Jarní výlet s ISC MU (International Student Club Masarykovy univerzity) na Sněžku patřil mezi velmi zdařilé akce, takže jsem rozhodně stál o to - vyrazit i na podzim jako průvodce se skupinkou erasmáků dobýt nejvyšší český vrchol. Vrcholový tým se rozrostl ze 7 na 12 lidí – Laëtitia (FRA), Mariyana (BUL), Naya (GRE), Ola (POL), Wan Li (Taiwan), Titta a Ville (oba FIN), Marius (LTU), Carlos, Miguel a JuanRa (všichni ESP) a samozřejmě moje maličkost. Abychom měli dost času na výlet po Adršpachu, tak jsem odjezd tentokrát naplánoval už na páteční večer. Počasí stálo slušně řečeno za p starou belu. V Adršpachu jsme byli rádi, když zrovna nepršelo. A typická raně říjnová Sněžka taky vypadá jinak než sněžení a -2°C. Naši milí polští sousedé nám nahoře pěkně přifukovali.
Odjezd jsem vyhlásil tak, aby tam všichni dorazili včas. To se podařilo všem vyjma mě. Za 4 minuty odjezd vlaku jsem rozevlátém stylu a s rozvázanými tkaničkami dorazil na nádraží. Akorát na čas. Jeli jsme úplně poslední možným spojem, takže jsme do Teplice nad Metují dorazili až kolem jedenácté večer. Jedno pivo na dobré spaní a šlo se na kutě do táborových chatek. Zrovna vedro tam nebylo.
 |
| Adršpašské skalní město |
 |
| na bobové dráze v Peci pod Sněžkou |
V sobotu dopoledne jsme prochodili Adršpašské skalní město. Dřevěné schůdky, žebříky a úzké průchody slavily docela úspěch. Hlavně, že jsme se sem v pořádku dostali. Odpoledne přesun přes Trutnov do Pece pod Sněžkou. V Peci jsme nečekaně zařadili na program bobovou dráhu. A že to vůbec není špatná kratochvíle. Miguel zde za jízdy nedobrovolně zahodil svůj fotoaparát. A pak už jen hurá nahoru na chatu na Růžohorkách. Pro některé to byl docela boj. A to hlavně s vlastními bágly. Člověk by občas nevěřil, kolik jídla a oblečení je potřeba na dvoudenní výlet (např. síťovka plná mandarinek). Ale holt jižani si potrpí na svoje gastro-zvyky. :D Nakonec to všichni důstojně vyšlápli. Večer již tradiční pohoda na Děčínské boudě – hody a zasloužená relaxace.
 |
| Spící a chrápají číšnice ve skladu s čistým prádlem - největší vtip celého víkendu |
V neděli ráno jsme konečně vyrazili k hlavnímu cíli, vrcholu Sněžky. Viditelnost byla vážně mizerná, takže nikdo neviděl vrchol Sněžky, natož aby se mohl rozhlédnout po panoramatech Krkonoš. Ještě že mají nahoře pohlednice, aby člověk věděl, jak to kolem něj vypadá. Taky jsme jich poslali aspoň dva tucty. Při sestupu na Sláski Dom jsme byli rádi, že nefouká obráceným směrem. Jinak by asi někdo skončil dole v Polsku. Počasí nepřálo, takže kratší varianta z Výrovky rovnou dolů do Pece byla naprosto vyhovující. A ještě jsme akorát stihli dřívější autobus domů. Pětihodinová cesta byla možná ještě víc unavná než samotný výšlap.
 |
| Vrcholový tým před Děčínskou boudou |
 |
| Vrcholové foto ze Sněžky |
Suma sumárum. Slunce nesvítilo. Sníh padal. Vítr foukal. Vařili nám dobře. Batohy nezvítězily. A nakonec vládla spokojenost. Jen pochodovou morálku bychom mohli jarnímu týmu závidět. Takže příští semestr jedem zas.
Fotky najdete ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat