Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

23. března 2013

Slunce, voda, kajaky

 
Poslední výlet byl prostě tak boží, že jsem po dlouhé době ani nemohl přijít na pořádný název článku. Tohle není ironie. Takže nakonec malá vykrádačka hoštické filmové klasiky a odrhovačky v jednom. Jednalo se o kajakovací výlet na nádrži Lake Powell na řece Colorado v jižním Utahu.



Zobrazit místo Lake Powell kayaking na větší mapě

Dvě třetiny jarních prázdnin jsem strávil učením a k tomuhle výletu jsem se proto celkem upínal jako ke spásnému relaxu. A hlavně jsem předem věděl, že to bude super, i kdyby se všechno pokazilo. No a ono se nepokazilo - ba naopak. Až na pár drobných potíží s autem. Kdybych to měl hodnotit na škále od 0 do 100%, tak: organizace 100%, lidi 110%, počasí 120% a samotné kajakování 315,5%. Tenhle výlet byl pořádaný ORP (Outdoor Recreation Program) místní univerzity - úžasná půjčovna outdoorového vybavení, také organizátoři mnoha tripů a zkušenní studenti-instruktoři na ně jezdí jako dobrovolníci. Nakonec nás jelo 12. Vedoucí výpravy Sadie, Zina a Boby (USA), Sam a Chris (též USA), dále čtveřice výměnných studentů, které znám - Marjolen, Danique (Niz.), Rudi (Rak.), Santi (Špa.) a o něco starší indický pár Sandeep a Niru. Všichni naprosto vyrovnaní, připraveni si užít víkend a nemrmlat. Předpověď počasí slibovala jasno, slunce a teplo, začátek jara. Nakonec bylo občas i horko a léto. Teploty přes den byly nakonec kolem 25°C a v noci neklasaly výrazně pod 10°C.

Lake Powell

náš pickup a přívěs s kajaky

vecoucí výletu - Zina a Sadie


Náplň výletu nakonec byla více různorodá. Kromě samozřejmé spousty kajakování se dostalo i na sbíhání písečné duny, trochu turistiky ve slot canyonu, hromadu vaření, frisbee na kajakách, koupačku, noční kajaking a návštěvu bizarní krajiny Goblin Valley. Ja by řekl Yosuke (japonec, který se mnou byl třebas v Mexiku): A A A A Aaaaawesome! :D

V pátek byl sraz brzo ráno - v sedm, ale jelikož se trochu popletla organizace aut, tak jsme odjížděli až po deváté. Po příjezdu do malého přístavu Bullfrog Marina jsme rozbili kemp, stoly, vařiče, až z toho přecházel zrak, kolik vybavení jsme měli sebou. Lake Powell je druhá největší nádrž v USA. Vznikla přehrazením řeky Colorado  a zatopení mnoha postranních slot kaňonů v délce skoro 150 mil. Nádrž je hodně využívaná pro vodní rekreaci a v létě je to tu údajně narvané houseboty, motorovými čluny, vodními skutry, atd. Jídlo bylo paradoxně opět lepší než v naší kolejní jídelně. Poslední dobou jsou nejlepší žranice na outdoorových výletech. Odpoledne dvouhodinová testovácí projížďka našich seakayaků. Oproti klasickému kayaku jsou mnohem delší, mají více nákladové prostoru a krapet horší ovladatelnost, kterou ale vynahrazuje kormidlo na pedály. Chvilku mi trvalo si zvyknout, že zběsilým šlapáním na pedály můj kayak nezrychlí. A šlo se spát.

