Ještě předtím, něž jsem se ve
středu 7. sprna 2013 probudil do svého posledního rána v Salt
Lake City a v Utahu, tak zbývalo napsat poslední cestovatelskou
kapitolu. Tato kapitola pojednává o šestidenní cestě do
sousedního státu Coloradu, konrétně do oblasti hlavního města
Denveru a Skalistých hor. Společně s Ericem (pro
změnu Němec)
jsme začali plánovat tenhle trip už pár
týdnů předem. Nakonec se k nám připojila polka Agnes a moje
německá spolubydlící Jenny. Výlet byl vklíněný mezi studijní,
pracovní, odjezdové a koncertní povinnosti, takže jsme vyráželi
dost pozdě.
 |
Grays Peak (4 348 m n. m. dobyt) |
Středeční pozdní
odjezd vyústil v pozdní příjezd do kempu. Do stanu jsme se
nakonec nasoukali až kolem druhé ranní. Druhý den nás hned čekal
poměrně náročný výstup na horu Grays Peak. Tento vrchol patří
mezi nejvyšší z tzv. „14ers“ (tedy
14 tisicovky, měřeno ve stopách).
Takových vrcholů
můžeme v Coloradu nalézt celkem 53. Grays Peak patří mezi ty
nejsnáze dosažitelné, a to především kvůli vysoké nadmořské
výšce nástupního místa. Do 3 400 m n. m. lze dojet autem. Cesta
byla trochu divočina, což může potvdit
i námi vypůjčený Chevrolet. Počasí bylo v průběhu celého dne
vrtkavé, jednou jsme to kvůli bouřce otočili, abychom to nakonec
ve dvou (já a
Agnes) zase otočili
zpátky a na vrchol se vydrápali. Dobitý Grays Peak (4 348 m n. m.)
byl pro oba z nás nejvyšším vylezeným vrcholem v životě. Jeho
výšku už jsem si v USA posunul po šesté. Kings Peak nevydržel
na této pozici ani dva týdny. Nahoře jsem taky odlovil svou
nejvýše položenou kešku. Odpoledne jsme pak zakotvili v kempu u
jezera Echo Lake.
 |
horské kozy na Mt. Evans |
 |
horské kozy na Mt. Evans |
 |
Cesta až na vrchol Mt. Evans |
 |
naše grupa - Eric, já, Jenny a Agnes |
V pátek ráno jsme
vyrazili na auto-túru, která vedla autem po vyhlídkové silnici až
na horu Mt. Evans. Ano, na jeden z nejvyšších vrcholů USA vede
dvouproudá silnice. Vlastně je to nejvýše položená asfaltová
silnice v severní Americe. Vede do nadmořské výšky kolem 4 300
m. Nahoře je zřícenina restaurace, observatoř, parkoviště a asi
miliarda horských koz. Američani si myslí, jak je tahle silnice
úzká a nebezpečná, ale to asi nikdy neřídili auto jinde. Až na
vrchol vede luxusně široká silnice, které se Evropani jenom
smějí. Naše cesta pokračovala přes hornické městečko Idaho
Springs až do národního parku Rocky Mountains, konrétně jeho
hlavního turistického centra Estes Parku.
 |
vjíždíme do NP Skalisté hory |
 |
zlatý důl v hornickém městečku Idaho Springs |
 |
krasný podvečer nad Estes Parkem |
Druhý den nás čeká
túra do srdce oblasti Skalistých hor. Z mnoha túr volíme tu,
která končí u jezera Sky Pond. Ve finále se jedná o jednu z
nejlepší túr, kterou jsem kdy absolvoval. Trasa začíná pod
hranicí vysokého lesa, vede podél potoků s vodopády, postupně
stoupá nad hranici lesa a začínají se objevovat první špičaté
alpinské štíty, později začíná hluboké údolí, která je
naplněno křišťálově čistými jezery. Vysoko nad námi v
závěrech údolí se odkrývají výhledy na menší ledovce. Série
jezer a vodopádu vede k poslednímu jezeru Sky Pond. Tam je na čase
to obrátit, protože se opět tradičně kazí počasí.
 |
cestou k jezeru Sky Pond |
 |
u jezera Loch |
 |
u jezera Loch |
 |
čtrnácterák v řece ve městě |
V neděli míříme pryč
z přírody do víru velkoměsta. Na to, jak je Denver velké město,
tak jeho downtown tak rušným dojmem nepůsobí. Naopak sympaticky
živý, ale nepřecpaný downtown s množstvím kaváren, restaurací
,galerií a muzeí v nás rozhodně zanechává dobrý dojem. V
pondělí, poslední den naší výpravy, je na čase opustit Denver.
Dopoledne ještě stíháme navštívit dva kapitoly – a to ten
coloráský v Denveru a ten wyomingský v Cheyenne. Následuje
zpáteční cesta jižním Wyomingem, kde není kromě pastvin nic.
Nudnější cestování už je snad jen skrze střední Nevadu. A to
je co říct.
 |
Denver downtown |
 |
trošku větší smetáček a lopatka |
 |
venkovní piana a Ericovo představení |
 |
Prsa jsou pravá a úsměv falešný |
 |
radnice v Denveru |