Konečně se našlo trochu času k napsání dalšího textíku o hikingu s rodiči v norských horách. Tentokrát bude příspěvek spíš o fotkách, text je spíše doprovodná záležitost. O kráse norských krajin a rozmarech počasí lépe vypovídají fotky - které naleznete
ZDE.
Rodiče vyrazili na okružní jízdu Norskem o týden dříve. Ve čtvrtek 26. srpna jsem se vydal večerním vlakem směr Bergen i já, doufaje v nádherné výhledy, které trať Oslo-Bergen slibuje. Počasí však nepřálo (a také předznamenalo nevlídné stav pro následující dny), naopak štěstí přálo a vedle mě se usadila velmi sympatická Japonka, Yuka Akita, takže jsme si pět hodin pěkně pokecali o cestování, japonské kultuře a k mému překvapení i o malířství. Yuka dala v práci po sedmi letech výpověď, aby mohla vyrazit na roční cestu po všech možných zemích světa. Za posledních sedm měsíců projela USA, Mexiko, Kubu, Jamajku, Kolumbii, Peru, Chile, Argentinu a Velikonoční ostrovy a evropskou cestu zahájila příletem do Norska. Dále má namířeno do Stockholmu a pak kdoví kam. Povídala, že se v každé zemi zdrží vždycky déle, než by měla, takže si asi bude muset protáhnout cestu na dva roky, protože ji ještě chybí objet pořádný kus světa. Samozřejmě jsem Yuce doporučil, ať navštíví Prahu a přitom si dá pozor na šrajtofli :). Půl desáté, vlak zastavuje ve Vossu (hodinu před Bergenem), loučím se s Yukou a mířím za rodiči.
 |
| pod ledovcem Haugabreen v NP Jostedalsbreen |
Chlad, déšť a hustá nízká oblačnost, tak má vypadat konec letošního srpna v Norsku. V pátek míříme na sever přes Sognefjord pod největší norský ledovec Jostedalsbreen. Tady podnikáme krátký výstup na postranní ledovec Haugabreen. Z výstupu si odnáším novou mikinu, což není k zahození. Večer sjíždíme zakempovat do Innviku u Nordfjordu.
 |
| Hluboce zařezaný Geirangerfjord |
V sobotu pokračujeme v tak trochu „autoturistice“. Hlavním cílem dne je hluboce zařezaný Geirangerfjord a nakonec i tříhodinová procházka po jeho severním úbočí. Večer následuje přesun do Lomu (jednoho z center Jotunheimenu) a my při pohledu na okolní kopce začínáme chápat, že nám dveře Jotunheimenu asi zůstanou uzavřeny. I přes nízkou oblačnost lze zřetelně vidět celkem nízko položenou sněžnou čáru.
 |
| pěkně nasvícená mozaika v geologickém muzeu v Lomu |
Ráno zjišťujeme pravý rozsah sněhové kalamity, která překvapila i samotné Nory. Na většině míst nad 1000 metrů sněží, ve vrcholových partiích Jotunheimenu leží přes půl metru sněhu a denní teploty tam klesají celkem hluboko pod nulu, na Juvashyttě pod Galhopiggenem jsou dokonce hosté odříznuti od světa. A hlavně předpověď počasí na další dny neslibuje závratnou změnu, takže volíme přesun směr Lillehammer. V Lomu se ještě zastavujeme ve velmi zajímavém geologickém muzeu.
 |
| pohled na odrazové hraně olympíjského skokanského můstku HS138 v Lillehammeru |
 |
| už jen skočit, Lillehammer na dlani |
Okolo Lillehammeru to ale vypadá podobně, sněhy kam dohlédneš. Zastavujeme v olympijském parku (ZOH 1994 pro neznalé) a míříme ke skokanskému areálu Lysgardsbakken nad městem. Neuvěřitelné, celý areál (a to doslova všude) je naprosto přístupný, takže jsem v sedmém nebi. Výstup nahoru, posezení na odrazové hraně a na závěr nádherný rozhled ze shora. Počasí vypadá bledě, proto volíme „ústup“ večerní ústup do Osla.
 |
| monotónní cesta na Norefjell |
 |
| vrcholové foto z Hogevarde (1459 m n. m.) na Norefjellu |
Předpověď na pondělí je ucházející, takže vyrážíme na vyhlazovací výšlap monotónní krajinou Norefjellu, která však poprvé nabízí vůbec nějaké výhledy do okolí.
 |
| U fontány v Oslu |
V úterý na sebe beru tak trochu roli průvodce a vyrážíme na prohlídku města. Předpověď počasí nabízí optimistický výhled na následující víkend, takže se přece jen rozhodujeme pro druhý pokus výjezdu do hor, kterého v závěru vůbec nelitujeme.
Mamka a taťka vyrážejí už ve čtvrtek směr jezero Gjende v Jotunheimenu, já se kvůli škole přesouvám do oblasti až v sobotu ráno.
Nejvyšší oblasti jsou sice pod sněhem, ale nádherné slunečné počasí a příjemné denní teploty umožňují pohodový pohyb v oblastech kolem 1800 m n. m, jasné noci a teploty k nule jsou protikladem. Naším base campem se pro tento víkend stává středisko norské biatlonu Beitostolen.
 |
| vrcholová idylka na Mugnetindu (1739 m n. m.) |
 |
| taťka a póza s kamenným mužíkem |
V sobotu vyrážíme na Mugnetind (1739 m n. m.), pěkný vrcholek na jihovýchodním okraji Jotunheimenu. Supr počasí, výhledy a krajina, navíc taťka nachází vtipnou čapku jako náhradu za tu, kterou před pár dny ztratil, takže si každý odveze z Norska něco :D.
 |
| nutná výbava mrzáka |
 |
| tatík a jeho nově nalezená čapka :) |
V sobotu ráno naskočíme na trajekt z Gjendesheimu do Memurubu, abychom mohli podniknout nádhernou túru po hřebeni Besseggenu (1743 m n. m.) nad ledovcovým jezerem Gjende. Podle očekávání je zde více lidí než jeden živáček za den, ale to vůbec nevadí.
 |
| Norsko, Slunce, hory |
 |
| nádherné ledovcové jezero Gjende |
 |
| hřeben Besseggenu (1743 m n. m.) nad jezerem Gjende (vpravo) a Bestvattnet (vlevo) |
Výjezd do hor uzavírá v neděli již trochu unavený výstup na horu Skaget (1684 m n. m.) v náhorní plošině a večerní přesun zpět do Osla.
Supr týden, díky moc, rodičům a doufám, že se vám v Norsku taky líbilo. :)
