982 m n. m.). Předpověď počasí byla všelijaká (nikoli ale nemožná) a navíc byl teprve konec května (léto ještě daleko), takže jsme se měli na pozoru. Co nám dovolilo vylézt tak vysokou horu takhle brzo v sezóně? Parkoviště v nadmořského výšce 3 100 m n. m. a pouštní klima okolí NP. Trek má 13km délky a 900 m převýšení tam a zpět, což není žádná hrůza. Náročným ho udělaly spíše povětrnostní podmínky - silný vítr a slušné sněžení. Při výstupu se nabízejí úchvatné výhledy dolů do plání Nevady. Rozdíl v nadmořské výšce 2,5 km se jen tak nevidí a tady je to celé jako na dlani. Počasí se v průběhu výstupu rychle kazilo a na hlavním hřebeni už nás přivítal silný vichr a ostré sněžení. Teplota kolem 0°C taky příliš nepomáhala. Prvotní nutkání to otočit jsme nakonec zavrhli a doplahočili se až na vrchol. Čím více se člověk blíží k vrcholu ve výšce skoro 4 km, tím více cítí její vliv na organismus. Dýchat tu je už výrazně těžší. Pokračovat ve výstupu se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí, když se obloha začala na vrcholu postupně protrhávat. Pro všechny to byl nejvyšší dobitý vrchol, i když mu ještě 18 m chybí. Nesnadné podmínky učinili tento výstup hodnotnějším. Odpoledne a večer už byl jen ve znamení vysedávání kolem ohně.

Wheeler Peak z výchozího bodu

Stoupáme na Wheleer Peak

počasí nad pláněmi se začíná kazit

A tady už je to hnus!

Nekonečné pláně Nevady
Vítězné gesto

Wheeler Peak (3 982 m n. m.) dobyt!


sestava dole u jezera a v pořádku - zleva Mike, já, Christiane a Daniel


Poslední den jsme znovu vyrazili autem nahoru pod masív Wheeler Peak. Tentokrát však naším cílem byl ledovec dole v kotli a borovicový háj Bristlecone Pine, nejdéle žijícího druhu stromu na světě. Luxusní zakončení povedeného tripu do jednoho z nejodlehlejších a nejméně navštěvovaných národních parků v USA. Skvělá tečka za pobytem pro Daniela a Christiane.

borovice Bristlecone Pine

v údolí pod ledovcem nebo spíše jeho zbytkem

Léto ještě nekončí a příležitost zaříznout konečně nějakou čtyřtisícovku se ještě určitě najde!