Mexický záliv, jezerní přehrada Lake Powel a teď divoké řeky Colorado a Green River. V kajaku na vodě se mi začíná celkem líbit. O víkendu jsem se zúčastnil školního kurzu (za kredity)
Kajakování na divoké vodě v okolí Moabu, outdoorového centra Utahu. Mě, dva Brazilce Fernanda a Arthura a Američanku Ally do svého auta přibral další Američan Andrew. Na střechu jsme hodily několik kajaků vypůjčených z Outdoorové rekreačního centra University of Utah a jelo se. Náš instruktor Jared i jeho pravá ruka Neal byly více než pohodoví a zkušení kajakáři, takže se člověk mohl i něčemu naučit.
Fotek je jen pár a najdete je
ZDE.
 |
| sjezd řeky Green River |
Spaní bylo na naši vlastní pěst. Páteční noc na červených skalách za Moabem, spaní pod širákem s naprosto jasnou oblohou a tunou hvězd, které se po určité dávce marihuany začali pohybovat sem a tam, byla vtipná. Fernando a Arthur si na doporučení neznámé osoby sbalili jen karimatku s tím, že spacák není třeba, což se později "kupodivu" ukázalo jako blaf. Andrew se vzdal svého spacáku a spokojil se s dekou, ale borci ho v noci zapomněli rozbalit. V sobotu pořádně foukalo, a tak jsme znavení a zpohodlnělí vzali za vděk motelem v městečku Green River. Dvouzubý recepční a jeho vypelichaní psi byli jedni z nejsympatičtějších stvoření, jenž jsme potkali. Toto není ironie. A ráno to bylo i se snídaní a trochou hovoru o místních "Utards" - obyvatelích Utahu. Hadám, že tohle spojení vzniklo ze slov Utah + retard.
 |
| spaní nad Moabem |
To hlavní, proč jsme se přijelo, bylo ale kajakování, a to stálo za to. Sobotní den jsem strávili na úseku řeky Colorado severně od Moabu. Bylo celkem teplo. Asi lehce pod 20°C. Voda ale studená jak psí čumák. My naštěstí připraveni - navlečeni v neoprenových kombinézách. Já měl vypůjčení sit-on-top kajak, na němž se sedí nahoře, nemá žádný otvor, ale jen popruhy pro nohy a je mnohem větší než klasický říční hard-shell kajak nebo playboat. Je příliš pozdě na to, aby se my chtělo vymýšlet či hledat české názvy. Když se na něm převrátíte, tak rovnou vypadnete do vody. Kajak to je stabilnější, lehce hůře ovladatelný a jeho pohyb stojí více sil. Na řeku se nás vydalo 13, z toho 10 klasický říčních kajaků a 3 sit-on-top kajaky. Hned na prvních peřejích jsme měli malý incident. Není snadné se dostat z kajaku s hlavou pod vodou. Člověk bez zkušeností snadno zpanikaří. A naučit se "eskymácký obrat" chvíli trvá. Jenom taková malá epizodka. Všechno dobře dopadlo. Na první peřejích vypadla ze člunu jen třetina lidí. Následovalo jejich "záchrana" nebo spíše pomoc s dosažení břehu a chytání pádel a člunů. Na sit-on-top kajaku většinou nebylo většího problému. Peřeje byly pochopitelně z těch jednodušších, jelikož šlo o víceméně začátečnický kurz. Největším výzvou tak byl extrémně prudký protivítr, který dovolal pohyb rychlostí šneka a ubíral mnoho sil. Na poslední peřeji jsme moc nedávali pozor, takže i pro všechny na sit-on-top kajacích došlo na koupačku. Instruktor naschvál projel přímo menší vodní válec na začátku peřeje přímo uprostřed koryta a my tupě následovali. V době, kdy mi došlo, že člun přede mnou se obrátí, už bylo na úhybný manévr málo času. Válec jsem olízl zadkem kajaku, ten se otočil o 90 stupňů a já rozhozen pokračoval dále, aby mě spláchla jen z následujících vln. Čekalo mě dlouhé plavání skrze celé peřeje a z prostředka řeky a s těžkých člunech. Okolo mě plavali další čluny, více či méně správnou stranou nahoru. V klidu jsem zaujal "unášecí" pozici a doufal, že mi prdel nenarazí na žádný pořádný šutr. Pár jsem jich olízl, ale nic vážného. Vtipné bylo, že více lidí se vždy obrátilo při snaze pomoci těm dalším, než-li na samotné peřeji. Den náročný. Ale očekávání na druhý den.
 |
| na řece Colorado |
V neděli na řece Green River se mi podařilo vyměnit člun, takže mě čekala jízda na menším, obratnějším, rychlejším, ale mnohem méně stabilním říčním kajaku. Dostat se z něj je ale občas oříšek. Prvních pár minut jsem si připadal ve člunu jako nacpaný s vykloubenými kotníky, jelikož byl trochu kratší, než bych potřeboval. Boty musely dolu, abych se do člunu pohodlně vešel. Lehké obavy vystřídala po první úspěšně sjeté peřeji jistota. A pak už jsem si den naprosto užíval Slunce, mokro a adrelin z prorážení metrových vlnek a nějakých těch šutříků. S každou sjetou peřejí a proříznou vlnou se člověku dostávala do rukou i nohou větší pohoda. Poslední peřej bylo dlouhá, čistá s většími vlnkami. To nejlepší toho dne. Den jsem zakončil bez "cvaknutí", ale jelikož jsem si chtěl vyzkoušet, jak se dostat z obráceného člunu, tak jsem si dobrovolně zaplaval. Suma sumárum. Tohle snad není moje poslední zkušenost s řekou a kajakem. :)
