Poslední výlet byl prostě tak boží, že jsem po dlouhé době ani nemohl přijít na pořádný název článku. Tohle není ironie. Takže nakonec malá vykrádačka hoštické filmové klasiky a odrhovačky v jednom. Jednalo se o kajakovací výlet na nádrži Lake Powell na řece Colorado v jižním Utahu.
Dvě třetiny jarních prázdnin jsem strávil učením a k tomuhle výletu jsem se proto celkem upínal jako ke spásnému relaxu. A hlavně jsem předem věděl, že to bude super, i kdyby se všechno pokazilo. No a ono se nepokazilo - ba naopak. Až na pár drobných potíží s autem. Kdybych to měl hodnotit na škále od 0 do 100%, tak: organizace 100%, lidi 110%, počasí 120% a samotné kajakování 315,5%. Tenhle výlet byl pořádaný ORP (Outdoor Recreation Program) místní univerzity - úžasná půjčovna outdoorového vybavení, také organizátoři mnoha tripů a zkušenní studenti-instruktoři na ně jezdí jako dobrovolníci. Nakonec nás jelo 12. Vedoucí výpravy Sadie, Zina a Boby (USA), Sam a Chris (též USA), dále čtveřice výměnných studentů, které znám - Marjolen, Danique (Niz.), Rudi (Rak.), Santi (Špa.) a o něco starší indický pár Sandeep a Niru. Všichni naprosto vyrovnaní, připraveni si užít víkend a nemrmlat. Předpověď počasí slibovala jasno, slunce a teplo, začátek jara. Nakonec bylo občas i horko a léto. Teploty přes den byly nakonec kolem 25°C a v noci neklasaly výrazně pod 10°C.
 |
| Lake Powell |
 |
| náš pickup a přívěs s kajaky |
 |
| vecoucí výletu - Zina a Sadie |
Náplň výletu nakonec byla více různorodá. Kromě samozřejmé spousty kajakování se dostalo i na sbíhání písečné duny, trochu turistiky ve slot canyonu, hromadu vaření, frisbee na kajakách, koupačku, noční kajaking a návštěvu bizarní krajiny Goblin Valley. Ja by řekl Yosuke (japonec, který se mnou byl třebas v Mexiku): A A A A Aaaaawesome! :D
V pátek byl sraz brzo ráno - v sedm, ale jelikož se trochu popletla organizace aut, tak jsme odjížděli až po deváté. Po příjezdu do malého přístavu Bullfrog Marina jsme rozbili kemp, stoly, vařiče, až z toho přecházel zrak, kolik vybavení jsme měli sebou. Lake Powell je druhá největší nádrž v USA. Vznikla přehrazením řeky Colorado a zatopení mnoha postranních slot kaňonů v délce skoro 150 mil. Nádrž je hodně využívaná pro vodní rekreaci a v létě je to tu údajně narvané houseboty, motorovými čluny, vodními skutry, atd. Jídlo bylo paradoxně opět lepší než v naší kolejní jídelně. Poslední dobou jsou nejlepší žranice na outdoorových výletech. Odpoledne dvouhodinová testovácí projížďka našich seakayaků. Oproti klasickému kayaku jsou mnohem delší, mají více nákladové prostoru a krapet horší ovladatelnost, kterou ale vynahrazuje kormidlo na pedály. Chvilku mi trvalo si zvyknout, že zběsilým šlapáním na pedály můj kayak nezrychlí. A šlo se spát.
 |
| poprvé do kajaků, už to praží |
 |
| lívance ve snídani |
 |
| ráno nad Lake Powell |
Ráno byl budíček v 6:30. Lívance s čokoládou a banány. Bylo potřebovat zpakovat jen to nejnutnější, aby se nám to všelo do kajaku. Naši mořstí vlci, Sadia a Boby, pádlovali na deblkajakách, aby kam nacpat vařič, jídlo a přenosnou toaletu. Dopoledne bylo nejpre třeba překonat širší část přehrady, kudy dříve tekla řeka. Teprve kolem poledne jsme se dostali do slot kaňonu, Moqui Canyon, který byl naším hlavním cílem. Pádlování není žádná prča, ale postupem času jsem to dostal trochu do ruky. Čím déle jsme jeli, tím jsem si paradoxně připadal s pádlem silnější a obratnější. Únava se nekonala. Jízda úzkým zatopeným kaňonem je nádherná. Člověk si občas musí dávat na projíždějící čluny a zbytečně se nepoflakovat uprostřed kaňonu. Navíc s námi byl student filmu Chris, takže brzy snad bude i luxusní video. Při svačinové zástavce v jedné zákrutě došlo u mě a Rudiho i na koupání, ale moc jsem ve vodě nepobyli, jelikož byla velmi studená. Na konec kaňonu jsme dopádlovali již kolem půl čtvrté, jelikož stav vody byl nižší. Vylodění bylo do bahna, kam se člověk propadal skoro po kolena.
 |
| skupinovka v kajacích |
 |
| pádlujeme napříč Lake Powell |
 |
| vjíždíme do Moqui Canyonu |
 |
| Mogui Canyon |
 |
| moje maličkost na seakajaku |
 |
| svačinová pauza |
 |
| svačina a koupačka |
 |
| Bobby z jeho GoPro kamery |
 |
| moje maličkost podruhé |
V podvečer následovala večeře. Plachta od stanu posloužila jako dobrý kuchyňský stůl. A Sandeep se ujal velením na zeleninovým "eintopfem". Po západu Slunce, který je tu až kolem osmé (tady už jsme dva týdny na letní čase) jsme se pomalu začali chystat na noční kajakovou jízdu. Čelovky a vyráží se. Ticho. Zhasnutá světla. Nejely jsem zas tak daleko. Prozkoumali jeden postranní kaňon. A pak asi hodinu jen seděli v kajaku a čuměli na hvězdy. Paráda.
 |
| kuchtíme večeři |
 |
| ráno na konci Moqui Canyonu |
Ráno byl budíček opět brzo - tentokrát v 7 hodin. Dnes bylo potřeba vypadnout trochu dřív, protože nás čekala dlouhá cesta do Salt Lake City. S Chrisem jsme cestou zkoušeli kajakové frisbee, což se ukázalo jako náročný sport. Když člověk nemůže zaujmout pořádný postoj, tak má mnohem menší kontrolu nad směrem, sílou a hlavně rotací disku. Obracet seakajak po špatné hodu bere dost sil. Těšně před naším cílem došlo i na jediné "cvaknutí". Trochu jsme nechápali, jak se to Santimu povedlo, ale poté co nám vysvětlil, jak se pokoušel močit z kajaku ve stoje, tak byla záhada objasněna. Po dvouminutovém pobytu ve vodě se trochu víc klepal.
 |
| a ještě jednou moje maličkost |
Po vylodění zbylo naložit kajaky a všechno ostatní vybavení do pickupu, na přívěs a do dodávky a vyrazit na dlouhou zpáteční cestu. Cestou jsme ještě asi na hodinu zastavili v bizarní krajině státního parku Goblin Valley. Do Salt Lake City jsme dorazili pozdě večer. Po výstupu v kraťasech do svou stupňů nad nulou jsme si uvědomili, že jsem "doma" a zítra zase jdeme do školy. Všichni jsme ale chtěli zpátky. Nebál bych se říct, že šlo možná o nejlepší výlet, co jsem tady ve Státech.
 |
| skupinovka v Goblin Valley |
