První pořádný příspěvek roku 2012 je tady. Tuhá zima
v české kotlině psychicky zdeptá nejednoho humanoida. Pak je potřeba se
zastavit, úplně vysadit a vyrazit na dovolenou do teplých krajů. Moje volba
tentokrát padla na Norsko. A trochu ironicky bylo v době mého odjezdu
v Oslu opravdu o 10 – 12°C více než doma v Čechách. Motivací mé cesty
byla návštěva kamaráda a spolužáka z geografie, Martina, který je aktuálně
na Erasmu v Oslu, a okušení pořádného lyžovaní v zemi tomu zaslíbené.
 |
| Tlusté rozlámané kry na Odře ve Wroclawi |
Po náročném plánovacím komuniké vyrazily moje běžky do Osla
s Martinem o týden dřív. Já mu naopak poté přivezl z ČR nové
bežkoboty. V zimě Wizzair na trase
Praha – Oslo Torp nelétá, a proto jsem musel hledat jiné možnosti. Volba
nakonec padla na let s Ryanairem z polské Wroclawi do Oslo‑Rygge. Cesta vlakem do Wroclawi, alias vyhlídková
jízda zasněženým Kladskem, trvá skoro 5 hodin. Na cestu jsem se vydal ve
čtvrtek 9. února a domů se navrátil v pondělí 20. února.
 |
| Noční highway do Østmarky |
Martin mě ubytoval a trpěl ve svém skromně velkém pokoji na
Sognu, za což mu mnohokrát děkuji. Mimochodem studentská vesnice Sogn je celá
rozkopaná a vévodí jí teď dva monstrózní jeřáby. Žádné velké plány jsem předem
nespřádal. Na oba víkendy jsme se domluvili „cabin tripy“ (výlety kolem Osla na
běžkách mezi samoobslužnými chatkami DNT). Co bude/budeme dělat v týdnu
jsem pak většinou řešil při dlouhé ranní snídani s výhledem na Oslofjord a
taky ony jeřáby. S jistotou, že běžkovat můžu jít vždycky (a vždycky to
bude parádní jízda), to nebyl žádný problém.
 |
| roztápíme kamna |
 |
| nadšeně vaříme sníh, těšíme se na čaj |
 |
| ranní budíček 11:00 |
 |
| Výprava před chatkou Røyrivannskoia |
První celovíkendový cabin trip nás zavedl do v Østmarky
(tedy „východní lesa“). Při vyřízení členství v DNT (Norwegian Trekking
Association) mají mladiství do 26 let nocování na samoobslužných chatách
zdarma.
J Po
několika obměnách jsme nakonec vyrazili v sestavě já, Martin, Janča (CZE),
Kacper (POL), Coline a Sylvain (FRA). Coline, kterou jsem poznal už na svém
Erasmu v Oslu 2010, se i se Sylvainem vrátili do Osla na semestrální
Erasmus praxi. Jakožto „veteránka“ cabin tripů se Coline ujala role vůdce a
hlavního navigátora. První noc na chatce Røyrivannskoia byla trochu mrazivější.
Dorazili jsme později a mírně navlhlé dřevo vytápělo malou chatku (6 míst) jen
pozvolna. Zde přišla k duhu slivovice. Hlavní bylo nedotýkat se chodidly
podlahy. Druhá chatka Bøvelstad byla mohutnější (17 míst) a hlavně, když jsme
odpoledne dorazili, tak již byla plně vytopená. Úplnou náhodou zde aktuálně
přebývalo dalších 10 erasmáků a erasmaček. Suma sumárum. Modrá obloha, přívětivé teploty
lehce pod nulou, kvalitní rychlý sníh, nesčetně běžkařských tras, příjemné
ubytování i společnost, bagáž na zádech, vaření sněhu, zmrzlá prkýnka
v kadiboudách (na jedné dokonce visel obraz norské královské rodiny, což
jsme úplně nepochopili) = skvělý víkend.
 |
| zimní idylka na jezeře |
 |
| zimní idylka na jezeře
|
 |
| detaily zimy |
 |
| ve stopě - Coline, Martin, Kacper a Janča |
Specifikem Østmarky je velké množství běžkařských tras, jež
vedou přes jezera. Strojové stopy zde vyjeté jsou samozřejmě jenom na klasiku.
