Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

16. března 2012

ISC MU Jeseníky Skiing Trip


Sníh, lyžování, zima, atd. - pro mnoho erasmáků slova neznáma, dokonce sprostá. Minulý víkend jsme (ISC MU Brno) vyrazili s partou erasmáků na organizovaný lyžařský výlet do Branné v Jeseníkách. Času je málo = stručný obrázkový článek. 22 zahraničních studentů, většina z nich začátečníci, pár pokročilých, 3 instruktorky a instruktoři a já jako "technická podpora" - skoč sem, skoč tam, aby všechno fungovalo. :D

Lyžařské podmínky byla spíše slabší - + 3°C, občasný déšť, většinou zataženo, těžký mokrý sníh, ale v rámci možností to ještě nebylo tak zlé. Navíc erasmáci, kteří na lyžích stáli poprvé, lepší podmínky ještě nepoznali. Nikdo se nezranil, skoro všichni si lyžování užili - to je to hlavní. Navíc se k tomu přidala velmi dobrá chata s příjemnou  paní majitelkou, který nám vyšla v mnohém vstříc. Svijany jako základní výčepní mok na chatě už byly jenom bonus. Moje bežkařské plány nakonec ve větší míře v důsledku velmi špatných podmínek (pro běžky), únavy a již nastalé jarní nálady vzaly za své. Polední spánek taky nebyl k zahození. 

Fotky (moje a hlavně různě pobrané od erasmáků) najdete TADY.

Všichni vybaveni, vyrážíme na svah

Branná je pěkná vesnice - kostel, zámek  a pěkné náměstíčko

Roberto, nejtalentovanější greenhorn, na lanovce

nahoře na Branné

večer na chatě

den na svahu uteče jako voda


občasné nehody

společná pod svahem

ISC MU Brno Trips Coordinator


Na jaro 2012 jsem v ISC MU Brno (Mezinárodním studentském klubu Masarykovy univerzity) uvrtal do větší porce organizačních záležitostí - samozřejmě dobrovolně, jinak by to ani nešlo. :D Na starosti má plánování výletů, organizaci průvodců-dobrovolníků a hlavně oblíbené hodiny strávené na Gmailu, což mi občas pije krev, ale celkově je to zatím velmi pozitivní zkušenost. Mimo to mě jakožto průvodce čekají v semestru i tři výlety. První z nich už je dokonce za mnou, další následuje brzy.

25. února 2012

Oslo Winter Break


První pořádný příspěvek roku 2012 je tady. Tuhá zima v české kotlině psychicky zdeptá nejednoho humanoida. Pak je potřeba se zastavit, úplně vysadit a vyrazit na dovolenou do teplých krajů. Moje volba tentokrát padla na Norsko. A trochu ironicky bylo v době mého odjezdu v Oslu opravdu o 10 – 12°C více než doma v Čechách. Motivací mé cesty byla návštěva kamaráda a spolužáka z geografie, Martina, který je aktuálně na Erasmu v Oslu, a okušení pořádného lyžovaní v zemi tomu zaslíbené.

Tlusté rozlámané kry na Odře ve Wroclawi

Po náročném plánovacím komuniké vyrazily moje běžky do Osla s Martinem o týden dřív. Já mu naopak poté přivezl z ČR nové bežkoboty.  V zimě Wizzair na trase Praha – Oslo Torp nelétá, a proto jsem musel hledat jiné možnosti. Volba nakonec padla na let s Ryanairem z polské Wroclawi do Oslo‑Rygge.  Cesta vlakem do Wroclawi, alias vyhlídková jízda zasněženým Kladskem, trvá skoro 5 hodin. Na cestu jsem se vydal ve čtvrtek 9. února a domů se navrátil v pondělí 20. února.

