Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

30. září 2012

Barvy podzimu, náročný výstup na Mt. Timpanogos


Dva týdny zpátky jsme s Mikem vyrazili na orienťák do Brigtonu a přitom vylezli na blízký vrcholek Mt Wolverine (3 290 m n.m., opět moje nej. hora) - snadný 3 hodinový výlet s množství horských jezer. Fotky  najdete ZDE. A protože se podzim pomalu nachyluje a teplých slunečných víkendů už nebude mnoho, tak jsme se předem domluvili, že za dva týdny (což bylo dnes) vyrazíme konečně na pořádnou túru - Mt. Timpanogos.

Fotky z výšlapu na Mt. Timpanogos najdete ZDE.

Mt Timpanogos je asi nejhezčí výšlap v okolí Salt Lake City (tedy hodinu a čtvrt cesty) a zároveň druhá nejvyšší pohoří Wasatch o výšce (3 581 m n. m.). Tady už se nejedná o žádný kopeček, ale pořádný horský masív. Jelikož se jedná o velmi populární túru a parkoviště v údolí, kam vede šíleně dlouhá a úzká horská silnice plná začátek, se před svítáním plní závratnou rychlostí, tak jsme si přivstali a vyrazili ze SLC v 5h ráno. Vstávání se tak úplně nepovedlo Filipemu, který úspěšně zaspal tři budíky a tři moje telefonáty, takže jsme nakonec vyrazili jen ve tříčlenné americko-česko-finské sestavě, když se k nám přidala ještě Sari.

Sari a Mike na začátku údolí

barvy podzimu v údolí

Sari a barvy podzimu v údolí

barvy podzimu v údolí

pohled zpět do údolí

vrcholová pyramida Mt. Timpanagos


Půlhodinová cesta nahoru temným údolím byla testem řidičské zdatnosti. Ještě že jsem za volantem neseděl já. Kolem půl sedmé jsme dorazili na již skoro zaplnění parkoviště v lokalitě Aspen Grove. (aspen = topol, a že jich tu je). Výchozí bod ve výšce lehce přes 2 000 m znamenal slušné 1,5 km převýšení. Respekt však budila spíše délka trasy, skoro 25 km. Můj odhad na 7 hodinovou tůru se ukázal jako dost nepřesný, jelikož jsme pochodem nakonec strávili skoro 9 hodin.

nečekané setkání s JaVou v kotli pod vrcholem

nad ledovcovým kotlem a před severními hřebeny pohoří Wasatch

místní květena

blízko vrcholové pyramidy

podivná budka na vrcholu nad Provem a Utah Lake

vrcholovka z Mt.Timpanogos (3 581 m n. m.) - Mike, Sari a já

a jedna sólo vrcholovka

město Provo a jezero Utah Lake pod Mt. Timpanogos


Počasí bylo podle očekávání famózní (jasno a na konec září i dost teplo). Úvodní nástup dlouhým údolím plným topolů (většinou žlutých) a taky javorů (většinou červených) při východu Slunce na horizontu za zády přinesl hned po ránu nádherné pohledy. Více fotky. Za půlí cesty v jednom ledovcovém kotli jsem čistě náhodou potkal JaVu (orienťačku z Hradce), tady v té krajině nikoho. Spolu s dalším Čechem jsou tu na měsíčním geologické výzkumu místní univerzity. Chvíli jsem váhal, pak jsem se zaposlouchal do češtiny a bylo jasno. Další chvíli mi pak trvalo, než jsem se úspěšně přeorientoval do češtiny. Rozhodně neočekávané setkání na nejneočekávanějším místě. Svět je holt malý. :D Za travnatým ledovcovým kotlem přešla cesta ve skálu a suť. O půl druhé odpoledne jsme pak úspěšně dobyli nádhernou vrcholovou pyramidu Mt. Timpanogos. A já si taky potřetí v září vylezl na svou nejvyšší horu (pokaždé jinou). Cesta dolů byla dlouhá a únavná, ale i tak velmi pěkná. "Domů" do SLC jsme tak symbolicky dorazili za tmy. Rozhodně zatím nejkrásnější výšlap v  Utahu a jeden z těch nej vůbec.

hra podvečerních paprsků se žlutými topoly

hra podvečerních paprsků se žlutými topoly

25. září 2012

It´s so RED! - Arches NP a Canyonlands NP


Před dvěma týdny jsem dostal od Maxe nabídku, zdali se nechci připojit k jejich plánovanému výletu do národních parků Arches a Canyonlands. Po chvíli váhání jsem se rozhoupal a nakonec rozhodně nebylo čeho litovat. Upřímně řečeno není moc o čem psát. Bylo to takové pohodové cestování a chození krásnou krajinou, ale žádné historky se neurodily. Salt Lake City už se pomalu loučí s létem, ale Moab (outdoorové centrum na jihovýchodě Utahu) nám o uplynulém víkendu nabídl "letní" pařáky kolem 30°C. Oba národní parky se nacházejí v těsné blízkosti Moabu, který jsme také zvolili za svou základnu. Nakonec se nás v kempu sešlo 18 (4 auta, převážně německo-asijská grupa), ale po národních parcích jsme cestovali sami nebo v menších skupinách.


Zobrazit místo Arches - Canyonlands Trip na větší mapě

Vyrazili jsme v pátek po obědě ve složení Max, Eva, Klaus, Thomas a já. Tedy jediný Čech v autě plném Němců. Všichni členové posádky se podle mého očekávání ukázali být jako ideální spolucestovatelé (tedy flexibilní) :D. Plánování míst, kam se vydáme zbylo již tradičně na mě. V pátek jsme se ubytovali v levném, zapadlém, ale velmi příjemném kempu na okraji Moabu. Tady žádní medvědi nežijí, takže jsme mohli po večerech v klidu vysedávat kolem ohně.

