Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015

Havli in Oslo 2010 / Utah 2012 / Illinois 2013 / Toronto 2015
VÍTEJTE na blogu, který vznikl pro publikování článků z mého erasmáckého pobytu v Oslu, Norsku 2010. Později se stal "prostoduchým" zážitkovým blogem, kde si autor čas od času ukojil své pisatelské choutky. Následně se blog navrátil ke své původní myšlence. Uveřejňovány zde byly články z ročního studijního pobytu v Salt Lake City, Utah, USA 2012/13. A dále pracovní stáže v Champaign, Illinois, USA na přelomu 2013/2014. Po návratu ze zámoří blog dosti skomíral. Nechám se překvapit, jestli návrat za velkou louži / pracovně-studijní život s Luciou v kanadské Torontu 2015/16 vdechne život i mému blogu.

29. října 2011

Ahoj Sergeji, vítej v Žacléři!


Podzimní meeting naší o-skupiny se plánoval dlouho dopředu. Po třiaosmdesáti změnách termínů a míst jsme nakonec na předposlední říjnový víkend odjeli do Žacléře (malého městečka na východě Krkonoš). Narychlo improvizované útočiště nadstandartní úrovně nám poskytla Terka. Víkendová sestava byla nakonec početná – Terka Hypi, Verča, Lenka, Věruška, Lukáš, Shaby, Havli a nesměli chybět oslavenci „pětatřicátník“ Bob a „třiadvacátník“ Vorel. Terka Petrželová a Míra odjeli už sobotu, aby je v neděli vystřídali Starouš a Terčin Honza (nesoucí bulvární alias „Lesník“).

gratulace oslavencům Vorlovi a Bobovi

grupen foto na Rýchorách

Sněžka s bílou čepičkou


Klasický alkoholicko-výletový víkend se povedl. Já osobně jsem se ze zdravotních důvodů účastnil jen první jmenované části.  Ale venku panovalo modro a jasno a podle fotek se výšlap povedl. Oslavenci byli zahrnuti drahocennými dary. Boban dostal voucher na masáž a tatranský čaj, Vorlík se stal novým majitelem kila koňských čabajek a kalendáře plného polonahých o-krasotinek. V sobotu večer byl pro Zzávodníky navíc připraven oslavenecký o-běh na „vysoké organizační úrovni“. Na Zzávodníky na trati čekalo několik překvapení -  životabudiče, Jára Cimrman, fyzická vložka, psaní novoročního předsevzetí pro Zzávodnický blog a „cesta domů z hospody“. Posledním úkolem bylo poznávání lidí podle jejich chodidel a lýtek. Zde se opravdu vyznamenal Vorel, který nás měl, jak sám říká, „načuchlé“. Na druhou stranu mu vůbec nevadilo, že jeden člověk vlastní zaráz jednu (Věruščinu) oholenou a jednu (moji) chlupatou nohu. :D


jenom Boban se nechá nosit od baby :D

zaječí kavalerie 1

zaječí kavalerie 2

Vrcholem bylo nezapomenutelná scénka, kdy Vorel upustil na chodbě lahváče a šel si ven pro smeták. V té době již v lehce podroušeném stavu otevřel dveře. Na chodbě spatřil psíka paní sousedky a pokusil se s ním navázat konverzaci. Uvítací fráze: „Ahoj, Sergeji“ však bohužel nezabrala. Psík zaprvé asi neuměl rusky a rozhodně se nejmenoval Sergej. Žádné „zvrhlosti“ jako na minulém Žacléři se nekonaly a my jsme taky poznali sympatického Honzu „Lesníka“. 

Bob a Vorel vymýšlí novoroční předsevzetí pro Zz-blog 2012

Bob a Vorel "načuchávájí" Staroušovi nohy

Fotky od Verči najdete ZDE.
Fotky od Boba najdete ZDE.

20. října 2011

Obrazem: Teambuilding ISC MU


Minulý víkend jsem se zúčastnil báječné a velmi znavující akce - Teambuildingu ISC MU (International Student Clubu Masarykovy univerzity). Pořadatelé (Organization Committee) byli velcí profíci. A nutno říci, že připravený víkend na Brněnské přehradě nám nedal možnost vydechnout - ani na pět minut. Nápadité outdoorové i indoorové hry na téma "sex a zabíjení" (noční bojovka, pojídání všeho možného, lamasutra, atd.) střídaly kratší přednášky (např. minikurz vyjednávání) a jiné "sejšny". Večer nechyběl lihový špirititus. Takhle už jsem po jediném víkendu nebyl dlouho rozsekaný. Takže kloubouk dolů. Taky dobře, že to všichni přežili ve zdraví. A moje nemotornost nepřinesla víc než jednu pořádnou bouli. A že se "zahraňáci" přijíždějící do Brna nemají čeho bát - s takovouhle nadšenou skvadrou v zádech - to je bez debat. :D Času je málu, takže dále už jen obrazem.