poprvé do kajaků, už to praží

lívance ve snídani

ráno nad Lake Powell


Ráno byl budíček v 6:30. Lívance s čokoládou a banány. Bylo potřebovat zpakovat jen to nejnutnější, aby se nám to všelo do kajaku. Naši mořstí vlci, Sadia a Boby, pádlovali na deblkajakách, aby kam nacpat vařič, jídlo a přenosnou toaletu. Dopoledne bylo nejpre třeba překonat širší část přehrady, kudy dříve tekla řeka. Teprve kolem poledne jsme se dostali do slot kaňonu, Moqui Canyon, který byl naším hlavním cílem. Pádlování není žádná prča, ale postupem času jsem to dostal trochu do ruky. Čím déle jsme jeli, tím jsem si paradoxně připadal s pádlem silnější a obratnější. Únava se nekonala. Jízda úzkým zatopeným kaňonem je nádherná. Člověk si občas musí dávat na projíždějící čluny a zbytečně se nepoflakovat uprostřed kaňonu. Navíc s námi byl student filmu Chris, takže brzy snad bude i luxusní video. Při svačinové zástavce v jedné zákrutě došlo u mě a Rudiho i na koupání, ale moc jsem ve vodě nepobyli, jelikož byla velmi studená. Na konec kaňonu jsme dopádlovali již kolem půl čtvrté, jelikož stav vody byl nižší. Vylodění bylo do bahna, kam se člověk propadal skoro po kolena.

skupinovka v kajacích

pádlujeme napříč Lake Powell

vjíždíme do Moqui Canyonu

Mogui Canyon

moje maličkost na seakajaku

svačinová pauza

svačina a koupačka

Bobby z jeho GoPro kamery

moje maličkost podruhé


Po rozbití nocležiště jsme pokračovali dále pešky vodním korytem. A po necelé hodině stanuli na vrcholu cca 130 metrové písečné duny. Po výstupu na ni následoval dlouhý odpočinek, jelikož písek tu byl ultra jemný (Čti: nahoru jsme lezli po čtyřech) a slunce ostře pražilo do zad. Pak někdo povídá a teď se běží dolů. Nahoru jsem šli na boso, takže seběh dolů byl taky na boso. Hlavní bylo moc nepřemýšlet, pustit se dolů po hlavě, užít si 8 - 10 metrové skoky na průdkém písečném svahu a doufat, že nekoupíš trny do nohy nebo jeden z mála povalujících se kamenů. Nakonec na nějaký seschlý trnovník šlápl jen Santi, zato pořádně.

člun na suchu

auto v poušti

cesta slot kaňonem

nahoře na písečné duně

písečná duna zneřáděná seběhy


V podvečer následovala večeře. Plachta od stanu posloužila jako dobrý kuchyňský stůl. A Sandeep se ujal velením na zeleninovým "eintopfem". Po západu Slunce, který je tu až kolem osmé (tady už jsme dva týdny na letní čase) jsme se pomalu začali chystat na noční kajakovou jízdu. Čelovky a vyráží se. Ticho. Zhasnutá světla. Nejely jsem zas tak daleko. Prozkoumali jeden postranní kaňon. A pak asi hodinu jen seděli v kajaku a čuměli na hvězdy. Paráda.

kuchtíme večeři

ráno na konci Moqui Canyonu


Ráno byl budíček opět brzo - tentokrát v 7 hodin. Dnes bylo potřeba vypadnout trochu dřív, protože nás čekala dlouhá cesta do Salt Lake City. S Chrisem jsme cestou zkoušeli kajakové frisbee, což se ukázalo jako náročný sport. Když člověk nemůže zaujmout pořádný postoj, tak má mnohem menší kontrolu nad směrem, sílou a hlavně rotací disku. Obracet seakajak po špatné hodu bere dost sil. Těšně před naším cílem došlo i na jediné "cvaknutí". Trochu jsme nechápali, jak se to Santimu povedlo, ale poté co nám vysvětlil, jak se pokoušel močit z kajaku ve stoje, tak byla záhada objasněna. Po dvouminutovém pobytu ve vodě se trochu víc klepal.