Noční highway do Østmarky

Martin mě ubytoval a trpěl ve svém skromně velkém pokoji na Sognu, za což mu mnohokrát děkuji. Mimochodem studentská vesnice Sogn je celá rozkopaná a vévodí jí teď dva monstrózní jeřáby. Žádné velké plány jsem předem nespřádal. Na oba víkendy jsme se domluvili „cabin tripy“ (výlety kolem Osla na běžkách mezi samoobslužnými chatkami DNT). Co bude/budeme dělat v týdnu jsem pak většinou řešil při dlouhé ranní snídani s výhledem na Oslofjord a taky ony jeřáby. S jistotou, že běžkovat můžu jít vždycky (a vždycky to bude parádní jízda), to nebyl žádný problém.

roztápíme kamna

nadšeně vaříme sníh, těšíme se na čaj

ranní budíček 11:00

Výprava před chatkou Røyrivannskoia

První celovíkendový cabin trip nás zavedl do v Østmarky (tedy „východní lesa“). Při vyřízení členství v DNT (Norwegian Trekking Association) mají mladiství do 26 let nocování na samoobslužných chatách zdarma. J Po několika obměnách jsme nakonec vyrazili v sestavě já, Martin, Janča (CZE), Kacper (POL), Coline a Sylvain (FRA). Coline, kterou jsem poznal už na svém Erasmu v Oslu 2010, se i se Sylvainem vrátili do Osla na semestrální Erasmus praxi. Jakožto „veteránka“ cabin tripů se Coline ujala role vůdce a hlavního navigátora. První noc na chatce Røyrivannskoia byla trochu mrazivější. Dorazili jsme později a mírně navlhlé dřevo vytápělo malou chatku (6 míst) jen pozvolna. Zde přišla k duhu slivovice. Hlavní bylo nedotýkat se chodidly podlahy. Druhá chatka Bøvelstad byla mohutnější (17 míst) a hlavně, když jsme odpoledne dorazili, tak již byla plně vytopená. Úplnou náhodou zde aktuálně přebývalo dalších 10 erasmáků a erasmaček.  Suma sumárum. Modrá obloha, přívětivé teploty lehce pod nulou, kvalitní rychlý sníh, nesčetně běžkařských tras, příjemné ubytování i společnost, bagáž na zádech, vaření sněhu, zmrzlá prkýnka v kadiboudách (na jedné dokonce visel obraz norské královské rodiny, což jsme úplně nepochopili) = skvělý víkend.

zimní idylka na jezeře

zimní idylka na jezeře

detaily zimy

ve stopě - Coline, Martin, Kacper a Janča


Specifikem Østmarky je velké množství běžkařských tras, jež vedou přes jezera. Strojové stopy zde vyjeté jsou samozřejmě jenom na klasiku. Jakožto jediný člověk se skatovými lyžemi z celé naší výpravy (a občas mi připadalo, že i z celého Norska) jsem si na rovinatých jezerních stopách důkladně zasoupažil. No, a mé slabé ruce mi to v pondělí řádně daly najevo. Obecně v Norsku si člověk vyznávající skatovou techniku občas připadá jako úchyl. Vyrazit na dvě hodiny na běžky a potkat 500 lidí je normální. Nepotkat mezi nimi jiného „skataře" než sebe sama je taky normální. Smýšlení lidí, kteří v Norsku upravují běžkařské tratě, to dobře ilustruje. Máte-li 10 či 12 metrů širokou trať se stopou na klasiku na každé straně a 8 metry mezi nimi, tak proč nevyjet ještě dvě nebo tři další stopy na klasiku. To by bylo v pořádku. Ale Nor to je udělá doprostřed tak, aby nezbyla jediná stopa pro bruslení. :D Prostě mezi veřejností klasika v Norsku frčí. Bruslí jenom pár úchylů (já a reprezentační tým, protože musí). :D

grupen foto

ranní servis lyží

bežkařská highway přes jezero


Následný pracovní týden byl ve znamení různých aktivit - jazz koncert v Blå, procházky městem, saunování, společné večeře, norského filmu a hlavně každodenního lyžování. Plán jít běžkovat každý den jsem dodržel = 9 dní / něco přes 200 km. Za zmínku stojí hlavně luxusní výjezd z Hakadalu (kousek za Oslo vlakem) zpátky do Osla. Pěkných 45 km, jasno a po ránu urolbované tratě, kde jsem většinou projížděl jako první „skatař“ stály za to. Akorát jsem zjistil, že taková štreka se na jednu vafli ujet nedá.

veřejné kluziště na Karl Johans Gate, hlavní třídě

racek s Oslofjordem


Ve čtvrtek došlo i sáňkování. Znáte to. Rutina. 15 minut nahoru metrem a pak 3km / 250 m převýšení dolů po staré sáňkařské trati. Sáňky a helmy vám nahoře půjčí. A v metru bývá v podvečer narváno, kdo neveze saně, tak má v ruce alespoň běžky. Trať byla velmi hrbolatá. Dokud se člověk nenaučil správně najíždět začátky při kraji, kde hrby nebyly, tak ony skoky dost bolely. Minimálně můj zadek si to ještě pár dní pamatoval. U krajů zas hrozil výlet do lesa. Ten se mi naštěstí povedl jenom jeden. Suma sumárum určitě doporučuju. Hlavně když bude trať v lepší kondici, tak to musí stát za to.

běžná stanice a čekající pasažéři metra v Oslu

Ready to ride (or slide)!


