Havli in Utah: února 2012

První pořádný příspěvek roku 2012 je tady. Tuhá zima v české kotlině psychicky zdeptá nejednoho humanoida. Pak je potřeba se zastavit, úplně vysadit a vyrazit na dovolenou do teplých krajů. Moje volba tentokrát padla na Norsko. A trochu ironicky bylo v době mého odjezdu v Oslu opravdu o 10 – 12°C více než doma v Čechách. Motivací mé cesty byla návštěva kamaráda a spolužáka z geografie, Martina, který je aktuálně na Erasmu v Oslu, a okušení pořádného lyžovaní v zemi tomu zaslíbené.

Tlusté rozlámané kry na Odře ve Wroclawi

Po náročném plánovacím komuniké vyrazily moje běžky do Osla s Martinem o týden dřív. Já mu naopak poté přivezl z ČR nové bežkoboty. V zimě Wizzair na trase Praha – Oslo Torp nelétá, a proto jsem musel hledat jiné možnosti. Volba nakonec padla na let s Ryanairem z polské Wroclawi do Oslo‑Rygge. Cesta vlakem do Wroclawi, alias vyhlídková jízda zasněženým Kladskem, trvá skoro 5 hodin. Na cestu jsem se vydal ve čtvrtek 9. února a domů se navrátil v pondělí 20. února.

Noční highway do Østmarky

Martin mě ubytoval a trpěl ve svém skromně velkém pokoji na Sognu, za což mu mnohokrát děkuji. Mimochodem studentská vesnice Sogn je celá rozkopaná a vévodí jí teď dva monstrózní jeřáby. Žádné velké plány jsem předem nespřádal. Na oba víkendy jsme se domluvili „cabin tripy“ (výlety kolem Osla na běžkách mezi samoobslužnými chatkami DNT). Co bude/budeme dělat v týdnu jsem pak většinou řešil při dlouhé ranní snídani s výhledem na Oslofjord a taky ony jeřáby. S jistotou, že běžkovat můžu jít vždycky (a vždycky to bude parádní jízda), to nebyl žádný problém.

roztápíme kamna

nadšeně vaříme sníh, těšíme se na čaj

ranní budíček 11:00

Výprava před chatkou Røyrivannskoia

První celovíkendový cabin trip nás zavedl do v Østmarky (tedy „východní lesa“). Při vyřízení členství v DNT (Norwegian Trekking Association) mají mladiství do 26 let nocování na samoobslužných chatách zdarma. J Po několika obměnách jsme nakonec vyrazili v sestavě já, Martin, Janča (CZE), Kacper (POL), Coline a Sylvain (FRA). Coline, kterou jsem poznal už na svém Erasmu v Oslu 2010, se i se Sylvainem vrátili do Osla na semestrální Erasmus praxi. Jakožto „veteránka“ cabin tripů se Coline ujala role vůdce a hlavního navigátora. První noc na chatce Røyrivannskoia byla trochu mrazivější. Dorazili jsme později a mírně navlhlé dřevo vytápělo malou chatku (6 míst) jen pozvolna. Zde přišla k duhu slivovice. Hlavní bylo nedotýkat se chodidly podlahy. Druhá chatka Bøvelstad byla mohutnější (17 míst) a hlavně, když jsme odpoledne dorazili, tak již byla plně vytopená. Úplnou náhodou zde aktuálně přebývalo dalších 10 erasmáků a erasmaček. Suma sumárum. Modrá obloha, přívětivé teploty lehce pod nulou, kvalitní rychlý sníh, nesčetně běžkařských tras, příjemné ubytování i společnost, bagáž na zádech, vaření sněhu, zmrzlá prkýnka v kadiboudách (na jedné dokonce visel obraz norské královské rodiny, což jsme úplně nepochopili) = skvělý víkend.