a ještě jednou moje maličkost


Po vylodění zbylo naložit kajaky a všechno ostatní vybavení do pickupu, na přívěs a do dodávky a vyrazit na dlouhou zpáteční cestu. Cestou jsme ještě asi na hodinu zastavili v bizarní krajině státního parku Goblin Valley. Do Salt Lake City jsme dorazili pozdě večer. Po výstupu v kraťasech do svou stupňů nad nulou jsme si uvědomili, že jsem "doma" a zítra zase jdeme do školy. Všichni jsme ale chtěli zpátky. Nebál bych se říct, že šlo možná o nejlepší výlet, co jsem tady ve Státech.

skupinovka v Goblin Valley

9. března 2013

Doma budeš ... už ses narajzoval dost!


Vprostřed semestru přicházejí opět týdenní jarní prázdniny. Skoro všichni někam zmizeli. Mě se to tentokrát netýká. Relax a nějaké to studium v Salt Lake City. Člověk taky nemůže furt někde lítat. Tento příspěvek je hlavně pro nejmenovaného studenta elektrotechniky z Králova Pole.

Stejně jako Doktor Holub v Cimrmanovi

4. března 2013

Kempování na sněhu


Minulý týden mě bohužel vyhodili z kolejí, tak jsem se sbalil a šel spát za město pod stan. Na tom je naštěstí pravdy jen půlka. A to ta druhá. O uplynulém víkendu jsem se zúčastnil kurzu Winter Backpacking za 4 české kredity (překlad jako "zimní kempování" není dobrý, ale nic lepšího v naší mateřštině asi není). Času je ještě méně než při psaní posledního článku, takže textu je poskrovnu. Na kurz jsem vyrazili do nižší západní části pohoří Uinta do nadmořské výšky kolem 2500 m. Víkend se vydařil. Učili jsme se, jak vařit venku, budovat sněhové kryty, získávat pitnou vodu, udržovat se v teple, apod. Suchých ponožek a jídla jsem si nabalil dostatek, takže žádné velké trápení to nebylo. Po nocích kolem vyli smečky kojotů. Méďové naštěstí v tuhle roční dobu spinkají. Přes noc bylo nějakých -6 čio -7°C, takže žádný super mráz. Už jsem spal i pohodlněji, ale žádná hrůza to nebyla. Zjistil se jak se hodí některé kusy vybavení. Jeden borec s plastovými pytlíky na nohou to měl trochu těžší. A třeba taková lopata má tucet různých využití. Na zahrabávání spolukempujících naštěstí nedošlo - nikdo neumrzl, takže z toho byl pohodový víkend.

cestou nahoru

snídaně

tábořiště

sněhový kryt

univerzitní logo

krtci


čištění vchodu

a hotovo

sněhový kryt

celá víkendová grupa

19. února 2013

Poslední mohykán Capitol Reef NP


Právě uplynulý víkend nám nabídl den volna navíc, protože v pondělí byl státní svátek, Presidentský den. Cíl byl předem celkem jasný. Zamířili jsme do Capitol Reef, nejbližšího a také posledního nenavštíveného národní parku v Utahu. Jednoduchý a ozkoušený víkendový formát, žádné velké plánování a levný hotel (stále však se snídaní, bazénem a vířivkou). Tentokrát jsme zabalili pouze pohorky. K ozkoušené sestavě Daniel a Christiane se přidal Rudi. Aby všichni stále neříkali, že cestuji jenom s Němci, tak jsme sebou vzali jednoho Rakušáka. :D A taky se osvědčil.

Fotky najdete ZDE.