O druhém víkendu jsme v lehce pozměněné sestavě – ubyl Kacper a přibyly dvě Francouzky vyrazili na „rychlo cabin trip“ do Nordmarky (tedy „severního lesa“) na chatku Tømtehytte. Dva nástupy do špatných autobusů a nesnadná pozdně noční navigace po neosvětlených cestičkách k chatě nakonec zabraly několik hodin. Chata byla však už vytopená díky našemu francouzskému předvoji. Druhý den vystoupala teplota vysoko nad nulu a velmi pomalý a lepivý sníh v kombinaci s hustým mlžným oparem velel přímý návrat do Osla.

večer na chatě Tømtehytte

Výprava - já, Janča, Sylvain a Martin v nevlídné počasí


Nastává neděle. Zítra mi začíná škola. A já musím zamířit na „žlutý autobus“ a 24 hodinovou cestu do Brna. Zamrzlé zálivy a lehce zasněžená krajina jižního Švédska jsou nádherné. V 9h ráno vystupuji v Brně. V 10h už sedím na semináři ve škole. Léčba šokem zabírá.

Goodbye, Oslo! Again. :)


Díky Martinovi i celému česko-slovenské bytu (Janče a Jurajovi) a Coline se Sylvainem za krásný čas v zimní Oslu. ;o)

Fotky najdete ZDE.

8. února 2012

Way to No_way


Když člověka unaví zima, tak je na čase zaletět si někam do teplejších krajů. A protože v Oslu je teď o 10°C tepleji než doma v Čechách, tak hurá na cestu. :)

"rozpálená" norská riviéra

9. ledna 2012

PF 2012


Happy and whatever... Have a nice year 2012! Little late. But I really need to fill the gap without any new articles. :D



2. prosince 2011

Šedobílá ISC MU Pálava v šedošedém listopadu

Minulou sobotu jsme vyrazili na další ISC MU výlet. Tentokrát jsem erasmáky vyvezli na Pálavu. 1 den, 3 vedoucí = málo organizace. Před srazem, který byl na brněnském hlavním nádraží v 8:15, jsem stihl ještě dvouhodinový spánek a tříhodinovou cestu vlakem z Hradce Králové, takže sil nebylo na rozdávání. Původně ohlášená 30členná výprava prořídla na 20 kousků ze zdravotních i jiných morálních pohnutek. Navíc skoro polovina byli čeští tutoři a tutorky.

ISC MU Pálava crew

zmrzlá Pálava


Počasí bylo nejlepší za poslední (smogovaté) dny. Jindy by ale člověk prostě řekl, že stálo za starou belu. Pozdní podzim již odvál barevné listoví, avšak přinesl zas krásně namrzlé stromoví, což náš estetický duch náležitě ocenil. Naše zadky naopak méně ocenili ultimátní náledí, které je esteticky zbarvilo do postrádaných podzimních tonů. :D Stejně špatně dopadli zkušení horalové vybavení pohorkami i slečny, které dorazil na přechod Pálavy vybaveny vysokými kozačkami. Zpětně to zní srandovně, ale nahoře na Děvíně to "moc prdel" nebyla. Pekelně to klouzalo.

příjemná vánoční atmosféra v Cafe Fara


Přechod po trase Dolní Věstonice - Mikulov jsme nakonec zvládli bez větších obtíží. Cestou navštívili skromnou archeologickou expozici v Dolních Věstonicích, Děvín a Sirotčí hrádek. V Klentnici jsme se nechali překvapit příjemnou vánoční atmosférou Cafe Fara, místní kávarny u kostela. A nakonec skončili v Mikulově - v jednom z nejnadupanějších malých měst naší vlasti. Markétě děkuji za půjčené fotky (tedy bez souhlasu). 