Fotky od prezidenta Ondry najdete ZDE.

ISC Teambuilding crew

nadupaný program - tohle vše v jednom víkendu musí člověka zbořit

herecké etudy - dopravní nehoda trabantu, parníku a létajícího talíře

JungleSpeed - chyť si svůj totem!

ISC MU kresba

Kolik lidí se poskládá na novinový dvojlist?

prezident ISC MU Ondra, vrchní výčepní

nekonečná hra

13. října 2011

Erasmus Trip - předčasná zima na Sněžce


Jarní výlet s ISC MU (International Student Club Masarykovy univerzity) na Sněžku patřil mezi velmi zdařilé akce, takže jsem rozhodně stál o to - vyrazit i na podzim jako průvodce se skupinkou erasmáků dobýt nejvyšší český vrchol. Vrcholový tým se rozrostl ze 7 na 12 lidí – Laëtitia (FRA), Mariyana (BUL), Naya (GRE), Ola (POL), Wan Li (Taiwan), Titta a Ville (oba FIN), Marius (LTU), Carlos, Miguel a JuanRa (všichni ESP) a samozřejmě moje maličkost. Abychom měli dost času na výlet po Adršpachu, tak jsem odjezd tentokrát naplánoval už na páteční večer. Počasí stálo slušně řečeno za p starou belu. V Adršpachu jsme byli rádi, když zrovna nepršelo.  A typická raně říjnová Sněžka taky vypadá jinak než sněžení a -2°C. Naši milí polští sousedé nám nahoře pěkně přifukovali.

Odjezd jsem vyhlásil tak, aby tam všichni dorazili včas. To se podařilo všem vyjma mě. Za 4 minuty odjezd vlaku jsem rozevlátém stylu a s rozvázanými tkaničkami dorazil na nádraží. Akorát na čas. Jeli jsme úplně poslední možným spojem, takže jsme do Teplice nad Metují dorazili až kolem jedenácté večer. Jedno pivo na dobré spaní a šlo se na kutě do táborových chatek. Zrovna vedro tam nebylo.

Adršpašské skalní město
na bobové dráze v Peci pod Sněžkou

V sobotu dopoledne jsme prochodili Adršpašské skalní město. Dřevěné schůdky, žebříky a úzké průchody slavily docela úspěch. Hlavně, že jsme se sem v pořádku dostali. Odpoledne přesun přes Trutnov do Pece pod Sněžkou. V Peci jsme nečekaně zařadili na program bobovou dráhu. A že to vůbec není špatná kratochvíle. Miguel zde za jízdy nedobrovolně zahodil svůj fotoaparát.  A pak už jen hurá nahoru na chatu na Růžohorkách. Pro některé to byl docela boj. A to hlavně s vlastními bágly. Člověk by občas nevěřil, kolik jídla a oblečení je potřeba na dvoudenní výlet (např. síťovka plná mandarinek). Ale holt jižani si potrpí na svoje gastro-zvyky. :D Nakonec to všichni důstojně vyšlápli. Večer již tradiční pohoda na Děčínské boudě – hody a zasloužená relaxace.


Spící a chrápají číšnice ve skladu s čistým prádlem - největší vtip celého víkendu

V neděli ráno jsme konečně vyrazili k hlavnímu cíli, vrcholu Sněžky. Viditelnost byla vážně mizerná, takže nikdo neviděl vrchol Sněžky, natož aby se mohl rozhlédnout po panoramatech Krkonoš. Ještě že mají nahoře pohlednice, aby člověk věděl, jak to kolem něj vypadá. Taky jsme jich poslali aspoň dva tucty. Při sestupu na Sláski Dom jsme byli rádi, že nefouká obráceným směrem. Jinak by asi někdo skončil dole v Polsku. Počasí nepřálo, takže kratší varianta z Výrovky rovnou dolů do Pece byla naprosto vyhovující. A ještě jsme akorát stihli dřívější autobus domů. Pětihodinová cesta byla možná ještě víc unavná než samotný výšlap.


Vrcholový tým před Děčínskou boudou
Vrcholové foto ze Sněžky

Suma sumárum. Slunce nesvítilo. Sníh padal. Vítr foukal. Vařili nám dobře. Batohy nezvítězily. A nakonec vládla spokojenost. Jen pochodovou morálku bychom mohli jarnímu týmu závidět. Takže příští semestr jedem zas.

Fotky najdete ZDE.