Výprava nad Capitol Reef

Není až tak moc co psát a taky na to není čas, ta to vezmu stručně. Udělali jsme tři tůry - první den Cohab Canyon, druhý den dlouhý výšlap na vyhlídkový bod Navajo Knobs a třetí den výšlap pod homoli Golden Throne. A jednom bych se ale chtěl zmínit v alespoň několika větách - o počasí. Dobré počasí jsme podle předpovědi očekávali (především jasnou oblohu), ale co nás přivítalo na místě, těžce předčilo naše nejrůžovější představy. Teplota vzduchu nebyla nijak závratná (možná 6, 8 až 10°C), ale naprosto jasná obloha a velmi ostrý sluneční paprsky vyhnaly pocitovou teplotu o deset stupňů výše. Krátký rukáv a občas i kraťasy tak byly celkem normální jevem. Připadali jsme si jako na začátku května s jarem v plném proudu, jen všude kolem byly zbytky sněhu.  Únor v červené poušti jak má být.

Věčně naštvaná hnědá lama a zívající bílá lama

Vítejte v Capitol Reef NP

Na konci Cohab Canyonu

kaktusy ve sněhu

historické mormonské osídlení osady Fruita
Teplo, slunečno, leháro cestou na Navajo Knobs

Fruita Historical District zeshora

Jak vypadá Capitol Reef NP

a další leháro

Capitol Reef NP

Skupinovka na kládě
Rudiho brýle

a další leháro, každý si našel svůj plac :D

zahajujeme poslední výšlap pod Golden Throne

pod homolí Golden Throne

pod homolí Golden Throne
zleva: Daniel, Christiane, já a Rudi

autem kaňonem

pokus o záběr

na cestě Capitol Reef NP

pod Twin Rocks na cestě domů

9. února 2013

UFakt 7: SuperBowl


Americký fotbal na stadionu je velká nuda. Finále NFL (Národní fotbalové ligy), známé jako SuperBowl, se konalo minulou neděli. Když nic jiného, tak jsme to brali jako součást kulturního obohacení. Nakonec to ale bylo podstatně lepší. Nedělní odpoledne strávené sledováním televize. Jde o americký kult. Přenos sledují v podstatě všichni. A proč? Jedna půlka má ráda americký fotbal. A ta druhá zas originální a vtipné reklamy o přestávkách. A že jich je hodně. Je to samozřejmě velký byznys. Ale upřímně jednou za rok se vyplatí strávit neděli u televize.

Baltime Ravens vs. San Francisco Fortyniners

Letos se do finále dostaly týmy San Francisco Fortyniners a Baltimore Ravens. Já si přes zápasem aspoň vygooglil, jak se ty týmy jmenují, abych nebyl za ignoranta, jelikož americký fotbal vůbec nesleduji  Souboj týmů z východního a západního pobřeží přinesl velké drama. Ravens v úvodu rychle odskočili a zdálo se být rozhodnuto. Krátce po poločasové přestávce, ale přišel delší výpadek proudu a po opětovném zahájení hry i změna nálad. Fortyniners byli jako vyměnění a mohutně dotahovali, aby nakonec v napínavém závěru přece jen padli. Baltimore Ravens porazili San Francisco Fortyniners 34 - 31. Americký fotbal v televizi není až zas taková nude. Vlastně to bylo dost dobré pokoukání. :D