V sobotu jsme vyrazili do severní části rozlehlého národního parku Canyonlands, která se nazývá Island in the Sky (Ostrov v nebesích), což je celkem výstižné. NP Canyonlands je velmi rozsáhlý, má celkem tři části a zdá se být ideální místem pro dlouhé baťůžkářské přechody "na těžko". Jeho osy tvoří řeky Green River a Colorado River, které se stékají uprostřed parku a k nimž spadají terasové stupně, jenž jsou pro Canyonlands typické.

kráter Upheaval Dome

malé kaktusy a velmi jemný písek

kruhová mraveniště

mikrotvary na zemi
 
v bývalém aztéckém obydlí

kaňon nad indiánskými obydlými Aztec Butte

oblouk Mesa Arch
 
grupen foto u Mesa Arch

na římse nad kaňonem řeky Colorado
 
kolibřík
 

V neděli jsme vyrazili okusit druhý a rozlohou podstatně menší národní park, Arches, který však rozhodně má co nabídnout. Jak již název parku napovídá, najdeme v něm především množství slavných skalních oblouků, včetně známého Delicate Arch. Nutno dodat, že na rozdíl od ultra-turistické atrakce, gejzíru Old Faithful v Yellowstonu, je Delicate Arch plně hoden svého věhlasu.

vrakoviště v Moabu

údajně nejdelší oblouk na světě - Landscape Arch

trek Devils Garden - Arches

Double O Arch - dvojitý oblouk (malý je dole)

originální mohyla
 
místní veverka


Delicate Arch skrze další oblouk

Delicate Arch

u Delicate Arch
 
další dvojitý oblouk
 

A co je tedy pro krajinu obou národních parků typické? Když řeknu, že celý jižní Utah je jedna velká červená skála, tak nebudu daleko od pravdy. Nutno dodat, že ale sakra rozmanitá skála. Velké pařáky. Špatně dostupná voda. Nedotčená a křehká polopouštní vegetace. A hlavně mnohem méně turistů než v Yellowstonu tvoří z tohoto místa krásný kout Utahu. Tak zase po dlouhé době jeden článek v romanticky laděném duchu.

18. září 2012

Cyklosjezd do školy


Kampus je ideální místo na pro pohyb na kole. Hlavně ráno do školy je to lahůdkový sjezd s krásnými výhledy. Celá cesta netrvá ani 5 minut. Pěšky to je pětkrát tolik. Tady si můžete prohlédnout můj první "režisérský" počin. :D A na dlouho asi taky poslední. Video má něco přes pět minut a kvalitu odpovídající použitého kamerovému systému (ten je zobrazen níže).

Sjezd na kole školy

nejmodernější kamerový systém - mobil, camelback a lepící páska

16. září 2012

UFakt 2: Univerzitní kampus


Čtenářská odezva na první článek série UFakt o amerických záchodech byla nečekaně masivní a pozitivní, takže jsem se rozhodl dlouho neotálet a dát do kupy nový článek na trochu serióznější téma - univerzitní kampus, tedy prostředí, v němž trávím velkou část svého času - a to spaním, stravováním a podobnými činnostmi. Textu málo, grafiky hodně, oblíbený to způsob.

Univerzitní kampus University of Utah je velmi rozlehlý. Chození pěšky napříč kampusem, třebas do školy, tak zabere celkem dost času. Studenti mohou mimo jiné využít husté sítě pravidelně pendlujících univerzitních busů. Nejlepší způsob dopravy po kampusu je však rozhodně kolo. To mohu potvrdit. Mnoho převážně amerických studentů pak dojíždí na kampus autem, protože z velké části Salt Lake City je to na kampus třeba 20 km. Horní kampus okupuje studentská vesnice, kde bydlím také já, a to v budově Sage Point 814. Studentská vesnice před 10 lety sloužila jako vesnice olympijská. Nachází se přímo pod horami ve velmi pěkné a klidné lokalitě. Jejím centrem je Peterson Heritage  Center - menza, kultura, pošta, recepce a vůbec všechno v jednom. Dolní kampus je naopak centrem vzdělávání. Nachází se zde většina kateder a fakult, včetně mé katedry geografie v budově Orson Spencer Hall a také srdce kampusu, budovy Union. Oblast mezi horním a dolním kampusem je převážně zaplněna různými sportovními areály. Samostatnou a mírně odloučenou částí kampusu je pak na severu pod horami univerzitní nemocnice. Toť vše. Zbytek skrze fotky, mapy a videa.

Fotky najdete ZDE.


Zobrazit místo Univerzitní kampus na větší mapě


Zobrazit místo Univerzitní kampus na větší mapě


Já a the U

fotbalový chrám a olympijský stadion Rice-Ecless Stadium

staveniště na kampusu a centrum SLC na obzoru

frisbee - golfové hřiště (pro létající talíř)

softbalové hřiště ve sportovní areálu HPER

horní kampus a univerzitní nemocnice

plavecký bazén

sportovní basketbalová aréna Huntsman Center

klikatá cyklostezka kampusem - každodenní ranní sjezd

moje katedra geografie sídlí v Orson Spencer Hall

odlitky knih jsou všude kolem knihovny

knihovna Mariott Libraly

park Presidents Circle

srdce kampusu budova Union
interiéru budovy Union vévodí česká vlajka

pěší olympijská lávka Legacy Bridge

památník ZOH 2002

výzdoba na nadcházející Homecoming (fotbalový souboj s místními rivaly z BYU)

centrum studetské vesnice - Peterson Heritage Center

outdoorové centrum pod horami

budova Sage Point 814 - moje sídlo