Mikulov ze svatého kopečku


29. října 2011

Ahoj Sergeji, vítej v Žacléři!


Podzimní meeting naší o-skupiny se plánoval dlouho dopředu. Po třiaosmdesáti změnách termínů a míst jsme nakonec na předposlední říjnový víkend odjeli do Žacléře (malého městečka na východě Krkonoš). Narychlo improvizované útočiště nadstandartní úrovně nám poskytla Terka. Víkendová sestava byla nakonec početná – Terka Hypi, Verča, Lenka, Věruška, Lukáš, Shaby, Havli a nesměli chybět oslavenci „pětatřicátník“ Bob a „třiadvacátník“ Vorel. Terka Petrželová a Míra odjeli už sobotu, aby je v neděli vystřídali Starouš a Terčin Honza (nesoucí bulvární alias „Lesník“).

gratulace oslavencům Vorlovi a Bobovi

grupen foto na Rýchorách

Sněžka s bílou čepičkou


Klasický alkoholicko-výletový víkend se povedl. Já osobně jsem se ze zdravotních důvodů účastnil jen první jmenované části.  Ale venku panovalo modro a jasno a podle fotek se výšlap povedl. Oslavenci byli zahrnuti drahocennými dary. Boban dostal voucher na masáž a tatranský čaj, Vorlík se stal novým majitelem kila koňských čabajek a kalendáře plného polonahých o-krasotinek. V sobotu večer byl pro Zzávodníky navíc připraven oslavenecký o-běh na „vysoké organizační úrovni“. Na Zzávodníky na trati čekalo několik překvapení -  životabudiče, Jára Cimrman, fyzická vložka, psaní novoročního předsevzetí pro Zzávodnický blog a „cesta domů z hospody“. Posledním úkolem bylo poznávání lidí podle jejich chodidel a lýtek. Zde se opravdu vyznamenal Vorel, který nás měl, jak sám říká, „načuchlé“. Na druhou stranu mu vůbec nevadilo, že jeden člověk vlastní zaráz jednu (Věruščinu) oholenou a jednu (moji) chlupatou nohu. :D


jenom Boban se nechá nosit od baby :D

zaječí kavalerie 1

zaječí kavalerie 2

Vrcholem bylo nezapomenutelná scénka, kdy Vorel upustil na chodbě lahváče a šel si ven pro smeták. V té době již v lehce podroušeném stavu otevřel dveře. Na chodbě spatřil psíka paní sousedky a pokusil se s ním navázat konverzaci. Uvítací fráze: „Ahoj, Sergeji“ však bohužel nezabrala. Psík zaprvé asi neuměl rusky a rozhodně se nejmenoval Sergej. Žádné „zvrhlosti“ jako na minulém Žacléři se nekonaly a my jsme taky poznali sympatického Honzu „Lesníka“. 

Bob a Vorel vymýšlí novoroční předsevzetí pro Zz-blog 2012

Bob a Vorel "načuchávájí" Staroušovi nohy

Fotky od Verči najdete ZDE.
Fotky od Boba najdete ZDE.

20. října 2011

Obrazem: Teambuilding ISC MU


Minulý víkend jsem se zúčastnil báječné a velmi znavující akce - Teambuildingu ISC MU (International Student Clubu Masarykovy univerzity). Pořadatelé (Organization Committee) byli velcí profíci. A nutno říci, že připravený víkend na Brněnské přehradě nám nedal možnost vydechnout - ani na pět minut. Nápadité outdoorové i indoorové hry na téma "sex a zabíjení" (noční bojovka, pojídání všeho možného, lamasutra, atd.) střídaly kratší přednášky (např. minikurz vyjednávání) a jiné "sejšny". Večer nechyběl lihový špirititus. Takhle už jsem po jediném víkendu nebyl dlouho rozsekaný. Takže kloubouk dolů. Taky dobře, že to všichni přežili ve zdraví. A moje nemotornost nepřinesla víc než jednu pořádnou bouli. A že se "zahraňáci" přijíždějící do Brna nemají čeho bát - s takovouhle nadšenou skvadrou v zádech - to je bez debat. :D Času je málu, takže dále už jen obrazem.

Fotky od prezidenta Ondry najdete ZDE.