... aneb když vás terorizuje koza závislá na chipsech

...aneb inovativní přesvědčovací metody vašeho dealera

... aneb stáří vpřed, jde se kalit

... aneb rafinovaný škorpión

... aneb trocha rozkošných vesmírných mláďat

... a na závěr trocha násilí v knihovně

30. ledna 2013

Mistrovství světa v rychlobruslení na krátkých tratích


Poslední víkend byl trochu nečekaně kompletně ve znamení bruslení. Kromě fyzického bruslení a dvou hokej mačů místní univerzity (a kupy učení) došlo hlavně na celodenní fanouškovskou výpravu na Mistrovství světa v rychlobruslení na krátkých tratích, které se o uplynulém víkendu konalo na Utah Olympic Oval v Salt Lake City. Aréna pro rychlobruslení je obrovská, protože se do ní musí vejít 400m ovál. Mnohem větší než by jeden čekal. V naší německo-holandsko-finsko-české sestavě měl každý komu fandit. Naši malou vlast reprezentovala Karolína Erbanová, která se letos pevně usadila v širší světové špičce, a tak měl každý komu fandit. Ostatní zmíněné země jsou profláknuté rychlobruslařské velmoci. Co psát vdál? Super zážitek. Holandsko a Finsko si nakonec vyjely své medaile v mužské kategorii . Karolína zajela na "nejrychlejším ledě na světě" dva nové výrazné české rekordy na 500m a 100 m, což je potvrzení letošní formy. Škoda jen přejetí do soupeřčiny dráhy v poslední jízdě, které znamenalo diskvalifikaci v celkovém pořadí z průběžné 10. pozice. Kolem oválu bylo kupodivu nejvíce českých vlajek (a to 3 i s tou mojí), jelikož sem dorazila i skupina Češek s bandou dětí, které před cca 10 lety přišli do Utahu jako au-pair či výměnné studentky. :D Po závodě za nimi přišla Karolína Erbanová na hodinu na kus řeči, což jsem ovšem umně prošvihl. :D

Fotky najdete ZDE.

mezinárodní fanclub

rychlobruslařská aréna Utah Olympic Oval

Karolína Erbanová na startu 500m

fanclub

Oranjes

vlajka po korejsku, jak typické

ve tváři nějak chybí nadšení :D

Karolína Erbanová na trati 1000m

vítězky

vítězové


26. ledna 2013

UFakt 6: LSD: Ledová smogová díra


Poslední článek z místního prostředí, UFakt, se datuje už více jak dva měsíce zpátky do období prezidentských voleb. Prezident Obama počátkem tohoto týdne oficiálně nastoupil do úřadu prezidenta na druhé volební období. To je většinu Utahu zas tak netankuje.  Do Salt Lake City naopak nastoupila jedna více tradiční zimní záležitost - smogová inverze, a že to s tím, co známe z Čech nemá moc společného (možna Ostaravaci by mohli vypravět). Ano, tady je to daleko větší hnus. A taky jedna netradiční. Údolí, v němž se SLC, resp. celá aglomerace, nachází, je ideální smogovou kotlinou, uzavřenou mezi pohoří Wasatch na východě a jihu a pohoří Oquirrh. Co je inverze? To vysvětlovat nebudu, ještě by někdo zjistil, že jsem vše z meteorologie už kompletně zapomněl. Strýček Google ochotně poslouží. Salt Lake City, které si lidí představují spíš s modrou oblohou a zasněženými lyžařskými terény všude kolem, ale na smog v zimní měsících trpí velice. Nejhorší kvalita vzduchu v průběhu ledna byla a stále je právě tady západě v horách, které nikoho moc nezajímají (kromě místních). Trocha subjektivního pozorování: Venku je často vidět velký kulový (žlutý vzduch). A trocha subjektivního čichání: Venku to občas smrdí tak, že by se podle toho smradu dalo navigovat se zavřenýma očima a dýchat se dát dost často opravdu špatně. Nejlepší je asi vylézt nad inverzi a přespat tam.

Více si můžete přečíst v třeba v tomto článku CBS i dobrým videm.


smogová inverze nad SLC

smogová inverze nad SLC

A ta druhá méně tradiční věc? Předevčírem v noci po dlouhé době pršelo a ráno to zmrzlo, ale jak. Takhle namrzlé nebo spíš ledové chodníky jsem ještě nezažil. Nebylo jediné místo bez čistého ledu. Když člověk šel do školy, tak jen vylezl před barák a pak musel včas zareagovat, když zrovna projížděl kolem školy a něčeho se zachytit. Žádná sranda, pokud v tom jeden chtěl chodit a ne se jít klouzat, to si pak většinou nabil "čuňu". Doporučuji dvě krátká ukázková videa, jak to včera vypadalo na kampusu.


Mrznoucí déšť na kampusu University od Utah


Ledové ulice na kampusu University of Utah