Jakožto jediný člověk se skatovými lyžemi z celé naší výpravy (a občas mi
připadalo, že i z celého Norska) jsem si na rovinatých jezerních stopách
důkladně zasoupažil. No, a mé slabé ruce mi to v pondělí řádně daly
najevo. Obecně v Norsku si člověk vyznávající skatovou techniku občas
připadá jako úchyl. Vyrazit na dvě hodiny na běžky a potkat 500 lidí je normální.
Nepotkat mezi nimi jiného „skataře" než sebe sama je taky normální.
Smýšlení lidí, kteří v Norsku upravují běžkařské tratě, to dobře
ilustruje. Máte-li 10 či 12 metrů širokou trať se stopou na klasiku na každé
straně a 8 metry mezi nimi, tak proč nevyjet ještě dvě nebo tři další stopy na
klasiku. To by bylo v pořádku. Ale Nor to je udělá doprostřed tak, aby
nezbyla jediná stopa pro bruslení. :D Prostě mezi veřejností klasika
v Norsku frčí. Bruslí jenom pár úchylů (já a reprezentační tým, protože
musí). :D
 |
| grupen foto |
 |
| ranní servis lyží |
 |
| bežkařská highway přes jezero |
Následný pracovní týden byl ve znamení různých aktivit -
jazz koncert v Blå, procházky městem, saunování, společné večeře, norského
filmu a hlavně každodenního lyžování. Plán jít běžkovat každý den jsem dodržel
= 9 dní / něco přes 200 km. Za zmínku stojí hlavně luxusní výjezd
z Hakadalu (kousek za Oslo vlakem) zpátky do Osla. Pěkných 45 km, jasno a
po ránu urolbované tratě, kde jsem většinou projížděl jako první „skatař“ stály
za to. Akorát jsem zjistil, že taková štreka se na jednu vafli ujet nedá.
 |
| veřejné kluziště na Karl Johans Gate, hlavní třídě |
 |
| racek s Oslofjordem |
Ve čtvrtek došlo i sáňkování. Znáte to. Rutina. 15 minut
nahoru metrem a pak 3km / 250 m převýšení dolů po staré sáňkařské trati. Sáňky
a helmy vám nahoře půjčí. A v metru bývá v podvečer narváno, kdo
neveze saně, tak má v ruce alespoň běžky. Trať byla velmi hrbolatá. Dokud
se člověk nenaučil správně najíždět začátky při kraji, kde hrby nebyly, tak ony
skoky dost bolely. Minimálně můj zadek si to ještě pár dní pamatoval. U krajů
zas hrozil výlet do lesa. Ten se mi naštěstí povedl jenom jeden. Suma sumárum
určitě doporučuju. Hlavně když bude trať v lepší kondici, tak to musí stát
za to.
 |
| běžná stanice a čekající pasažéři metra v Oslu |
 |
| Ready to ride (or slide)! |
O druhém víkendu jsme v lehce pozměněné sestavě – ubyl
Kacper a přibyly dvě Francouzky vyrazili na „rychlo cabin trip“ do Nordmarky
(tedy „severního lesa“) na chatku Tømtehytte. Dva nástupy do špatných autobusů
a nesnadná pozdně noční navigace po neosvětlených cestičkách k chatě
nakonec zabraly několik hodin. Chata byla však už vytopená díky našemu
francouzskému předvoji. Druhý den vystoupala teplota vysoko nad nulu a velmi
pomalý a lepivý sníh v kombinaci s hustým mlžným oparem velel přímý
návrat do Osla.
 |
| večer na chatě Tømtehytte |
 |
| Výprava - já, Janča, Sylvain a Martin v nevlídné počasí |
Nastává neděle. Zítra mi začíná škola. A já musím zamířit na
„žlutý autobus“ a 24 hodinovou cestu do Brna. Zamrzlé zálivy a lehce zasněžená
krajina jižního Švédska jsou nádherné. V 9h ráno vystupuji v Brně.
V 10h už sedím na semináři ve škole. Léčba šokem zabírá.
 |
| Goodbye, Oslo! Again. :) |
Díky Martinovi i celému česko-slovenské bytu (Janče a Jurajovi)
a Coline se Sylvainem za krásný čas v zimní Oslu.
;o)
Fotky najdete
ZDE.