ISC Teambuilding crew

nadupaný program - tohle vše v jednom víkendu musí člověka zbořit

herecké etudy - dopravní nehoda trabantu, parníku a létajícího talíře

JungleSpeed - chyť si svůj totem!

ISC MU kresba

Kolik lidí se poskládá na novinový dvojlist?

prezident ISC MU Ondra, vrchní výčepní

nekonečná hra

13. října 2011

Erasmus Trip - předčasná zima na Sněžce


Jarní výlet s ISC MU (International Student Club Masarykovy univerzity) na Sněžku patřil mezi velmi zdařilé akce, takže jsem rozhodně stál o to - vyrazit i na podzim jako průvodce se skupinkou erasmáků dobýt nejvyšší český vrchol. Vrcholový tým se rozrostl ze 7 na 12 lidí – Laëtitia (FRA), Mariyana (BUL), Naya (GRE), Ola (POL), Wan Li (Taiwan), Titta a Ville (oba FIN), Marius (LTU), Carlos, Miguel a JuanRa (všichni ESP) a samozřejmě moje maličkost. Abychom měli dost času na výlet po Adršpachu, tak jsem odjezd tentokrát naplánoval už na páteční večer. Počasí stálo slušně řečeno za p starou belu. V Adršpachu jsme byli rádi, když zrovna nepršelo.  A typická raně říjnová Sněžka taky vypadá jinak než sněžení a -2°C. Naši milí polští sousedé nám nahoře pěkně přifukovali.

Odjezd jsem vyhlásil tak, aby tam všichni dorazili včas. To se podařilo všem vyjma mě. Za 4 minuty odjezd vlaku jsem rozevlátém stylu a s rozvázanými tkaničkami dorazil na nádraží. Akorát na čas. Jeli jsme úplně poslední možným spojem, takže jsme do Teplice nad Metují dorazili až kolem jedenácté večer. Jedno pivo na dobré spaní a šlo se na kutě do táborových chatek. Zrovna vedro tam nebylo.

Adršpašské skalní město
na bobové dráze v Peci pod Sněžkou

V sobotu dopoledne jsme prochodili Adršpašské skalní město. Dřevěné schůdky, žebříky a úzké průchody slavily docela úspěch. Hlavně, že jsme se sem v pořádku dostali. Odpoledne přesun přes Trutnov do Pece pod Sněžkou. V Peci jsme nečekaně zařadili na program bobovou dráhu. A že to vůbec není špatná kratochvíle. Miguel zde za jízdy nedobrovolně zahodil svůj fotoaparát.  A pak už jen hurá nahoru na chatu na Růžohorkách. Pro některé to byl docela boj. A to hlavně s vlastními bágly. Člověk by občas nevěřil, kolik jídla a oblečení je potřeba na dvoudenní výlet (např. síťovka plná mandarinek). Ale holt jižani si potrpí na svoje gastro-zvyky. :D Nakonec to všichni důstojně vyšlápli. Večer již tradiční pohoda na Děčínské boudě – hody a zasloužená relaxace.


Spící a chrápají číšnice ve skladu s čistým prádlem - největší vtip celého víkendu

V neděli ráno jsme konečně vyrazili k hlavnímu cíli, vrcholu Sněžky. Viditelnost byla vážně mizerná, takže nikdo neviděl vrchol Sněžky, natož aby se mohl rozhlédnout po panoramatech Krkonoš. Ještě že mají nahoře pohlednice, aby člověk věděl, jak to kolem něj vypadá. Taky jsme jich poslali aspoň dva tucty. Při sestupu na Sláski Dom jsme byli rádi, že nefouká obráceným směrem. Jinak by asi někdo skončil dole v Polsku. Počasí nepřálo, takže kratší varianta z Výrovky rovnou dolů do Pece byla naprosto vyhovující. A ještě jsme akorát stihli dřívější autobus domů. Pětihodinová cesta byla možná ještě víc unavná než samotný výšlap.


Vrcholový tým před Děčínskou boudou
Vrcholové foto ze Sněžky

Suma sumárum. Slunce nesvítilo. Sníh padal. Vítr foukal. Vařili nám dobře. Batohy nezvítězily. A nakonec vládla spokojenost. Jen pochodovou morálku bychom mohli jarnímu týmu závidět. Takže příští semestr jedem zas.

Fotky najdete ZDE.