zimní idylka na jezeře

detaily zimy

ve stopě - Coline, Martin, Kacper a Janča

Specifikem Østmarky je velké množství běžkařských tras, jež vedou přes jezera. Strojové stopy zde vyjeté jsou samozřejmě jenom na klasiku. Jakožto jediný člověk se skatovými lyžemi z celé naší výpravy (a občas mi připadalo, že i z celého Norska) jsem si na rovinatých jezerních stopách důkladně zasoupažil. No, a mé slabé ruce mi to v pondělí řádně daly najevo. Obecně v Norsku si člověk vyznávající skatovou techniku občas připadá jako úchyl. Vyrazit na dvě hodiny na běžky a potkat 500 lidí je normální. Nepotkat mezi nimi jiného „skataře" než sebe sama je taky normální. Smýšlení lidí, kteří v Norsku upravují běžkařské tratě, to dobře ilustruje. Máte-li 10 či 12 metrů širokou trať se stopou na klasiku na každé straně a 8 metry mezi nimi, tak proč nevyjet ještě dvě nebo tři další stopy na klasiku. To by bylo v pořádku. Ale Nor to je udělá doprostřed tak, aby nezbyla jediná stopa pro bruslení. :D Prostě mezi veřejností klasika v Norsku frčí. Bruslí jenom pár úchylů (já a reprezentační tým, protože musí). :D

grupen foto

ranní servis lyží

bežkařská highway přes jezero

Následný pracovní týden byl ve znamení různých aktivit - jazz koncert v Blå, procházky městem, saunování, společné večeře, norského filmu a hlavně každodenního lyžování. Plán jít běžkovat každý den jsem dodržel = 9 dní / něco přes 200 km. Za zmínku stojí hlavně luxusní výjezd z Hakadalu (kousek za Oslo vlakem) zpátky do Osla. Pěkných 45 km, jasno a po ránu urolbované tratě, kde jsem většinou projížděl jako první „skatař“ stály za to. Akorát jsem zjistil, že taková štreka se na jednu vafli ujet nedá.

veřejné kluziště na Karl Johans Gate, hlavní třídě

racek s Oslofjordem

Ve čtvrtek došlo i sáňkování. Znáte to. Rutina. 15 minut nahoru metrem a pak 3km / 250 m převýšení dolů po staré sáňkařské trati. Sáňky a helmy vám nahoře půjčí. A v metru bývá v podvečer narváno, kdo neveze saně, tak má v ruce alespoň běžky. Trať byla velmi hrbolatá. Dokud se člověk nenaučil správně najíždět začátky při kraji, kde hrby nebyly, tak ony skoky dost bolely. Minimálně můj zadek si to ještě pár dní pamatoval. U krajů zas hrozil výlet do lesa. Ten se mi naštěstí povedl jenom jeden. Suma sumárum určitě doporučuju. Hlavně když bude trať v lepší kondici, tak to musí stát za to.

běžná stanice a čekající pasažéři metra v Oslu

Ready to ride (or slide)!

O druhém víkendu jsme v lehce pozměněné sestavě – ubyl Kacper a přibyly dvě Francouzky vyrazili na „rychlo cabin trip“ do Nordmarky (tedy „severního lesa“) na chatku Tømtehytte. Dva nástupy do špatných autobusů a nesnadná pozdně noční navigace po neosvětlených cestičkách k chatě nakonec zabraly několik hodin. Chata byla však už vytopená díky našemu francouzskému předvoji. Druhý den vystoupala teplota vysoko nad nulu a velmi pomalý a lepivý sníh v kombinaci s hustým mlžným oparem velel přímý návrat do Osla.

večer na chatě Tømtehytte

Výprava - já, Janča, Sylvain a Martin v nevlídné počasí

Nastává neděle. Zítra mi začíná škola. A já musím zamířit na „žlutý autobus“ a 24 hodinovou cestu do Brna. Zamrzlé zálivy a lehce zasněžená krajina jižního Švédska jsou nádherné. V 9h ráno vystupuji v Brně. V 10h už sedím na semináři ve škole. Léčba šokem zabírá.